Duben 2012

Část 9. Začátky textilní výroby Benedikta Schrolla.

26. dubna 2012 v 17:38 Od minulosti k současnosti

V seznamu tkalců z roku 1799 jsou mezi tkalci plátna uvedeni Antonín a Benedikt Schrollovi. Snaha po ovládnutí trhu a získání dostatečných finančních prostředků vedla Benedikta Schrolla, který od roku 1815 provozoval obchod s plátnem nejprve v Ruprechticích a později přenesl sídlo podniku do Hejtmánkovic. Zřízením zvláštních nákupů na týdeních trzích na plátno, získával Benedikt Schroll značné prostředky, takže mohl roku 1827 nejen rozšířit budovu v Hejtmánkovicích, ale také postavit v Broumově prostorný zděný pobočný sklad. Aby docílil vyšších výdělků, pokusil se Schroll dosáhnou zvýšení kvality plátna jeho bělením a zřídil proto bělidlo na svých pozemcích v Heřmánkovicích a Hejtmánkovicích. Počátkem roku 1840 bylo uděleno povolení ke zpracování bavlny firmě Benedikt Schroll v Hejtmánkovicích. V následujícím roce koupil Benedikt Schroll Dauschovo bělidlo v Olivětíně s mnoha budovami a sušírnou.



První bělidlo v Olivětíně,vyobrazení z roku 1854.

Benedikt Schroll se narodil v Hejtmánkovicích v roce 1790. Po vyučení se obchodníkem v Praze převzal někdy v první čtvrtině 19. století štafetu otcovy živnosti a podnik vedl až do roku 1853. Po něm firmu řídili jeho dva synové, Augustin a Josef Edler Schroll. Benedikt Schroll zemřel v roce 1876 a je pochován v rodinné hrobce v Liběšicích na Litoměřicku.

" Minulost " nebo vzpomínka?

23. dubna 2012 v 15:47 Téma týdne,

Minulost je věc, která se stala včera, před týdnem, před rokem nebo před sto lety. Jde o to, na které věci z minulosti vzpomínáme rádi, které věci bychom nejraději zapoměli, nebo které věci bychom udělali v tom čase jinak. Minulost je ve většině případů záležitostí starší generace, kdy vzpomínají na to, co jak bylo či nebylo. Minulost může mít i jinou podobu, kterou pak zkoumají historikové, arecheologolé a další odborníci zabývající se naší minulostí.

I toto je minulost.

Není od věci, zajímáme li se i o minulosti obce nebo města kde bydlíme, nebo kam rádi jezdíme. Takovýmto způsobem si zpracovávám i údaje o obci Mařenice či města Broumova a části Olivětína. Právě tyto písemné záznamy, nebo vzpomínky na minulost bývají neocenitelné k dokladování naší minulostí ať již nedávné nebo vzdálené.

" Světlo ".

17. dubna 2012 v 15:28 Téma týdne,

Problém světla vznikl již při samotném vzniku světa, kdy Pánbůh potřeboval ke své práci světlo. Marně však škrtal zapalovačem. Jako vždy totiž nefungoval a protože neměl ani sirky, musel použít slavného triku se zvoláním Budiž světlo.



Světlo bylo a Pánbůh se mohl pustit do tvořivé práce, kterou mu vydatně kazil neposedný čertík. To, že máme světlo můžeme oslavovat zvoláním "Hosana", protože právě tma je podporou pro různou nekalou činnost. Právě tak jako světlo má svůj protiklad tmu, tak oheň zase vodu, láska třeba nenávist, bohatost zase chudobu. Tak by se dalo uvádět více kladů a protikladů, ale každý klad i protiklad má ve své existenci opodstatnění a proto i světlo potřebujeme k životu tak, jako vzduch.

Část 8. Důsledky třicetileté války.

16. dubna 2012 v 20:03 Od minulosti k současnosti

Hospodářství města a okolí velice utrpělo za třicetileté války častým pobytem vojsk - často zde pobývala zejména císařská vojska, která museli broumovští měšťané vyživovat. Také město a okolní vesnice se staly terčem nájezdů. V letech 1632 a 1634 okupovali Broumov a okolí Švédové a Sasové. Dědictví třicetileté války bylo žalostné.




V Broumově bylo podle odhadů jen třetina obyvatel, mnoho domů bylo pustých. To že se zájem velkostatků obrátil po roku 1775 k vlastnímu velkostatkovému podnikání vedlo ovšem k poklesu péče věnované manufaktuře a plátenictví. V tom okamžiku se probudila i iniciativa drobných pláteníků, do té doby spoutaných cechovními řády 17 a 18 století. Na Broumovsku nastalo nové období plátenických a soukenických podniků, které předznamenalo nastávající období kapitalismu. Někdejší klášterní bělidlo přešlo v roce 1800 do soukromých rukou. Koupil je Antonín Dauscha, který o několik let později zřídil další bělidlo v Olivětíně a přistavěl k němu valchu a mandl. Podnik Antonína Dauschy měl proti ostatním tu výhodu, že šlo o podnik bratra broumovského lékárníka, který se se zálibou věnoval chemii a mohl tedy barvit chemickým způsobem nezávisle na cizích odbornících. O Dauschových bělidlech nejsou podrobnější informace dochovány.

