Říjen 2011

Osada Třídomí.

28. října 2011 v 17:42 Mařenice a okolí
Místo. kde dnes stojí oltář Třídomí, je bývalá osada, která ležela asi 1. km. od Mařeniček u staré cesty z Kunratic u Cvikova do Mařenic. Tato cesta byla hodně využívaná a svůj význam ztratila teprve až po dokončení dnešní nové silnice. Osada měla dvě části, z nichž severní patřila k Mařeničkám a jižní ke Kunraticím. Cesta spojuje obě části osady, dnes nevelkým, ale již zalesněným údolím. Ještě na počátku 20. století zde stálo 7. domů, z nichž však zůstaly jenom dva. Někdy kolem roku 1740 zde do pískovcové skály vytesal mařenický stolař a lidový umělec Franz Schier reliéf Nejsvětější Trojice.



Nejsvětější Trojice u osady Třídomí.

V jeho horní části je zobrazena Nejsvětější Trojice, obklopená hlavičkami andílků, dole je pod baldachýnem s královskou korunou znázorněna nebeská brána, v níž jako Královna nebes stojí Panna Marie s Ježíškem. Asi o 300. m. severněji u staré úvozové cesty je další reliéf, znázorňující útěk Svaté rodiny do Egypta. Je zde vytesá obraz Josefa s oslíkem, na němž sedí Marie s Ježíškem v náručí a celý výjev obklopují hlavičky andílků.


Hvozd ( Hochwald ).

26. října 2011 v 17:53 Mařenice a okolí

Hvozd či Hochwald byl oblíbeným turistickým cílem od konce 18. století. V roce 1821 na něj vystoupil i bývalý rakouský císař Ferdinand I. Dnes je na jednom ze dvou vrcholů Hvozdu turistická chata německého majitele a na druhém 25. m. vysoká rozhledna postavená již v roce 1892. Chata i rozhledna leží na německém území, ale přístup po turistické cestě býval tolerován.



Restaurace na Hvozdu.

Již v roce 1787 si žitavští občané vybudovali k vrcholu hory schodiště, které z části slouží dodnes. V roce 1834 byl na vrcholové plošině postaven velký kříž a v roce 1853 na německé straně první hostinec. Když podlehl požáru, byl postaven hostinec nový, tentokrát na české straně. Roku 1879 byla na vrcholu, přímo na hraniční čáře postavena dřevěná rozhledna vysoká 10. m. O dalších 10. let později na německé straně hory byla postavena turistická chata s restaurací, která turistům slouží dodnes. Restaurace na české straně vyhořela v roce 1946 a zachovaly se z ní jen zbytky sklepů.


Milštejn

25. října 2011 v 18:23 Mařenice a okolí

Prvním doloženým majitelem hradu byl až v roce 1362 Jindřich Berka z Dubé. V následujících letech Milštejn několikrát měnil majitele. Ještě v 80. letech 16. století byl hrad patrně udržován, ale koncem století už byl patrně pustý. Definitivní zkázu pak dovršila vzrůstající těžba kamene.



Milštejn - pozůstatky vstupní brány.

Jak napovídá jméno hradu ( Mlýnský kámen ) těžba křemenného pískovce tu začala ještě před vybudováním opevněného sídla. K Milštejnu se vztahuje mnoho romantických pověstí o zlých rytířích, nešťastných dívkách, čertově kuchyni, tajných chodbách a pokladech, které jsou na hradě ukryty. Byl to hrad ochranný a doprovodný s posádkou zbrojnošů, kteří měli dbát o bezpečnost kupců, vezoucích tudy často drahocené zboží. Berkové z Milštejna dali později přednost pohodlnějšímu životu v Zákupech.


Ledová jeskyně u Naděje.

23. října 2011 v 15:35 Mařenice a okolí

U osady Naděje na severních svazích Suchého vrchu je unikátní jeskyně s názvem Ledová. Je to jediná jeskyně svého druhu v Čechách, místním je známa již dlouhou dobu pod názvem Ledová díra. Prohlídka jeskyně v 19. století byla vskutku romantická, sestup do jeskyně byl po hrubě otesaných větvích a později po žebříku. Na přelomu 19. a 20. století byla Ledová jeskyně opatřena mříži.



Vstup do Ledové jeskyně.

