Březen 2012

Část 5. Využití náhonu u mlýna.

27. března 2012 v 22:01 Od minulosti k současnosti

S postupnou modernisací Schrollových závodů v Olivětíně, bylo využito stávajícího náhonu u bývalého mlýna a byla zde zřízena turbína pro výrobu elektrické energie, která zásobovala výše postavený závod. V tomto objektu byly i bytové jednotky pro zaměstnance závodu. Rovněž zde bydlel zaměstnanec s rodinou, který se o chod turbíny staral. Ta byla v chodu asi tak do roku 1959, kdy byla uvedena do provozu nově postavená teplárna v závodě Veba Olivětín, která nadále zabezpečovala výrobu elektrické energie pro celý závod. K tomuto objektu nejsou dochovány žádné doklady o jeho působnosti ani vyobrazení jeho původního vzhledu, ale dá se předpokládat, že byl od původní stavby přestavován a upravován.




Pohled na zbytek náhonu, kde byla vodní turbina.


Po odstěhování původních nájemníků se osídlení objektu měnilo a to vždy ke zhoršení stavu objektu. Stávající stav již můžeme hodnotit jako demoliční i kyž byl záměr s jeho obnovením a přebudováním. Celá akce ztroskotala na nevyhovující přístupové cestě, která vede po mostě přes řeku Stěnavu a ten nesplňuje požadovanou nosnost pro nákladní dopravu, která by byla nutná.
















Koupaliště, bejvávalo.

22. března 2012 v 19:29 Broumov aktuálně

I když máme teprve první jarní dny nebude trvat dlouho kdy přijde léto, a pokud bude to pravé, jistě se bude hodně lidí zajímat kam za koupáním. Dlouho jsem se již nebyl podívat jak to vypadá na tom našem Broumovském, tak jsem vzal kolo a jel se projet za určitým cílem. Dříve bylo toto koupaliště dost navštěvované, ale to již můžeme hovořit o minulosti. I když horní přiložená fotografie ukazuje toto koupaliště v poměrně vzdálené minulosti, přesto dokumentuje jeho využití a úpravu.


Spodní obrázek ukazuje jeho současný stav a areál koupaliště byl poskytnut svazu rybářů pro vlastní používání. Pokud si uvědomíme, že Broumov má kolem 8. tisíc obyvatel, je to neutěšitelný stav v porovnání s okolními menšími městy.


Meziměstí kolem 3.tisíc obyvate ---- Police n/Met.kolem 4.tisíc obyvatel


Teplice n/Met.kolem 2.tisíc obyvatel

Návštěvnost v našem městě se nedá počítat pouze za kulturními památkami a hezkou přírodou, ale patří mezi ně i občanská vybavenost, která právě v letních měsících tuto návštěvnost snižuje a i občané z Broumova vyjíždějí do okolí za lepšími podmínkami ke koupání.

TAKŽE BUDIŽ LÉTO POCHVÁLENO.

Část 4. Valcha a mlýn v Olivětíně.

19. března 2012 v 16:42 Od minulosti k současnosti

V roce 1542 byla zřízena další soukenická valcha na polích klášterního broumovského panství u Olivětína, kde byl však s valchou současně postaven i mlýn. Provádělo se zde valchování sukna a mlýn sloužil i vlastnímu účelu. Typickým městským řemeslem bylo soukenictví, které zpracovávalo jednu ze základních textilních surovin - ovčí vlnu. Přípravu vlny zajišťovali vlnaři, kteří vlnu čistili, dále pak krempléři, kteří ji česali a konečně přadláci, výrobci příze. Teprve pak vstoupil do výrobního procesu soukenický mistr se svými tovaryši, kteří na soukenickém stavu utkali látku - sukno.




Soukenický stav.

Tuto látku bylo třeba upravit, tedy valchovat, počesat, postříhat případně barvit. Tyto závěrečné práce prováděli valchaři, postřihači a barvíři. Valchaři byli většinou nájemci valch jež bývaly cechovním majetkem. Vyrobená látka se odvezla do "valchy" kde se vyprala a při stálém máchání valchovala ( natloukala ) tak dlouho až zhutněla, dostala stejnoměrnou sílu a splstěla. Mokrá látka se napínala na svislé rámy a na slunci a větru sušila. Provozovny to bývaly primitivní, stísněné a hlučné. Látka se také bělila a nejjednodušším způsobem bylo rozprostřít tkaninu na louce a polévat ji vodou. Látku pak vybělilo samo slunce. Bylo zcela logické, že s rozvojem přádelen a textilek na počátku průmyslové revoluce valchy zanikly. Jejich vodní pohon se začal používat k jiným účelům. Vznikaly tak šrotovníky nebo mlýny.S rozvojem textilu byla valcha zrušena a postupem let přestal plnit svůj účel i vlastní mlýn.