Ptáci se vracejí. Pivovarský rybník ožívá..

15. dubna 2012 v 19:26 příroda

Na Pivovarský rybník v Olivětíně se snad opět vrací život v podobě labutí, divokých kachen a ostaního ptactva, jako tomu bylo i v minulých letech.




V minulém roce bylo vysekáno rákosí, ve kterém měly labutě svá hnízdiště a odkud vyváděly své mladé. V letošním roce tomu tak není, protože si nemají z čeho svá hnízda vystavět a tak zatím na rybník zalétávají z jiného místa, zřejmě se vzpomínkou na minulý rok.













Část 7. Broumov před třicetiletou válkou.

11. dubna 2012 v 21:22 Od minulosti k současnosti

Postavení broumovského sukna na vnitřním trhu v Čechách bylo pevné až do počátku třicetileté války. Před třicetiletou válkou bylo ve městě a na předměstích celkem 438 domů, z toho 203 domů na předměstích. Tímto počtem se Broumov řadil do kategorie velkých měst v Čechách. Bylo by však mylné se domnívat, že vývoj v Broumově byl plynulý. Město značně trpělo živelnými pohromami. Rozvodněná Stěnava strhla v červenci 1570. - 15. domů na broumovském předměstí.Tehdy zahynulo v Broumově 15. lidí. Mor zasáhl broumovské panství roku 1585. a způsobil smrt 2.207 osob na Broumovsku. V roce 1613. vypukl v broumovském klášteře požár, který způsobil značné škody. Roku 1633. vypukl v Broumově opět mor kterým umíralo denně 30 - 40 lidí. Celkem zemřelo tehdy Broumově a okolí na 5.000 lidí, mrtví byli pohřbíváni i na zahradách a polích. Hospodaření broumovského panství přinášelo klášteru nemalé zisky. Není proto divu, že opati usilovali o posílení moci nad celým panstvím. S tímto posláním přišel do Broumova v roce 1602.Wolfgang Seelender, který se stal nástupcem opata Martina II. Tento opat se také stal na Broumovsku prvním, kdo se pokusil o organizaci vesnického tkalcovství ve velkém a patřil mezi průkopníky rozptýlených tkalcovských manufaktur. Roku 1616. byl zhotoven seznam pro vesnické tkalce broumovského panství, který evidoval celkem 284. tkalců v 16 vsích.




Velikonoce.

5. dubna 2012 v 15:13 Různé, nezařazené
Je zlaté, nebo není?


Velikonoce se zase blíží,
co nás to jen tolik tíží.
Že jsou vejce tolik drahá,
to ví Brusel, snad i Praha.
Vinu na tom mají normy,
slepičí klece mají nové formy.
Snad i vejce větší budou,
o tom europoslanci hudou.
Prasat se to bude týkat také,
místo masa, bude píti saké.
Hlavy se nám snaží másti,
můžem se prý chodit pásti.
Hody hody matičko,
dejte jedno vajíčko.
Až jich bude celé plato,
bude cenné jako zlato.

část 6. Největší kniha - Codex gigas.

4. dubna 2012 v 19:42 Od minulosti k současnosti
Když se opat Martin ocitl v nesnázích a chtěl si naklonit císaře Rudolfa, využil známé uměnímilovnosti Rudolfa. Věnoval totiž císaři Rudolfovi II. v roce 1594 známý obrovský kodex, takzvaný Codex Giganteus nebo také jako ďáblova bible. Tento kodex obdivoval v Broumově v roce 1527 král Ferdinand I. když se vracel přes Broumov ze Svidnice.


Ďáblova bible.