Jeskyně se prohlížela s průvodcem za svitu bengálských ohňů, jenomže volný přístup jeskyně nebyl dobrým nápadem, jeskyně byla často poškozována a docházelo k postupnému oteplování a tání. Od roku 1966 je Ledová jeskyně chráněnou přírodní památkou. Jeskyně je hluboká 6. m. až 30. m. dlouhá a 2. - 4. m široká. Vchod je asi 6. m. nad dnem zhruba uprostřed jeskyně. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba, končící několika plazivkami, levá část je hůře dostupná, protože se prudce svažuje a bývá zaplněna silnou vrstvou ledu nebo vodou. Nejkrásnější bývá výzdoba jeskyně na jaře, kdy z průsakové vody a tajícího ledu v jeskyni zamrzá a vytváří tak zajímavé tvary z kříšťálově bílého ledu. Klíč od mříže lze zapůjčit po dohodě na Správě CHKO, Lužické hory v Jablonném v Podještědí. Jeskyně je také významným místem pro některé druhy netopýrů. S nimi se zájemci mohou setkat každé září, kdy se u jeskyně koná Evropská noc s netopýry.


Přehrada Naděje.

21. října 2011 v 17:41 Mařenice a okolí

Přehrada byla postavena jako nádrž užitkové vody pro vodní díla Hamerský mlýn a pilu vodovodního svazu Niederland se sídlem ve Vansdorfu - jako náhrada za podchycení pramenů Hamerského potoka pro zásobování Vansdorfu pitnou vodou. Vodní dílo Hamerský mlýn se nacházelo asi 300. m. pod přehradou v č. p. 65. Asi o 500. m. níže bývalo další vodní dílo - pila v č. p. 51. Vodní nádrž Nadějě leží v hlubokém zalesněném údolí Lužických hor u osady Naděje. Uvedení do provozu v roce 1938.


Přehrada Naděje.


Další část o přehradě Naděje je od p. Pavýzy z Dolní Světlé.

Pramen Hamerského potoka, na kterém přehrada stojí, je v širokém údolí mezi Luží a Pěnkavčím vrchem.
Ve dvacátých letech minulého století vznikl plán z tohoto prameniště napájet vodovod v městě Rumburk. Byly vybudovány sběrné studně a přes vodoměrnou šachtu v údolí "U Jána" vedeno potrubí přes Novou Huť k nádraží Jedlová a pak k Lesné a dále údolím do Rumburka ( tento vodovod je údajně v provozu dodnes ). Ovšem Hamerský potok byl od 19. století využíván pro pohon 15. mlýnů a pil od Hamru po Lindavu ( buď přímo jako pohon vodním kolem, nebo pro výrobu elektřiny pomocí turbosoustrojí ). Odběr vody z prameniště potoka by snížil průtok a ohrozil provoz těchto továrniček. Proto bylo rozhodnuto souběžně s vodovodem vybudovat v údolí pod Suchým vrchem přehradu, která by v suchých obdobích umožnila doplnit snížený průtok potoka. Podle smlouvy s uživateli z roku 1931 měla přehrada mít objem 24. tisíc kubických metrů. Přehrada byla vyprojektována a její stavba dokončena v roce 1938. Přehrada byla napuštěna 19. července 1938, tedy ještě před zabráním našeho pohraničí. Stavba trvala 170 dnů a pracovalo zde někdy až 110 dělníků. Ve stejné době se v okolí stavěly bunkry obranné linie proti nacistickému Německu, což stavbu komplikovalo. Bunkry byly obsazeny našim vojskem v květnu 1938. Kolaudace přehrady se uskutečnila v roce 1942. Přehrada pak sloužila pro pohon 15. vodních děl od Hamru až po Lindavu. Z toho byly v Hamru 2. pily ( jedna z nich nad původním hostincem, na jehož místě dnes stojí chata, druhá, rovněž již neexistující, u skály za dnešní poslední chalupou směrem ke koupališti a jeden mlýn ). Dále byla napájena turbina v tehdejším chudobinci ( dnes ústav pro mentálně postižené ženy ) a další továrničky v Antonínově údolí, Mařeničkách, Kunraticích a Lindavě ( zrcadlárna a mlýn ). Na pravé straně přehrady je vypouštěcí roura s regulací ( kolo s převodem nahoře na hrázi ). Při stavbě v roce 1937 zjistili, že ve svahu k silničce je silný pramen vody. Ten byl vyveden menší rourou do nárazové nádrže. Pamětníci říkají, že se nejen z toho vždy pila voda, ale že se dokonce jako zvlášť chutná nosila do Naděje v kanystrech. V padesátých a šedesátých letech využívali rekreanti přehradu ke koupání ( přes její teplotu jen kolem 13. stupňů ). Jeden rok byl přístup na přehradu zdi zablokován ostnatým drátem a mřížemi a říkalo se že přehrada bude sloužit jako reservoár pitné vody, ale záměr se neuskutečnil a tak mříž někdo odstranil a koupalo se dál.

