Duben 2012

Část 9. Začátky textilní výroby Benedikta Schrolla.

26. dubna 2012 v 17:38 Od minulosti k současnosti

V seznamu tkalců z roku 1799 jsou mezi tkalci plátna uvedeni Antonín a Benedikt Schrollovi. Snaha po ovládnutí trhu a získání dostatečných finančních prostředků vedla Benedikta Schrolla, který od roku 1815 provozoval obchod s plátnem nejprve v Ruprechticích a později přenesl sídlo podniku do Hejtmánkovic. Zřízením zvláštních nákupů na týdeních trzích na plátno, získával Benedikt Schroll značné prostředky, takže mohl roku 1827 nejen rozšířit budovu v Hejtmánkovicích, ale také postavit v Broumově prostorný zděný pobočný sklad. Aby docílil vyšších výdělků, pokusil se Schroll dosáhnou zvýšení kvality plátna jeho bělením a zřídil proto bělidlo na svých pozemcích v Heřmánkovicích a Hejtmánkovicích. Počátkem roku 1840 bylo uděleno povolení ke zpracování bavlny firmě Benedikt Schroll v Hejtmánkovicích. V následujícím roce koupil Benedikt Schroll Dauschovo bělidlo v Olivětíně s mnoha budovami a sušírnou.



První bělidlo v Olivětíně,vyobrazení z roku 1854.

Benedikt Schroll se narodil v Hejtmánkovicích v roce 1790. Po vyučení se obchodníkem v Praze převzal někdy v první čtvrtině 19. století štafetu otcovy živnosti a podnik vedl až do roku 1853. Po něm firmu řídili jeho dva synové, Augustin a Josef Edler Schroll. Benedikt Schroll zemřel v roce 1876 a je pochován v rodinné hrobce v Liběšicích na Litoměřicku.

" Minulost " nebo vzpomínka?

23. dubna 2012 v 15:47 Téma týdne,

Minulost je věc, která se stala včera, před týdnem, před rokem nebo před sto lety. Jde o to, na které věci z minulosti vzpomínáme rádi, které věci bychom nejraději zapoměli, nebo které věci bychom udělali v tom čase jinak. Minulost je ve většině případů záležitostí starší generace, kdy vzpomínají na to, co jak bylo či nebylo. Minulost může mít i jinou podobu, kterou pak zkoumají historikové, arecheologolé a další odborníci zabývající se naší minulostí.

I toto je minulost.

Není od věci, zajímáme li se i o minulosti obce nebo města kde bydlíme, nebo kam rádi jezdíme. Takovýmto způsobem si zpracovávám i údaje o obci Mařenice či města Broumova a části Olivětína. Právě tyto písemné záznamy, nebo vzpomínky na minulost bývají neocenitelné k dokladování naší minulostí ať již nedávné nebo vzdálené.

" Světlo ".

17. dubna 2012 v 15:28 Téma týdne,

Problém světla vznikl již při samotném vzniku světa, kdy Pánbůh potřeboval ke své práci světlo. Marně však škrtal zapalovačem. Jako vždy totiž nefungoval a protože neměl ani sirky, musel použít slavného triku se zvoláním Budiž světlo.



Světlo bylo a Pánbůh se mohl pustit do tvořivé práce, kterou mu vydatně kazil neposedný čertík. To, že máme světlo můžeme oslavovat zvoláním "Hosana", protože právě tma je podporou pro různou nekalou činnost. Právě tak jako světlo má svůj protiklad tmu, tak oheň zase vodu, láska třeba nenávist, bohatost zase chudobu. Tak by se dalo uvádět více kladů a protikladů, ale každý klad i protiklad má ve své existenci opodstatnění a proto i světlo potřebujeme k životu tak, jako vzduch.

Část 8. Důsledky třicetileté války.

16. dubna 2012 v 20:03 Od minulosti k současnosti

Hospodářství města a okolí velice utrpělo za třicetileté války častým pobytem vojsk - často zde pobývala zejména císařská vojska, která museli broumovští měšťané vyživovat. Také město a okolní vesnice se staly terčem nájezdů. V letech 1632 a 1634 okupovali Broumov a okolí Švédové a Sasové. Dědictví třicetileté války bylo žalostné.