Rudolf II. přijal unikát rád do svých sbírek a vyšel Broumovskému opatu Martinovi zcela vstříc. Tato kniha byla později roku 1648 odvlečena Švédy a dostala se s ostatními vzácnými památkami rudolfínských sbírek do Stockholmu. Kniha byla pravděpodobně vytvořena okolo roku 1229 v prostředí benediktýnského kláštera v Podlažicích u Chrudimi. Klášter se rozprostíral na levém břehu potoka Žejbra. Nyní na jeho místě stojí kostel svaté Markéty. Nedochovaly se však žádné doklady o jejím vzniku či autorovi a důvodech sepsání. Ve své době vzácná kniha se vydala z podlažického kláštera na dlouhé putování, které skončilo ve Stockholmu. Nejprve byla ve vlastnictví klášterů v Sedlci, v Břevnově a poté v Broumově. Již v 16. století se do broumoského kláštera na obrázek Ďábla chodili dívat poutníci. Okolo vzniku Ďáblovy bible byla vytvořena pověst podle níž se jeden z mnichů odsouzený k trestu smrti chtěl zachránit příslibem, že napíše největší knihu světa za jedinou noc. Na pomoc mu měl přijít ďábel. Podle jedné verze, když si o půlnoci uvědomil, že práci nemůže stihnout, mu ďábel přinesl knihu hotovou. Podle té druhé ďábel pouze přinesl pergamen a psací potřeby a mnichovi pomáhal. Tato pověst vznikla v Broumově, kde došlo k paradoxní situaci. Samotný Codex gigas se totiž stal návštěvní knihou, do níž se lidé zapisovali. Přitom si v podlažickém nekrologiu všimli zápisu, který hovořil o zazděném mnichovi. Ve 13.století se totiž někteří z mnichů nechávali do svých cel zazdít.

"Svoboda slova".

2. dubna 2012 v 22:44 Téma týdne,
Svoboda slova, svoboda projevu, svoboda podnikání, svoboda tisku, to jsou všechno podtexty demokracie, které dávají volný průchod svobodě slova i svobodě projevu v mnoha případech opačný význam.


V řadě případů to připomíná líčení " Dobrého vojáka Švejka" z doby, kdy byl hostem blázince a vzpomíná na to slovy: Každej tam mohl mluvit, co chtěl a co mu slina právě přinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě. Máme opravdu být na co hrdi?

Mařenice 1945 - 1962 - 2..část.

2. dubna 2012 v 16:52 Mařenice - historie
Odsuny.
Počet německého obyvatelstva v obci se pohyboval kolem 1.000. Podle spojeneckých smluv, začal se odsun provádět ihned v prvních červencových dnech roku 1945. Prováděly je oddíly Svobodovy armády, které byly součástí Rudé armády. První transporty byly prováděny neorganisovaně a Němci byli vyvezeni jen za hranice našeho státu. Nejdříve šli zástupci rodin největších fašistů - 7. rodin. Další transporty pokračovaly až do října 1945. Odsuny pokračovaly i v roce 1946. V květnu odchází 160 Němců do České Lípy, 5. srpna 100 Němců do Cvikova, 20. srpna jich odchází 80 spolu s antifašisty. Každý z Němců měl možnost si vzít zavazadlo ve váze 50 - 80 kg. To se naložilo na vozidla a odvezlo na místo předání, soustředění, odkud přecházeli přes státní hranice do Německa. Večer chodili zástupci armády a obce k německým rodinám a sdělovali kdo se má připravit na transport. Smozřejmě se to neobešlo bez bolestných scén ale i vyhrůžek. Starší se slzami v očích se loučili s rodnou vsí, někteří mladí utekli sami za hranice, zakopávali majetek, kdy doufali že se pro něj vrátí. Odcházeli s neskrývaným vztekem a vzdorem a z tváří jim bylo lze číst, že počítají s odvetou a nebudou se bát ani krutých opatření. A ta na sebe nedala dlouho čekat. Po lesích se neustále střílelo, lidé spali oblečeni a ozbrojeni. Byl postřelen člen SNB Punčochář, u Babičina odpočinku byla nalezena mrtvola studenta bestiálně zavražděného, docházelo i k nesmyslným střelbám vlastních partyzánů či vojáků. Tyto události silně rozrušily obyvatele, kde řada z nich se hodlala odstěhovat.

Správa obce.
Dr. J. Smetana, jako jediný Čech se stal rozhodnutím orgánů SNB prozatímním správcem obce. Tu převzal od bývalého starosty ( něm.) Josefa Hockaufa rolníka č.p.166. a tajemníka Josefa Gulicha, jako úřad komisařský, ovšem bez právních podkladů. Po utvoření Okresní správní komise v Jablonném v Podještědí byl řádně ustanoven. Od 1. července však tuto funkci vykonávala jeho manželka Irena. Dr. Smetana se totiž ucházel o funkci primáře nemocnice ve Folknavě, kam ihned odjel. Paní Smetanová vedla úřad do 27. července 1945, kdy byl jmenován novým předsedou učitel Otakar Svoboda, který nedávno přišel do obce, aby převzal správu školy. Současně obyvatelé zvolili na schůzi řádnou Místní správní komisi. Členové: Václav Uher, nár.správce zemědělské usedlosti, Karel Bělohlávek, nár. správce zemědělské usedlosti, Fr. Kracík, nár. správce autodílny, Bohdan Tlustý, poštovní úředník. Převzetí tak velké obce hrstkou českých obyvatel si vyžádalo od každého krajního vypjetí sil. Byli mezi nimi mnozí, kteří v té době hleděli více vlastního prospěchu než celku, obohatili se o majetek, plundrovali a pak utekli a zanechali jen prázdné usedlosti zbavené vybavení a dobytka. Mnozí odváželi i celé domy. Bohatost obce mnohé chamtivce jen lákala, ale z poctivých jich zůstalo jen málo, a nestačili vykonat všechnu práci za odsunuté Němce.