Článek byl převzat a použit se svolením provozovatele blogu Trávník a věci okolo.

Další zajímavosti:
- Znělec na stavbu přehradní hráze byl lámán v nedalekém lomu v severním svahu Suchého vrchu.
- Na Fořtově louce, zatopené přehradou, stála zřejmě středověká sklářská huť.
- Severně nad přehradou do Horní Světlé, údajně dochovaná jedna z plošin po dávném pálení milířů.

Rekreační osada Hamr u Naděje.

20. října 2011 v 16:21 Mařenice a okolí

Tato reakreační osada Hamr leží asi 1. km. severně od Naděje v zalesněném údolí. Její jméno připomíná dnes již neexistující hamr na drcení železné rudy. Původně zde stávala stoupa na drcení v okolí těžené rudy, která se potom dopravovala do blízkých tavíren. V roce 1706 zde byl údajně objeven důl, v němž byla nalezena ruda bohatá na zlato a stříbro. Vévodkyně Anna Marie Františka na Zákupech ale těžbu nepovolila. V roce 1754 se zde uváděl také mlýn na mouku, hostinec a později tu byly 2. pily.



Budova bývalého mlýna.

Roku 1833 osadu tvořilo 10. domů, z nichž ale po 2. světové válce řada z nich zanikla. Zbořen byl i hostinec "U Hamerského mlýna". Pro pohon pily v Hamru byla roku 1938 pod Suchým vrchem v hlubokém zalesněném údolí Hamerského potoka postavena přehrada Naděje. Hamerský potok je poprvé zmiňován v souvislosti s hamrem na zpracování železné rudy. K r. 1677 dle archeologických nálezů zde předcházela existence sklárny. Na místě bývalého mlýna dnes stojí patrová omítnutá budova myslivny se sedlovou střechou. Při jejím severním průčelí se nacházejí pískovcové základy zaniklého severního křídla. Pro pohon všech těchto zařízení včetně bývalé přádelny v níže položeném Antonínově údolí byla zbudována řada různých náhonů které sloužily jako vodní zdroj pro pohon těchto výrobních zařízení. Ucelený pohled na tyto náhony je v odkazech na internetové stránky.


Luž ( Lausche ).

19. října 2011 v 18:01 Mařenice a okolí

Skromný dřevěný hostinec postavil na vrcholu hory již v roce 1823 Waltersdorský občan Karel Friedrich Mathäus. Zpočátku byli častými návštěvníky kromě turistů také pytláci a pašeráci, ale po roce 1848 již hostinec sloužil převážně rozmáhající se turistice.



Hostinec na Luži ( 792 m.n.m. ).

Majitel stavbu stále vylepšoval a v roce 1833 k ní přistavěl i malou rozhlednu. Odměnou mu byl neustále stoupající počet hostů, kteří přicházeli za jedinečným výhledem, srovnávaným často s výhledem ze Sněžky. Vysoká návštěvnost vrcholu si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce 1882. Nová "Lauche Baude" byla postavena zásluhou spolků a obyvatel ze sousedního Saska a stala se kuriozitou v dalekém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10. m. vysoká vyhlídková věž. Turisté si mohli vybrat místo libovolně v kterékoli části chaty, vybavené dřevěnými stoly a lavicemi s velkými kachlovými kamny. Útulný ráz dodávaly místnostem dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky. Podle dohody mohli návštěvníci platit oběma měnami, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku. Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Vansdorfu a i přes pohnutou dobu provozoval restauraci až do konce druhé světové války.
Poté turistický ruch ustal, protože obě strany hranice oddělily ostnaté dráty a na počátku roku 1946 celá chata do základu vyhořela. Okolnosti požáru nejsou dodnes jasné. Většinou se uvádí, že chata vyhořela na Nový rok, někdy se tvrdí až 8. ledna. Německé noviny tvrdí, že příčina požáru nebyla dodnes vysvětlena, naproti tomu bývalí čeští vojáci tvrdili, že chatu zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou. Na vrchol hory vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka, stoupající po východním úbočí přímo ze sedla, zřízená Mathäusem v roce 1823, byla roku 1892 nahrazena na severním svahu vybudovanou serpentinovou tzv. Lužickou cestou. Z jihu vedoucí tzv. česká cesta byla zbudována roku 1851 pro rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého, který za svého pobytu na zámku v Zákupech podnikal výlety do okolí.