V Broumově bylo podle odhadů jen třetina obyvatel, mnoho domů bylo pustých. To že se zájem velkostatků obrátil po roku 1775 k vlastnímu velkostatkovému podnikání vedlo ovšem k poklesu péče věnované manufaktuře a plátenictví. V tom okamžiku se probudila i iniciativa drobných pláteníků, do té doby spoutaných cechovními řády 17 a 18 století. Na Broumovsku nastalo nové období plátenických a soukenických podniků, které předznamenalo nastávající období kapitalismu. Někdejší klášterní bělidlo přešlo v roce 1800 do soukromých rukou. Koupil je Antonín Dauscha, který o několik let později zřídil další bělidlo v Olivětíně a přistavěl k němu valchu a mandl. Podnik Antonína Dauschy měl proti ostatním tu výhodu, že šlo o podnik bratra broumovského lékárníka, který se se zálibou věnoval chemii a mohl tedy barvit chemickým způsobem nezávisle na cizích odbornících. O Dauschových bělidlech nejsou podrobnější informace dochovány.

Ptáci se vracejí. Pivovarský rybník ožívá..

15. dubna 2012 v 19:26 příroda

Na Pivovarský rybník v Olivětíně se snad opět vrací život v podobě labutí, divokých kachen a ostaního ptactva, jako tomu bylo i v minulých letech.




V minulém roce bylo vysekáno rákosí, ve kterém měly labutě svá hnízdiště a odkud vyváděly své mladé. V letošním roce tomu tak není, protože si nemají z čeho svá hnízda vystavět a tak zatím na rybník zalétávají z jiného místa, zřejmě se vzpomínkou na minulý rok.













Část 7. Broumov před třicetiletou válkou.

11. dubna 2012 v 21:22 Od minulosti k současnosti

Postavení broumovského sukna na vnitřním trhu v Čechách bylo pevné až do počátku třicetileté války. Před třicetiletou válkou bylo ve městě a na předměstích celkem 438 domů, z toho 203 domů na předměstích. Tímto počtem se Broumov řadil do kategorie velkých měst v Čechách. Bylo by však mylné se domnívat, že vývoj v Broumově byl plynulý. Město značně trpělo živelnými pohromami. Rozvodněná Stěnava strhla v červenci 1570. - 15. domů na broumovském předměstí.Tehdy zahynulo v Broumově 15. lidí. Mor zasáhl broumovské panství roku 1585. a způsobil smrt 2.207 osob na Broumovsku. V roce 1613. vypukl v broumovském klášteře požár, který způsobil značné škody. Roku 1633. vypukl v Broumově opět mor kterým umíralo denně 30 - 40 lidí. Celkem zemřelo tehdy Broumově a okolí na 5.000 lidí, mrtví byli pohřbíváni i na zahradách a polích. Hospodaření broumovského panství přinášelo klášteru nemalé zisky. Není proto divu, že opati usilovali o posílení moci nad celým panstvím. S tímto posláním přišel do Broumova v roce 1602.Wolfgang Seelender, který se stal nástupcem opata Martina II. Tento opat se také stal na Broumovsku prvním, kdo se pokusil o organizaci vesnického tkalcovství ve velkém a patřil mezi průkopníky rozptýlených tkalcovských manufaktur. Roku 1616. byl zhotoven seznam pro vesnické tkalce broumovského panství, který evidoval celkem 284. tkalců v 16 vsích.




Velikonoce.

5. dubna 2012 v 15:13 Různé, nezařazené
Je zlaté, nebo není?


Velikonoce se zase blíží,
co nás to jen tolik tíží.
Že jsou vejce tolik drahá,
to ví Brusel, snad i Praha.
Vinu na tom mají normy,
slepičí klece mají nové formy.
Snad i vejce větší budou,
o tom europoslanci hudou.
Prasat se to bude týkat také,
místo masa, bude píti saké.
Hlavy se nám snaží másti,
můžem se prý chodit pásti.
Hody hody matičko,
dejte jedno vajíčko.
Až jich bude celé plato,
bude cenné jako zlato.

část 6. Největší kniha - Codex gigas.

4. dubna 2012 v 19:42 Od minulosti k současnosti
Když se opat Martin ocitl v nesnázích a chtěl si naklonit císaře Rudolfa, využil známé uměnímilovnosti Rudolfa. Věnoval totiž císaři Rudolfovi II. v roce 1594 známý obrovský kodex, takzvaný Codex Giganteus nebo také jako ďáblova bible. Tento kodex obdivoval v Broumově v roce 1527 král Ferdinand I. když se vracel přes Broumov ze Svidnice.


Ďáblova bible.