Zůstala tak opuštěná stavení, pole se nesklízela, neobdělávala, dobytek hynul nebo se tajemně ztrácel ( do Německa nebo černá porážka). Členové Místní správní komise se po čase začali často měnit, pro nezájem o práci a zájem o správu obce ochaboval. Veškerá tíha zůstávala na předsedovi a pak na uvolněném členu četnické stanice str. Votočkovi. Bylo nutno vybudovat celou novou úřednickou agendu ( Němci starou zničili ), kartotéku obyvatel. Do doby předvolební agitace t. j. do ledna 1946 byla práce v obci dosti úspěšná a obyvatelé žili poměrně svorně a spokojeně. Jakmile se ale začaly předvolební boje a politicko - stranické rozvrstvení obyvatel, vznikaly nesváry. Stranictví hrálo roli i v obecních věcech. Složení Místní správní komise se měnilo takřka každých 14. dní, mnoho pracovníků bylo znechuceno a 21. března 1946 je ze zdravotních důvodů na vlastní žádost odvolán předseda Otakar Svoboda. Do voleb byl utvořen prozatímní NV paritně zastoupený členy jednotlivých politických stran: str.nár. soc., soc.dem., a KSČ. 12 člený výbor si zvolil předsedu J. Slavíka (KSČ), rolníka z č. p. 166. Ten je i po řádných volbách v květnu 1946 zvolen předsedou MNV. Zvoleno bylo 18. zástupců politických stran a 6. se stalo členy rady.

Počet českého obyvatelstva stále stoupá. V roce 1945 již bylo v obci 85. mužů a 95. žen. V roce 1946 k 1. září již 120. mužů a 123. žen. Samozřejmě to nedosahuje počtu německého obyvatelstva ( přes 1.000). Pohraniční území se tak začleňuje a pomalu splývá s vnitrozemím. Konfiskáty se začínají v roce 1946 přidělovat do vlastnictví osídlencům. Přidělují se motorová vozidla, rozhlasové přijímače, rodinné domky a zaknihování zemědělského majetku dosavadním národním správcům. Obyvatelé nejsou spokojeni s prací předsedy MNV, ten odstupuje a v polovině října jej nahrazuje Jan Sumerauer, zaměstnanec Severočeských elektráren. J. Slavík se věnuje práci předsedy osídlovací komise. 3. září byla znovu otevřena škola, pro české děti, kdy jich nastoupilo celkem 11. Během školního roku se přibraly i děti polské národnosti, které sem Němci za války zavlekli a vyučovaly se i děti německé národnosti, kde se počítalo s tím, že rodiče obdrží české občanství. Ke konci školního roku 1946 tak bylo ve škole 33. žáků. 28. října 1945 byla u školy vysazena "Lípa svobody". 9. května 1946 otevření nově zřízeného "Domu osvěty" kde žáci zahráli divadlo "Nový svět". V lednu ustavena Místní školní rada. Členové: Fr.Menoušek, Bohdan Tlustý, Josef Luňák, Vincenc Jandáček, Otakar Svoboda, řídící učitel. Ještě k Lípě svobody: Její vzrůst sledovali a ošetřovali žáci školy. Vždy při význačných událostech se u ní občané vesnice scházeli, aby tak demonstrovali sami sobě i Němcům svoji sílu a odhodlání. Tak se stala trnem v oku některým Němcům a když se dozvěděli, že budou odsunuti, hrubě lípu poškodili, zlomili a sloupali kůru. Tehdy měla správní komise co činit s rozvášněnými dosídlenci. Všichni Němci byli zalezlí a jen sledovali, co se bude dít. Po bouřlivé diskusi vyšla německá kapela, byli vybráni Němci a pochodovali přes vesnici směrem k bunkru. Zde byla připravena hranice, na které byla umístěna figurína Adolfa Hitlera. Po zapálení hranice a spálení figuríny pronesl projev předseda správní komise, kde zároveň uvedl odvetná opatření: Zákaz vycházení po 20. hod., zákaz srocování ( nejvýše 2 ), snížené příděly potravin, zvýšené pracovní úkoly. Rok 1946 byl rokem jak stmelení obyvatel, tak dočasného rozdělení, které způsobily první volby. Občané se neznali, neustále přicházeli noví a často se nevědělo s jakým úmyslem. Jiná byla situace ve vnitrozemí, kde se lidé znali od nepaměti a měli již zapuštěné kořeny. V tomto roce se přiděluje majetek do vlastnictví. 30. srpna 1946 uspořádal Jednotný svaz českých zemědělců I. staročeské dožínky. 16.října odešli poslední Němci. V obci zůstaly jen 4. rodiny smíšeného manželství. Hořčičkovi, Prágnerovi, Rungovi a Goldbergovi. 13.října 1946 České posvícení. 28.října 1946 celoobecní brigáda na pomoc zemědělcům a obci. 24.ledna 1947 přesídlil MNV z č. p. 26 do budovy bývalé Reiffensenky č. p. 16.