Krkavčí kameny u Dolní Světlé.

17. října 2011 v 17:40 Mařenice a okolí

Krkavčí kameny jsou zmiňovány již ve 14. století a díky své poloze na zemské hranici a těsné blízkosti staré obchodní cesty byly navštěvovány už odedávna. Za prusko rakouské války roku 1778. toto místo obsadili rakouští vojáci, kteří skály obehnali palisádami a 30. června zde došlo k přestřelce s Prusy. Ve 2. polovině 19. století se začala rozvíjet turistika a návštěvníků přibývalo. V roce 1877 proto Adolf Clemens Fäknerich z Dolní Světlé přistavěl k jižnímu úpatí české věže hostinec.



Hostinec na Krkavčích kamenech.

V dalších letech stavbu postupně rozšiřoval a roku 1880 zpřístupnil dřevěným schodištěm i vrcholek skály, na němž zřídil vyhlídku, nazývanou tehdy Ritterstein ( Rytířský kámen ). Ještě téhož roku vybudoval také na sousední německé skále vyhlídku. Tato vyhlídka byla za účasti zástupců spolků a obyvatel ze Saska i Čech slavnostně otevřena 1. září 1880 a dosud bezejmenná skála byla při té příležitosti nazvána Falkenstein. Z obou vyhlídek se nabízel prakticky stejný pohled do okolí. V roce 1882 byla vedle hostince upravena vyhlídková terasa, ale 19. srpna 1885 došlo k požáru, který dřevěnou restauraci úplně zničil. Nová chata byla postavena až po dvou letech v roce 1887. V pozdější době byla vylepšována a při poslední přestavbě ve 20. letech 20. století se z ní stal horský hotel s celoročním provozem. Po 2. světové válce ale hotel zůstal prázdný a nebyl již využíván. Někdy v 50. letech 20. století jej prý rozebrali slovenští příslušníci pohraniční stráže a dřevo odvezli jako stavební materiál na Slovensko. Dnes jsou Krkavčí kameny ukryté v lese a nad vrcholky stromů vyčnívají jenom nejvyšší vrcholky skal. Upravené vyhlídky dávno zanikly, takže výhled si mohou dopřát jen horolezci.


Osada Horní Světlá.

15. října 2011 v 17:20 Mařenice a okolí

Tato osada je nejvýše položenou obcí Lužických hor. Vesnička vznikla ve 14. století na pasekách, které zde zanechali ve středověku skláři.




Horní Světlá, historická pohlednice.


Kolem roku 1850 zde žilo 1.800 obyvatel, kteří se živili hlavně tkalcovstvím. Do roku 1946 nesla obec český úřední název Horní Lichtenwald. Dnes se Horní Světlá vyznačuje hlavně jako rekreační oblast pro turistické výlety po okolí a v zimním období možností pro milovníky zimních sportů. Mimo jiné se zde ke konci prázdnin t.j. v srpnu pravidelně koná "Křivořezání", kterého se zůčastňují i řezbáři ze zahraničí a kde je možnost se jejich výrobky i zakoupit. Nelze opomenout setkání, která se konají u památníku obránců hranic z roku 1938 a tato kapitola naší nedávné minulosti má samostatné pojednání na odkazech pro internetové stránky Lužických hor.


Dolní Světlá.

14. října 2011 v 16:45 Mařenice a okolí
Dolní Světlá je malá vesnice ležící na jihovýchodním úpatí Lužických hor s dlouhou historii.



Dolní Světlá.

Leží v údolí mezi Volským vrchem a Plešivcem .Osada pravděpodobně vznikla již ve 14.století při kolonizaci pohraničních hvozdů.Lidé se zde řivili ručním tkalcovstvím,tkaním vlny nebo řemeslem.Mnozí pracovali v lese. Zhruba do poloviny dvacátého století byla ve vsi škola,několik hotelů a restaurací.Po odsunu Němců po 2.světové válce a odchodu lidí za prací do města,obyvatel vesnice neustále ubývalo.V okolí je řada příležitostí pro zimní i letní rekreaci,včetně sportovního vyžití.