Rudolf II. přijal unikát rád do svých sbírek a vyšel Broumovskému opatu Martinovi zcela vstříc. Tato kniha byla později roku 1648 odvlečena Švédy a dostala se s ostatními vzácnými památkami rudolfínských sbírek do Stockholmu. Kniha byla pravděpodobně vytvořena okolo roku 1229 v prostředí benediktýnského kláštera v Podlažicích u Chrudimi. Klášter se rozprostíral na levém břehu potoka Žejbra. Nyní na jeho místě stojí kostel svaté Markéty. Nedochovaly se však žádné doklady o jejím vzniku či autorovi a důvodech sepsání. Ve své době vzácná kniha se vydala z podlažického kláštera na dlouhé putování, které skončilo ve Stockholmu. Nejprve byla ve vlastnictví klášterů v Sedlci, v Břevnově a poté v Broumově. Již v 16. století se do broumoského kláštera na obrázek Ďábla chodili dívat poutníci. Okolo vzniku Ďáblovy bible byla vytvořena pověst podle níž se jeden z mnichů odsouzený k trestu smrti chtěl zachránit příslibem, že napíše největší knihu světa za jedinou noc. Na pomoc mu měl přijít ďábel. Podle jedné verze, když si o půlnoci uvědomil, že práci nemůže stihnout, mu ďábel přinesl knihu hotovou. Podle té druhé ďábel pouze přinesl pergamen a psací potřeby a mnichovi pomáhal. Tato pověst vznikla v Broumově, kde došlo k paradoxní situaci. Samotný Codex gigas se totiž stal návštěvní knihou, do níž se lidé zapisovali. Přitom si v podlažickém nekrologiu všimli zápisu, který hovořil o zazděném mnichovi. Ve 13.století se totiž někteří z mnichů nechávali do svých cel zazdít.

"Svoboda slova".

2. dubna 2012 v 22:44 Téma týdne,
Svoboda slova, svoboda projevu, svoboda podnikání, svoboda tisku, to jsou všechno podtexty demokracie, které dávají volný průchod svobodě slova i svobodě projevu v mnoha případech opačný význam.


V řadě případů to připomíná líčení " Dobrého vojáka Švejka" z doby, kdy byl hostem blázince a vzpomíná na to slovy: Každej tam mohl mluvit, co chtěl a co mu slina právě přinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě. Máme opravdu být na co hrdi?

Mařenice 1945 - 1962 - 2..část.

2. dubna 2012 v 16:52 Mařenice - historie
Odsuny.
Počet německého obyvatelstva v obci se pohyboval kolem 1.000. Podle spojeneckých smluv, začal se odsun provádět ihned v prvních červencových dnech roku 1945. Prováděly je oddíly Svobodovy armády, které byly součástí Rudé armády. První transporty byly prováděny neorganisovaně a Němci byli vyvezeni jen za hranice našeho státu. Nejdříve šli zástupci rodin největších fašistů - 7. rodin. Další transporty pokračovaly až do října 1945. Odsuny pokračovaly i v roce 1946. V květnu odchází 160 Němců do České Lípy, 5. srpna 100 Němců do Cvikova, 20. srpna jich odchází 80 spolu s antifašisty. Každý z Němců měl možnost si vzít zavazadlo ve váze 50 - 80 kg. To se naložilo na vozidla a odvezlo na místo předání, soustředění, odkud přecházeli přes státní hranice do Německa. Večer chodili zástupci armády a obce k německým rodinám a sdělovali kdo se má připravit na transport. Smozřejmě se to neobešlo bez bolestných scén ale i vyhrůžek. Starší se slzami v očích se loučili s rodnou vsí, někteří mladí utekli sami za hranice, zakopávali majetek, kdy doufali že se pro něj vrátí. Odcházeli s neskrývaným vztekem a vzdorem a z tváří jim bylo lze číst, že počítají s odvetou a nebudou se bát ani krutých opatření. A ta na sebe nedala dlouho čekat. Po lesích se neustále střílelo, lidé spali oblečeni a ozbrojeni. Byl postřelen člen SNB Punčochář, u Babičina odpočinku byla nalezena mrtvola studenta bestiálně zavražděného, docházelo i k nesmyslným střelbám vlastních partyzánů či vojáků. Tyto události silně rozrušily obyvatele, kde řada z nich se hodlala odstěhovat.