V popředí bývalá škola,vlevo od ní budova s č.p.16.

Opuštěnou budovu přenechali SNB. 26. ledna o půl třetí ráno vypukl při plese místních zemědělců oheň č. p.17 - hostinec p. Horáčka. Záchranné práce stěžoval krutý mráz -20°C. Zařízení bylo skoro celé zachráněno, ale škody činily cca. 300. tis .kčs. Spáleniště dlouho hyzdilo vzhled obce - jeho střed. Krutá a dlouhá zima zbržďovala i dopravu a tak mnohdy bylo pouze spojení Mařenice - Mařeničky. Krutý mráz způsobil i potrhání vodovodního potrubí, v prázdných domech popraskaly vodovodní řády a tak lidé takřka po tři týdny byli zásobováni pouze nouzově ( sníh, potok, led.). I ve škole 3. týdny byl nedostatek vody. 1.dubna 1947 se zčeřila hladina klidného života v obci. Přijeli zástupci Okresního úřadu Jablonné a Ústřední pojišťovny a pomocí SNB proti protestům MNV a četného obyvatelstva odvezli z obce zařízení pro zubní ambulanci po německém technikovi.Zástupci NV ihned rezignovali na funkce a téměř dva měsíce vedl obec předseda sám. Přes všeljaké výzvy odmítaly politické organisace vyslat své zástupce, až teprve 11. července 1947 se situace po vzájemném jednání uklidnila a členové se vrátili. 9. a 10. května sehrál divadelní spolek "Hraničář" hru s vlasteneckých obsahem "Trikolora". Od poloviny června 1947 přijížděli do obce pražští obyvatelé, jako hosté na letní pobyt. Jsou sdružováni v organisaci "Rodinná rekreace". Obec je využila a některým přidělila neosídlené domky, kromě těch, s kterými se počítalo pro budoucí trvalé usedlíky. Toto bylo mnoha členy spolku využito a od té doby mnozí přispívají dále ke vzhledu obce. I mezi nimi se našli tací, kteří jen příděl využili a pak jej vyplenili a více se sem nevrátili. Ale většina se s obcí sžila, pomáhali nejen zemědělcům ale i obci. Už tenkrát počítal Zemský národní výbor s tím ,že jednou vybudují v Mařenicích rekreační středisko pro okolní obce. Někteří Pražáci bydlí u zemědělců. Obec tak obnovuje starou tradici letoviska a hosté tak posilují finanční hospodaření obce. Počet letních hostů je kolem 300.


zdroj:http://marenice.eu/hlavni_m.htm

Mařenice 1945 - 1962 - 1.část.

2. dubna 2012 v 16:22 Mařenice - historie
Sepsané panem Josefem Šimáčkem ve dnech 12.1. 1999 - 13.9.2001.


J.A.Komenský.
Na tebe, národe Český a Moravský, vlasti má milená, zapomenouti také nemohu při svém již dokonalém loučení...... Věřím i já v Bohu, že po přejití vichřic hněvu, vláda věcí Tvých k tobě se navrátí, ó lide český.

Slova J.A.Komenského byla tak často šeptána v době nesvobody a dodávala víry všem věrným Čechům byla naplněna. Dočkali jsme se osvobození, dočkali jsme se svobody draze tak vykoupené obětmi války a teroru. Dočkalo se osvobození i pohraničí, násilně oddělené od své vlasti a připojené k Německu. Dočkala se osvobození i obec Mařenice. Jeden z nejkrásnějších skvostů našeho státu, české pohraničí, které v minulosti na popud českých králů osídlovalo mnoho německých obyvatel, se opět vrátilo do lůna svého státu. Krátká episoda, kterou způsobila II. světová válka byla ukončena. Mnoho německých obyvatel se pod vlivem henleinovy propagace macešsky zachovalo, pod vlivem nacionalismu žádalo o připojení k Říši, zapomělo na zemi, která je vychovala u které čerpali bohatství a sílu pro svůj život. Krutě se odměňovali i těm, se kterými žili po léta ve svornosti a lásce i úctě a na několik let připravili ne jen jim, ale i mnoha národům trpký osud. Válka,kterou vyvolal fašismus zatáhla do svého nenasytného chřtánu národy celého světa a přinesla nesmírné oběti na lidských životech, hospodářském materiálu a vybírala si daně i u německých obyvatel - hlavně nevinných.