Hra na pravdu.

13. března 2012 v 14:34 Téma týdne,

Celkem ožehavé téma tohoto týdne. Myslím, že tento citát bylo slyšet celkem často "Ať pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí". Dá se této proklamaci vůbec věřit, když se každý den setkáváme s tolika nepravdami, že se již nedá rozeznat co je pravda a co lež? Skutečnost je taková, že pravda má mnoho podob a záleží na tom, kdo tu pravdu hlásá a s jakým úmyslem. Říká se, že i lež je někdy milosrdná, ale to neplatí na dobu v které dnes žijeme. Pravdu od lži je třeba oddělovat a posuzovat s rozmyslem, zda se ji používá k získání určitého prospěchu, nebo jen taková dětská nevinná. Hrát si na pravdu, to je jako hazardovat s důvěrou lidí, která je velmi křehká, těžko se získává a lehko se ztrácí.



Rubín, symbol lásky a pravdy.

Právo na pravdu není možné považovat za něco absolutního. Můžeme řící, že něco jako obecné právo na pravdu neexistuje. To, že pravda je veskrze dobrá a pravda spojená s dobrým úmyslem je pramenem dobrého jednání a to nebylo v zásadě nikdy odmítáno. Pravda bez lásky a moudrosti může být horší než lež. Škodit lze jak lží, tak pravdou. Pravda je určitá shoda tvrzení se skutečností, ale nejen tvrzení, ale i myšlení a skutků.

Část 3. Vznik a založení Broumova.

12. března 2012 v 18:34 Od minulosti k současnosti

Podle listiny Přemysla Otakara I. Z roku 1213 dostal břevnovský opat Kuno od českého krále území, které zahrnovalo nejen Broumovsko a Policko, ale také Stárkovsko, Adršpašsko a Teplicko. Tento rozsah zůstal neporušen asi do roku 1253. Pravděpodobně v roce 1255 byl nad pravým břehem Stěnavy na vyvýšeném místě založen Broumov.



Vyobrazení z roku 1898


Některé údaje z roku 1256 uvádějí výskyt tržní osady, která se lidově jmenuje Brunow. Výklad tohoto jména je různý. V češtině pak bylo jméno Brunow změněno na Brumow a konečně pak na Broumov. Staročeský název Brumov byl přejat do němčiny a časem v ní dostal tvar Braunau. Pro broumovské soukeníky bylo vydáno Přemyslem Otakarem II. Privilegium, kterým povolil v Broumově výrobu sukna z krátké vlny. Toto privilegium současně určovalo, že každý, kdo jede přes Broumov, se musí v Broumově zastavit a tuto vlnu nabídnout broumovským soukeníkům ke koupi. Kdo by tak neučinil, nebo kdo by neprodával tuto vlnu celé dopoledne, měl být potrestán zabavením koně a povozu. Broumovské sukno se ve 13. století objevilo na městských trzích v Slezku a v Čechách. Bouřlivé období vlády Václava IV. přineslo prospěch broumovským soukeníkům také v tom, že se jim podařilo někdy na sklonku 14. století vytvořit vlastní cech, dlouho jedinou cechovní organizaci v Broumově. Krátce po roce 1407 se objevují také zprávy o počtu jednotlivých řemeslníků v Broumově. Ve městě bylo 25 soukenických kotců, 13 pekařských krámů, 12 řeznických krámů, 4 ševci a několik kovářů a kramářů. Dalším ziskem pro město bylo zřízení městské radnice v roce 1419. Broumov se tak stal jediným ze všech pohraničních měst, které dostalo právní potvrzení na vlastní hospodářskou a politickou správu města. V dubnu roku 1459 se zastavil v Broumově husitský král Jiřík z Poděbrad. Broumovský opat Jan mu slíbil poslušnost, což popudilo proti němu klášterní konvent i broumovské měšťany. Když se uherský král Matyáš zúčastnil křížového tažení proti Jiřímu z Poděbrad, požádali broumovští měšťané o obsazení Broumova. Město i s okolím zakusilo od uherského vojska mnoho příkoří, byly bořeny domy a okolní vesnice pustošeny.

Část 2. Hřbitovní kostelík.