Správa obce.
Dr. J. Smetana, jako jediný Čech se stal rozhodnutím orgánů SNB prozatímním správcem obce. Tu převzal od bývalého starosty ( něm.) Josefa Hockaufa rolníka č.p.166. a tajemníka Josefa Gulicha, jako úřad komisařský, ovšem bez právních podkladů. Po utvoření Okresní správní komise v Jablonném v Podještědí byl řádně ustanoven. Od 1. července však tuto funkci vykonávala jeho manželka Irena. Dr. Smetana se totiž ucházel o funkci primáře nemocnice ve Folknavě, kam ihned odjel. Paní Smetanová vedla úřad do 27. července 1945, kdy byl jmenován novým předsedou učitel Otakar Svoboda, který nedávno přišel do obce, aby převzal správu školy. Současně obyvatelé zvolili na schůzi řádnou Místní správní komisi. Členové: Václav Uher, nár.správce zemědělské usedlosti, Karel Bělohlávek, nár. správce zemědělské usedlosti, Fr. Kracík, nár. správce autodílny, Bohdan Tlustý, poštovní úředník. Převzetí tak velké obce hrstkou českých obyvatel si vyžádalo od každého krajního vypjetí sil. Byli mezi nimi mnozí, kteří v té době hleděli více vlastního prospěchu než celku, obohatili se o majetek, plundrovali a pak utekli a zanechali jen prázdné usedlosti zbavené vybavení a dobytka. Mnozí odváželi i celé domy. Bohatost obce mnohé chamtivce jen lákala, ale z poctivých jich zůstalo jen málo, a nestačili vykonat všechnu práci za odsunuté Němce.

Zůstala tak opuštěná stavení, pole se nesklízela, neobdělávala, dobytek hynul nebo se tajemně ztrácel ( do Německa nebo černá porážka). Členové Místní správní komise se po čase začali často měnit, pro nezájem o práci a zájem o správu obce ochaboval. Veškerá tíha zůstávala na předsedovi a pak na uvolněném členu četnické stanice str. Votočkovi. Bylo nutno vybudovat celou novou úřednickou agendu ( Němci starou zničili ), kartotéku obyvatel. Do doby předvolební agitace t. j. do ledna 1946 byla práce v obci dosti úspěšná a obyvatelé žili poměrně svorně a spokojeně. Jakmile se ale začaly předvolební boje a politicko - stranické rozvrstvení obyvatel, vznikaly nesváry. Stranictví hrálo roli i v obecních věcech. Složení Místní správní komise se měnilo takřka každých 14. dní, mnoho pracovníků bylo znechuceno a 21. března 1946 je ze zdravotních důvodů na vlastní žádost odvolán předseda Otakar Svoboda. Do voleb byl utvořen prozatímní NV paritně zastoupený členy jednotlivých politických stran: str.nár. soc., soc.dem., a KSČ. 12 člený výbor si zvolil předsedu J. Slavíka (KSČ), rolníka z č. p. 166. Ten je i po řádných volbách v květnu 1946 zvolen předsedou MNV. Zvoleno bylo 18. zástupců politických stran a 6. se stalo členy rady.