Památník obráncům hranic republiky Československé v roce 1938,
finanční stráži, četnictvu, policii a armádě v Horní Světlé.

Přesto, že fanatismus německých obyvatel byl značný, našlo se mnoho těch, kteří nesouhlasili s průběhem, vystupovali proti válce. Proto byli vláčení a perzekuováni po koncentračních táborech: Alfréd Goth, Max Lindner, Fr. Reinisch a další. Mnozí odpůrci fašismu tajně spolupracovali se skupinou Waltro, která operovala na Cvikovsku a vyhodila na sklonku války továrnu na součástky do vzduchu ( na Juliovce ). Trpkou, ale spravedlivou odplatu poznávali 17. ledna 1945, kdy prchali utečenci z Říše, kteří dříve rozvášněni řvali na počest vůdce a nyní s malým ranečkem utíkali před spravedlivou odplatou před vojáky Rudé armády. Přesto, že tlak Rudé armády dokazoval nesmyslnost dalších válečných akcí,někteří neustále věřili, že dojde ke zvratu ve válečných událostech, že bude použito tajné zbraně, která změní průběh válečných událostí. Proto nařídili zbytku obyvatel, starců, žen a dětí stavět před Mařenicemi zákopy, které by zastavily útočící vojsko. V tomto se utvrdily i zbytky německé armády, které táhly od hranic a Cvikova směrem na Mimoň. Jejich práci přerušila 9. května kolem 9. hod.Rudá armáda, která zbytky německého vojska zajala. Nejdříve přijela 2. nákladní auta, která všechny překvapila, že se ani nezmohli na odpor a do 12. hod.byl v obci celý oddíl s tanky, auty a vozatajstvem. Byly to oddíly o síle cca. 2.000 mužů, nocovali z 9. na 10. května v obci a pak pokračovaly směrem na Mimoň. Na jejich místo přijel oddíl asi 200 dělostřelců, kteří zde zůstali na udržení pořádku a klidu v obci. A to také bylo nutné, neboť fašisté poschovávaní přes den, v noci vylézali a snažili se přimět obyvatele k odporu a zastrašit antifašisty. Dne 14. května přišli do obce mladí partyzáni, spoře ozbrojeni, ve věku 16 - 20. let se kterými se také znovu vrátil český lékař dr. J. Smetana. Ten zde již dříve žil, protože byl do zdejší obce jako lékař přidělen, utekl před koncem války do Röhnsdorfu, kde žili i za války čeští skláři. A protože znal prostředí a obyvatele, stal se tím, kdo řídil obec a spolupracoval s partyzány i policii. Partyzáni, ale i naše přicházející obyvatelstvo bylo překvapeno bohatostí obce, jejím vybavením, neboť v té době zde byl pekař, krejčí, pošta,truhlářství, kovárna, 2. mlýny, švec, cukrář, 2 .prodejny, holič, 2. hospody, autodílna, zubař, řezník, fara, velká škola, kostel, což také svědčilo o větším počtu obyvatel. Tento se smrskl na 463 starců, žen a dětí. Velkým pomocníkem správce obce byli již zmínění antifašisté.

Partyzáni se usadili uprostřed obce v prázdném zeleném domě po uprchlém Němci a zřídili zde strážnici. Jediný starousedlík české národnosti byl František Hořčička, který bydlel na samotě Nový svět od roku 1910, měl za manželku Němku a proto zde zůstal i za okupace. Dalším Čechem, který přišel do obce byl Bohdan Tlustý, který již před válkou zde sloužil na poště. Byl po obsazení odsunut i s rodinnou do vnitrozemí, kde přečkal válku. Jeho paní pocházela z Mařenic a tak se vrátili i s rodinou do její rodné obce. 1.července 1945 byla otevřena pošta a vedoucím se stal p. Bohdan Tlustý, pomocníkem pak Václav Vojtíšek - dříve řezník. Jejich práce byla zpočátku velmi nebezpečná, neboť po lesích se potulovaly zbytky fašistických armád a proto byli pošťáci ozbrojeni. Do obce začali na výzvu vlády přicházet další osídlenci: Václav Uher, Karel Bělohlávek, Jindřich Maruščák, Josef Vladyka, Josef Vitiska a pak přicházeli další a obec se osídlovala až do roku 1946. Úkol prvních osídlenců byl velký: zajistit německé obyvatelstvo, jejich majetek, hlídali v nočních hodinnách, sledovali plnění zemědělských prací a také se snažili odhalit některé vůdce fašistických bojůvek. Fašisté označeni bílou páskou neskrývali svou nenávist, snažili se škodit, terorisovat původní obyvatele. Pro velkost práce přišel na pomoc oddíl československého vojska o síle 20. mužů, kteří byli ubytováni v hostinci "U lípy". Z nich se rekrutoval oddíl SNB, jejichž velitelství bylo zřízeno 13. června 1945 v domě č.p. 177. Prvním velitelem byl strmž.František Mlejnek z Nymburka a dále to byl Josef Votočka a Miloslav Šorf. Později se přestěhovali do domu č.p.26. František Mlejnek ze zdravotních důvodů odstoupil a na jeho místo nastoupil stržm. Josef Šorf. 10. července opustily obec zbytky Sovětské armády.

zdroj:http://marenice.eu/hlavni_m.htm

Historie Mařenic 1.