Osada Juliovka.

13. října 2011 v 15:09 Mařenice a okolí

Osada Juliovka, vznikla jako samostatná obec po polovině 17. století,kdy zde byla založena sklářská huť, která měla nahradit zaniklou huť krompašskou. Jméno dostala po svém zakladateli Juliu Františkovi, vévodovi sasko-Lauenburském, majiteli Zákup. Postupně se osada rozrůstala (byly zde na potoku dva mlýny). Roku 1688 zde byly vyrobeny první tři skleněné lustry.



Budovy na křižovatce mezi obcemi Krompach a Dolní Světlá.Vlevo je bývalý hostinec "U Švýcarska",vpravo pak
bývalý Knoblochův hostinec s tanečním sálem.

Počátkem tohoto století tu byla mechanická tkalcovna a výroba nití. Za války tu francouzští zajatci vyráběli zapalovače do zbraní a koncem války ji spolu s partyzány vyhodili do povětří.

Juliovka - Historický lexikon obcí.

1869 - 1890 pod názvem Juliusthal osada obce Krombach,okr.Jablonné.
1900 - 1910 pod názvem Juliusthal osada Krombach,okr.Německé Jablonné.
1921 - 1930 pod názvem Juliusthal osada obce Krompach okr.Německé Jablonné.
1950 osada obce Krompach okr.Nový Bor.
1961 - 1981 část obce Krompach okr.Česká Lípa.
1.1.1981 - 30.8.1990 část obce Mařenice okr.Česká Lípa.
od 31.8.1990 část obce Krompach okr.Česká Lípa.

K 18. 3. 2011 v části obce Juliovka je evidováno 18 adres s č. p. včetně č.e.


Antonínovo údolí.

12. října 2011 v 15:33 Mařenice a okolí

Je to samota ležící asi 800. m. západně od Mařenic. Pojmenována byla podle kapličky sv. Antonína Peduánského vyhloubené ve skále u mostku přes potok.


Kaplička sv.Antonína Peduánského.

V roce 1824 byla nedaleko kapličky vystavěna přádelna bavlny, která byla v provozu až do začátku listopadu 1878, kdy vyhořela. Po požáru byla budova snížena o jedno patro a přebudována na strojní zámečnictví. Ještě za první světové války se zde vyráběly nábojnice, ale později byla budova uzavřena. V roce 1924 byla nevyužívaná budova vykoupena tehdejším okresem Cvikov a přeměněna na azylový dům pro chudé. Po druhé světové válce tu byl zřízen domov důchodců a dnes objekt slouží jako dům s pečovatelskou službou pro mentálně postižené ženy.


Kalvárie Mařenice.

7. října 2011 v 16:55 Mařenice aktuality

Kalvárie je nevelký zalesněný vrch, vystupující přímo nad jihovýchodním okrajem Mařenic mezi silnicemi do Kunratic a Heřmanic. Na vrcholku kopce bylo vybudováno poutní místo, přístupné po cestě začínající zcela nenápadně mezi domky na severozápadním úpatí. Teprve výše na svahu je upravená široká cesta s kamenými schody, která bývala v 1. polovině 20. století vroubena zastaveními Křížové cesty. Na kopci byla již někdy v 17. století poustevna "U sv.Anny", jejíž okolí zdobily různé náboženské obrázky. Později byl do nevelké skály vytesán Boží hrob, nad nímž byl nejprve vztyčen kříž, na jehož místě pak sedlák Christof Schier vystavěl kamennou kapli, sestávající ze tří stupňovitě za sebou přistavěných místností. Kdy kaple vznikla neí jisté, většinou se uvádí rok 1750, ale mohlo to být i dříve. V roce 1865 byla kaple zcela renovována a o rok později do ní farář Geisler daroval oltářní obraz Zvěstování Panny Marie od Franze Wedlicha z Chotovic.



Bývalý kostelík postavený na Kalvárii u Mařenic a byl součástí Křížové cesty.