10. března 2012 v 22:02 Od minulosti k současnosti

Ještě dnes mohou navštěvníci hřbitovního kostela vidět na veřejích postranního vchodu stopu po úderu šavlí. K ní se připojuje následující příběh. Když za třicetileté války byl obléhán Broumov, postavili ke hřbitovnímu kostelu hlídku. Vojáci slyšeli pověst o tom, proč byl kostelík po zničení husity opět vystavěn ze dřeva, a vše pověděli svému hejtmanovi. Ten nad tím jen pochybovačně vrtěl hlavou a několikrát opakoval, že to jsou jen babské povídačky. Chtěl všechny přesvědčit, že dřevo je dřevo, proti kameni slabé a zranitelné.
Hned druhý den svolal své vojáky a odešel v jejich doprovodu ke kostelu.Tam se pohrdavě rozkročil a švihl šavlí protiveřejím kostelních dvěří. Šavle se zlomila jako křehké sklo a jeden kousek, který se odrazil, důstojníka smrtelně zranil.
Pověst hovoří o tom, že když byl kostelík vypálen, bylo rozhodnuto o jeho obnovení, ale s tím, že bude postaven z kamene, aby se zabránilo jeho dalšího zničení požárem. Když kameníci začali se stavbou a druhý den přišli pokračovat, vše co jeden den postavili bylo zbouráno.Takto se to opakovalo po několik dní. Nikdo si nevěděl rady, až kdosi přišel s nápadem zkusit stavět ze dřeva tak, jak původně kostelík stával. Stavět se začalo ze dřeva a také co bylo postaveno, již zůstávalo netknuté.



Foto hřbitovního kostelíku ze současné doby.

Kostelík Panny Marie má trámový strop s původní ornamentikou z poloviny 15. století. Velmi zajímavý je obraz z roku 1609, který znázorňuje tehdejší město Broumov. V ochozu se zachovalo devět dřevěných desek s popisem místních událostí z let 1542 - 1847. Kromě historie výstavby Broumova se zde můžeme dočíst i to, že roku 1542 zažilo město nájezd kobylek, v roce 1582 tu zase řádil mor, v roce 1630 panoval mimořádný hlad a drahota, v roce 1766 navštívil Broumov císař Josef II. a další události.

Broumov Olivětín, podíl Schrollových závodů na vývoji textilu.

7. března 2012 v 17:17 Od minulosti k současnosti


Broumov

Město Broumov se nachází v okrese Náchod, u státní hranice s Polskem, v nadmořské výšce 395 m. Město leží uprostřed Broumovské kotliny jehož bariéru tvoří Javoří hory. Broumovem protéká řeka Stěnava. Počátky Broumova jsou spojeny s existencí a působením nejstaršího řeholního řádu, břevnovskými benediktýny. Nejstarší stopy osídlení z prvního tisíciletí našeho letopočtu, jsou doloženy v dnešním Vižňově, Božanově, Martínkovicích a Šonově. Je velmi pravděpodobné, že i na místě dnešního Broumova existovala slovanská osada, jejíž jméno dnes neznáme. Předpokládá se, že Broumov je starší než benediktýnská kolonizace a jako rok založení Broumova je rok 1171, a datum postavení nejstaršího broumovského kostela dnešní hřbitovní kostel Panny Marie - bylo stanoveno na rok 1177.

Tento dřevěný kostelík na jižním okraji města byl vystavěn v původní podobě roku 1177. Kostel stál uprostřed původní české osady již v období před kolonizací. Roku 1421 byl Broumov obléhán husity, kteří plenili město. Také kostel zasáhl požár, ale stavba nebyla zcela zničena. Dalším požárem byl postižen v roce 1449 a roku 1450 byl opraven a kostel dostal nynější podobu. Věžička byla zničena bleskem roku 1550, ale brzy byla opět opravena. Pověst vypráví, že o vznik kostela se zasloužila kolem roku 1130 jedna vznešená panna. Povídalo se o ní, že předtím uctívala pohanské bohy a křesťanství oddolávala. Když se konečně rozhodla a stala se křesťankou, stvrdila své křesťanství založením kostelíka. Říká se, že na památku v kostele byla uložena její perlová čelenka. Ke kostelíku se váže ještě několik dalších pověstí. Jedna z nich je obdobná jako předcházející, ale s menší obměnou, že upletla věnec, proložený vlastními vlasy. Věnec se pak ukazoval s tím, že každý, kdo by jej vzal do ruky s posměchem, bude ztrestán strašlivým zjevením. Proto i dnes se zachovává v kostelíku posvátné nikým nerušené ticho. Co kdyby.