2. dubna 2012 v 15:26 Mařenice - historie


Hrad Milštejn http://www.luzicke-hory.cz/

Vznik obce sahá do 12. až 13. století, kdy byl osídlován Cvikov a první zmínka je z roku 1372 v souvislosti s obchodní cestou do Žitavy . Obec patřila pánům z Milštejna a ve 14. století byly již Mařenice farskou oblastí, neboť Jindřich Berka z Milštejna zde jmenoval faráře. Kde tehdy stál kostel není známo.



Kostel v Mařenicích
od stavitele Antonio Octavio Broggio ( také Ottavio Broggio nebo Octavian Broggio,
česky také Oktavián Broggio) 2.ledna 1670 - 24.června 1742 byl českým architektem
a stavitelem italského původu z období baroka.

Jaroslav řečený Dubský, byl v husitských válkách věrný císaři a vstoupil do svazku se šesti městy na německé straně. Před tlakem husitů prchnul do Zhořelce a odtud se zúčastňoval bojů proti nim. Po porážce husitů se stal vlastníkem České Lípy, kam se v roce 1444 také přestěhoval. V roce 1532 připadlo panství a tím i obec pánům ze Zákup. V roce 1612 přešel majetek Berkových do držení Jana Novohradského von. Kolowrat. Po jeho smrti v roce 1632 se vdova znovu provdala za knížete Jindřicha Juliána ze Saska Brunberga. Jeho syn byl velmi pokrokový, dal postavit dvě sklárny jednu na Juliovce a druhou v Mařenicích na Samotách.

Jeho dcera Františka ( po druhém provdání von. Toskana ) byla velmi pobožná a nechala postavit v Mařenicích kostel od významného stavitele Octavio Broggio z Litoměřic. První zmínka o jednotřídní škole je z roku 1640. Roku 1680 vypukla morová epidemie ve Cvikově a okolí. V témže roce vypukla na panství rebelie sedláků. Do Cvikova se uchýlilo 1. 200 vzbouřenců z 20. obcí včetně Mařenic. Na Zeleném vrchu se bránili dva dny proti přesile vojáků generála Piccoloniho. Marie Františka velkovévodkyně Toskánská dala v roce 1704 postavit mariánský sloup za Mařenickou lesovnou. V roce 1770 bylo prováděno číslování domů. Říká se, že Mařenice si vybrala kněžna jako poutní místo na záchranu katolicismu proti protestantům, ale když poprvé jela od Cvikova a neviděla druhou věž, přeložila poutní místo nikoliv do Poličky jak je uváděno, ale do Horní Police u České Lípy, která byla rovněž jejím majetkem, a poutní místo je tam dodnes k vidění.

Její dědička Karolína nebyla v roce 1743 upálena pro nařčení za spolupráci s nepřítelem jak je uváděno, ale byla pouze donucena odjet za hranice Habsburské monarchie. Majetek pak připadl Habsburkům a spravoval jej hrabě Chotek. Po několika letech se ale mohla vrátit zpět do Čech, kde zemřela asi roku 1753. Je možné, že dalšího selského povstání v roce 1775 se zúčastnili i sedláci z Mařenic. Dalším vlastníkem byla i Marie Luisa, manželka Napoleona I. Bonaparte, ale syn, který se měl stát dědicem majetku zemřel, a tak vše znovu připadlo Habsburkům.


Napoleon František Karel Bonaparte 1811-1832
jedinný legitimní syn Napoleona I.který se měl
stát jeho nástupcem.Zemřel ve Vídní jako vévoda Zákupský
na tuberkulosu hrtanu.V Čechách měl přezdívku Orlík.