Počet českého obyvatelstva stále stoupá. V roce 1945 již bylo v obci 85. mužů a 95. žen. V roce 1946 k 1. září již 120. mužů a 123. žen. Samozřejmě to nedosahuje počtu německého obyvatelstva ( přes 1.000). Pohraniční území se tak začleňuje a pomalu splývá s vnitrozemím. Konfiskáty se začínají v roce 1946 přidělovat do vlastnictví osídlencům. Přidělují se motorová vozidla, rozhlasové přijímače, rodinné domky a zaknihování zemědělského majetku dosavadním národním správcům. Obyvatelé nejsou spokojeni s prací předsedy MNV, ten odstupuje a v polovině října jej nahrazuje Jan Sumerauer, zaměstnanec Severočeských elektráren. J. Slavík se věnuje práci předsedy osídlovací komise. 3. září byla znovu otevřena škola, pro české děti, kdy jich nastoupilo celkem 11. Během školního roku se přibraly i děti polské národnosti, které sem Němci za války zavlekli a vyučovaly se i děti německé národnosti, kde se počítalo s tím, že rodiče obdrží české občanství. Ke konci školního roku 1946 tak bylo ve škole 33. žáků. 28. října 1945 byla u školy vysazena "Lípa svobody". 9. května 1946 otevření nově zřízeného "Domu osvěty" kde žáci zahráli divadlo "Nový svět". V lednu ustavena Místní školní rada. Členové: Fr.Menoušek, Bohdan Tlustý, Josef Luňák, Vincenc Jandáček, Otakar Svoboda, řídící učitel. Ještě k Lípě svobody: Její vzrůst sledovali a ošetřovali žáci školy. Vždy při význačných událostech se u ní občané vesnice scházeli, aby tak demonstrovali sami sobě i Němcům svoji sílu a odhodlání. Tak se stala trnem v oku některým Němcům a když se dozvěděli, že budou odsunuti, hrubě lípu poškodili, zlomili a sloupali kůru. Tehdy měla správní komise co činit s rozvášněnými dosídlenci. Všichni Němci byli zalezlí a jen sledovali, co se bude dít. Po bouřlivé diskusi vyšla německá kapela, byli vybráni Němci a pochodovali přes vesnici směrem k bunkru. Zde byla připravena hranice, na které byla umístěna figurína Adolfa Hitlera. Po zapálení hranice a spálení figuríny pronesl projev předseda správní komise, kde zároveň uvedl odvetná opatření: Zákaz vycházení po 20. hod., zákaz srocování ( nejvýše 2 ), snížené příděly potravin, zvýšené pracovní úkoly. Rok 1946 byl rokem jak stmelení obyvatel, tak dočasného rozdělení, které způsobily první volby. Občané se neznali, neustále přicházeli noví a často se nevědělo s jakým úmyslem. Jiná byla situace ve vnitrozemí, kde se lidé znali od nepaměti a měli již zapuštěné kořeny. V tomto roce se přiděluje majetek do vlastnictví. 30. srpna 1946 uspořádal Jednotný svaz českých zemědělců I. staročeské dožínky. 16.října odešli poslední Němci. V obci zůstaly jen 4. rodiny smíšeného manželství. Hořčičkovi, Prágnerovi, Rungovi a Goldbergovi. 13.října 1946 České posvícení. 28.října 1946 celoobecní brigáda na pomoc zemědělcům a obci. 24.ledna 1947 přesídlil MNV z č. p. 26 do budovy bývalé Reiffensenky č. p. 16.


V popředí bývalá škola,vlevo od ní budova s č.p.16.

Opuštěnou budovu přenechali SNB. 26. ledna o půl třetí ráno vypukl při plese místních zemědělců oheň č. p.17 - hostinec p. Horáčka. Záchranné práce stěžoval krutý mráz -20°C. Zařízení bylo skoro celé zachráněno, ale škody činily cca. 300. tis .kčs. Spáleniště dlouho hyzdilo vzhled obce - jeho střed. Krutá a dlouhá zima zbržďovala i dopravu a tak mnohdy bylo pouze spojení Mařenice - Mařeničky. Krutý mráz způsobil i potrhání vodovodního potrubí, v prázdných domech popraskaly vodovodní řády a tak lidé takřka po tři týdny byli zásobováni pouze nouzově ( sníh, potok, led.). I ve škole 3. týdny byl nedostatek vody. 1.dubna 1947 se zčeřila hladina klidného života v obci. Přijeli zástupci Okresního úřadu Jablonné a Ústřední pojišťovny a pomocí SNB proti protestům MNV a četného obyvatelstva odvezli z obce zařízení pro zubní ambulanci po německém technikovi.Zástupci NV ihned rezignovali na funkce a téměř dva měsíce vedl obec předseda sám. Přes všeljaké výzvy odmítaly politické organisace vyslat své zástupce, až teprve 11. července 1947 se situace po vzájemném jednání uklidnila a členové se vrátili. 9. a 10. května sehrál divadelní spolek "Hraničář" hru s vlasteneckých obsahem "Trikolora". Od poloviny června 1947 přijížděli do obce pražští obyvatelé, jako hosté na letní pobyt. Jsou sdružováni v organisaci "Rodinná rekreace". Obec je využila a některým přidělila neosídlené domky, kromě těch, s kterými se počítalo pro budoucí trvalé usedlíky. Toto bylo mnoha členy spolku využito a od té doby mnozí přispívají dále ke vzhledu obce. I mezi nimi se našli tací, kteří jen příděl využili a pak jej vyplenili a více se sem nevrátili. Ale většina se s obcí sžila, pomáhali nejen zemědělcům ale i obci. Už tenkrát počítal Zemský národní výbor s tím ,že jednou vybudují v Mařenicích rekreační středisko pro okolní obce. Někteří Pražáci bydlí u zemědělců. Obec tak obnovuje starou tradici letoviska a hosté tak posilují finanční hospodaření obce. Počet letních hostů je kolem 300.


zdroj:http://marenice.eu/hlavni_m.htm