Téhož roku bylo také založeno nové přístupové schodiště a na kopec byly přeneseny sochy Ecce Homo z roku 1697 a Mater Dolorosa, které do té doby stály u cesty na jeho úpatí. Na vrcholu nad kaplí stál kříž postavený Franzem Knoblochem a na skalkách u něj byly reliefy svatých, vytesané podle lidové tradice již někdy v 1. polovině 18. století mařenickým stolařem Franzem Schierem, jemuž je přisuzováno také autorství skalních reliéfů u osady Třídomí při cestě do Kunratic.
Ještě před druhou světovou válkou na Kalvárii pravidelně směřovala procesí z Mařenic, Heřmanic a Dolní Světlé. Ale s odchodem původních obyvatel po roce 1945 tyto tradice zanikly a noví osídlenci nechali poutní místo zpustnout.



Pozůstatky poutního kostelíku na Kalvárii u Mařenic.

Kaple se postupně rozpadla a sochařská výzdoba byla zčásti odvezena a zčásti zničena. Dnes z kaple zůstala jenom zřícenina a na vrcholu mezi dvěma skalkami se zašlými reliéfy, stojí uražený sokl bývalého kříže. Obec má v úmyslu kapli na Kalvárii v brzké době obnovit. O této obnově zase v jiném článku.


Kostel sv. Máří Magdaleny v Mařenicích.

4. října 2011 v 17:19 Mařenice aktuality

Tento poutní chrám byl založen roku 1699 a nynější chrám vybudován v letech 1714 - 1715 hraběnkou Františkou Toskánskou ze Zákup. Kostel byl později mnohokrát přestavován, např. v roce 1747 byly za kostelem vybudovány ambity se zastavením Křížové cesty, v roce 1864 - 1865 byl kostel rozšířen o obě postraní lodě a přistavěna věž. Poslední mše se konala v roce 1961 a od té doby kostel postupně chátral. Ve zdech kostela byly náhrobky významných osobností obce. Kostel prošel od možné požadované likvidace pro jeho devastační vzhled v 60. letech až ke znovuobnovení Marcelem Hrubým a obětavostí ostatních lidí. V roce 1991 byl kostel znovu vysvěcen a rozšířen o osvětlení a hodiny. Jsou to třístranné věžní hodiny, černé plastové, číselníky o průměru 158 cm. Číslice a ručky zlacené, půlové bití na jeden cimbál. Součástí památky je schodiště, ohradní zeď hřbitova a zeď s nikami a kaplemi. Po obnově kostela byla zrekonstruována také Křížová cesta, která je umístěna v zadní části za kostelem.



Obnovený kostel v Mařenicích z roku 1991.



Mařenice-pohraniční opevnění 1938.

2. října 2011 v 10:56 Mařenice - historie

Ráno ve čtvrtek 6. října 1938 se severočeskými obcemi rozšířily letáky se zprávou že "Vůdce" jehož návštěva byla předešlého dne odvolána, přece jen přijede. Zfanatisované sudetoněmecké obyvatelstvo rychle vyzdobilo ohlášenou trasu a ve velkém počtu na ni čekalo. Hitler dorazil za chladného, větrného a zamračeného počasí krátce před půl desátou. Tam ho již očekával početný doprovod vojenských a politických činovníků. Všichni přesedli do automobilů a přesně v 10.hod. přejeli státní hranici u dnes již zaniklé obce Fukov. Ve Šluknově se zapsal do městské kroniky a z tribuny na Rumburském náměstí pronesl krátký projev. Z Rumburku pokračovala jízda přes Krásnou Lípu do Chřibské. U Křížového buku Hitler poprvé projížděl linii čs. opevnění.
Po prohlídce pokračoval přes celou Lisku do České Kamenice, kde obloukem projel náměstí, zapsal se do kroniky a přijal hlášení plukovníka Stempla a hraběte Ulricha Kinského, který si pro tuto příležitost nechal narychlo ušít uniformu SA. V nedalekém Kamenickém Šenově dostal Hitler broušenou vázu a bez dalšího zastavení, ovšem za neustálého jásání shromážděných diváků projel Nový Bor a Cvikov. V Mařenicích opět projížděl podobnou opevněnou linii jako zhruba před hodinou a situace se opakovala. Hitler vystoupil z automobilu, navštívil pevnůstku stojící těsně u silnice a generál pěchoty von Schnedler mu objasnil čs. opevňovací systém.
Místní obyvatelé bunkr zanedlouho opatřili deskou, která připomínala vzácnou návštěvu, ozdobným plůtkem a květinami a na stožár vztyčovali vlajku s hákovým křížem, takže zde postupně vzniklo poutní místo.



Zkrácená verze z uvedeného článku v knize
Hraničáři pod Luží.