Tato část volně navazuje na předchozí, z prohlídky heraldiky v této obci u soukromého výrobce erbů a znaků. Zcela pochopitelně se tato prohlídka týkala i vlastní historie obce Mařenice. Obec historii publikuje na svých internetových stránkách včetně dobových fotografii a zde budu uvádět některé další podrobnosti, které tam uváděny nejsou. O dějinách obce Mařenic je známo jen málo, neboť staré zápisy, které by mohly podat vysvětlení, byly pravděpodobně zničeny během živelných pohrom a válečných událostí.
Tyto texty jsem použil podle překladu p. T. Nováka, bez oprav a úprav, včetně některých nepřesností v místopisu, které mohou vzniknout při použití výkladu danné části. Ponechávám celý tento překlad otevřený pro případné upřesnění a doplnění popisovaných částí.
Jako prameny slouží farní knihy, sdělení vlastivědného klubu, dějepisné poznámky ředitele Friedricha ze Cvikova atd. a záznamy faráře Josefa Hampela. Zmínky sahají až do 13. století a jsou spojeny s osídlením Cvikova okolo roku 1200. Koncem 14. století byly Mařenice farní vsí a náležely se svým okolím k panství Mühlsteinskému, později k Zákupům. Nejstarší nám dochovaný, ještě dnes známý je název Margental ( Mergintal, Mergyntal, Margintal, Margental ), z jehož základu pochází dnešní kratší Mergthal. Je možné, že to znamená i název Mariental, přece však pro to chybí důkaz a ve starých listinách se vyskytují pouze uvedené názvy. Český překlad Mařenice ( Mariental ) není přesný.
Mařenice náležely koncem 14. století k panství Mühlsteinskému, jehož držitelem byl Jindřich Berka ( Birka ), pán na Mühlsteinu a Lípě. Ten založil 13. srpna 1372 ( též 1395 a 1396 - viz níže ) faru v Mergentalu.. 1. března 1391 ustavil Jindřich von Berka svoji poslední vůli. Jeho tři nejstarší synové Hinko Dubský, Jindřich starší a Jindřich Berka dostali panství Mühlsteinsko - Jablonské. K němu náležel hrad Mühlstein, městečko Cvikov a ves stejného názvu, Kunrtatice s rytířským sídlem a poplužním dvorem, Horní a Dolní Lindava, Drnovec ( Grina), Trávník (Krazhart ), Mergental ves a pustý Margental atd. Hinko si vybral Mühlstein ( Molstein ) za své hradní sídlo a jako Hinco Berka dictus Dubský dominus in Mulsteyn zemřel pravděpodobně roku 1413. Jeho synové byli Jaroslav a Jindřich, bratři Berkové z Dubé sídlem na Ronově a Mühlsteinu. První z nich se znamená obvykle jen jako pán Dubský, těší se velké oblibě u lidu a je věren císaři, je tedy odpůrcem tehdy vznikajícího husitského hnutí. Je ve spolku s tzv. Šestiměstím ( Budyšín, Kamenec, Löbau, Žitava, Zhořelec, Laubau ). Roku 1424 je Lípa husity dobyta, brzy poté jsou však Dubským a Šestiměstím vyhnáni. Roku 1426 je Lípa podruhé kališníky dobyta a vypálena. Po dobu patnácti let je město v rukou husitů, kteří roku 1429 ohrožují Lužici svými loupeživými nájezdy. Pán Dubska se zoufale obrací na své společníky ve Zhořelci.
Je nasnadě, že Mařenice při husitských pleněních byly rovněž značně zasaženy. Pán Dubský se opět vrátil nazpět do Čech. Za svoji věrnost císaři obdržel Lípu, kam roku 1444 přemístil své sídlo. Politické intriky se však rozhojnily, takže pán Dubský se s Lužickými znepřátelil a roku 1456 byl dobyt hrad Mühlstein. Rytíř von Berka zemřel roku 1470. Jeho syn Jaroslav zemřel okolo roku 1490, jeho vnuk se po tři roky staral o Mühlsteinské panství, které však roku 1505 prodal svému strýci Petrovi. Roku 1532 přešlo panství na Zdislava Berku na Zákupech a ztratilo tak svoji samostatnost. Hrad ztratil svůj význam a do roku 1588 byl obýván již pouze strážným.
Mařenice jako část bývalého panství Mühlsteinského připadly nyní zákupskému panství. Zdislav určil Zákupy za své stálé sídlo. Byl mocným pánem, váženým u krále Ludvíka a jeho nástupce Fedinanda I. Stal se zemským fojtem v Horní Lužici, vrchním dvorním správcem, po 4 léta držel v zástavě panství Ojbínské ( 1547 - 1551 ), roku 1543 obdržel od císaře právo jako statkář od všech kupeckých vozů, projíždějících Cvikovem či Jablonným vybírat clo za každého koně o jeden bílý fenik vyšší, nežli doposud. Roku 1553 položil základní kámen k cvikovskému farnímu kostelu. Zakládací knihy byly vedeny v jazyce německém. Zdislav zemřel 11. září 1553 jako 85 - ti letý stařec na mor, který tehdy běsnil. Byl bezdětný a po smrti jeho vdovy byli pány na Zákupech příbuzný Zbynko ( zemřel 1578 ), poté Václav Berka ( zemřel 1608 ), za nějaký čas si tehdy mor vyžádal v celých severních Čechách mnoho obětí ( 1599 ).