Listopad 2012

Část 27. Restaurace "Famy" v Ráji.

29. listopadu 2012 v 16:53 Od minulosti k současnosti
V minulém článku jsem psal o tom, že v prvním roce světové války zemřel v Broumově majitel Schrollových závodů JUDr. Eduard Langer. Pro doplnění ještě zveřejňuji fotografie jeho hrobu, který se nachází na hřbitově Broumov.




Do období těchto let zapadá i připomenutí velmi často navštěvovanou výletní restauraci vilu " Famy ", v prostoru na okraji lesa, zvaného Ráj, kterou provozovala Julie Schubertová. Tato restaurace se nacházela mezi Olivětínem a Hejtmánkovicemi na pokraji lesního zátiší. Tento hostinec patřil do katastru Hejtmánkovice a jeho zobrazení pochází z období roku 1909.



Po druhé světové válce restaurace postupně chátrala. V roce 1963 ještě stála prázdná budova, ale v polovině 60. let byla zcela zbořena. Přístupová cesta k této restauraci byla rovněž i od Olivětína lesní cestou a dosud je vzpomínáno na její zašlou slávu. Poslední nájemníci hospody s taneční verandou a zahradou, obklopené krásným jehličnatým lesem byly Franz a Daniel Dreclisel. Restaurace byla pojmenována jako " Ráj " a od toho je pojmenován i celý zalesněný kopec. K lesu Ráj se váže pověst o zlém duchu z Broumova, který prý číhal na kolemjdoucí, nebo uháněl ve voze se spřežením ohnivých koní. Ani duchovní z kláštera se zjevením nic nezmohli. Až jeden tovaryš a jeho kumpáni ducha začarovali do láhve a odnesli jej právě do míst, kde stával hostinec a kde se jej nadobro zbavili. Podle jiné pověsti ústila k Ráji jedna z podzemních chodeb z kláštera.

Vánoční strom v Broumově.

27. listopadu 2012 v 16:52 Aktuality

Dnes v dopoledních hodinách byl na náměstí Broumov přivezen Vánoční strom, který bude zdobit náměstí nejen pro radost dětí, ale všech, kteří do Broumova zavítají. Postavení stromu probíhalo za účasti řady přihlížejících, a byla to taková menší příprava pro všechny, kteří chystají i stromek doma, ovšem bez potřebné techniky, jako v tomto případě. Slavnostní rozsvícení je plánováno na 2.12. v 17.30 hod.








Po jeho výzdobě bude jistě patřit mezi ty hezké, které kdy v Broumově byly.

Hasiči Veba Olivětín, výpis let 1895.

25. listopadu 2012 v 14:02 Hasiči Veba Olivětín
Deputace naší hasičské jednotky se zůčastnila v únoru 1895 rekviem za zesnulého arcivévodu Albrechta a kondolovala jménem naší jednotky u okresního hejtmana.



Polní maršál arcivévoda Albrecht.
( Arcivévoda Albrecht byl nejváženějším členem císařské rodiny a patrně jediným člověkem, který měl nějaký vliv na císaře. František Josef si Albrechta vážil pro jeho schopnosti. Arcivévoda Albrecht zemřel roku 1895).

Dne 31. března 1895 opustil nás a Broumov technický ředitel pan Frederich Thiemann, náš dlouholetý zasloužilý velitel, a přesídlil do lázní Forst u Hostinného. Jeho rozloučení znamená pro naše tovární hasiče, ke kterým přišel v roce 1876 a byl od roku 1883 jako velitel, velkou ztrátou, protože se vždy snažil v každém směru hasiče podporovat a členům byl vždy dobrým rádcem a oblíbeným kamarádem. Dne 3. června 1895 při svěcení praporu martinkovických veteránů se zůčastnila deputace naší jednotky. Posledním doprovodem k věčnému odpočinku uctilo dne 9.6.1895 celkem 41 mužů naší jednotky památku jejich zemřelého kamaráda Augusta Birkeho z Janovic.
Šestnácté výročí spolku okresních broumovských hasičů se konalo dne 30.6.1895. Současně slavili Broumovští a naši hasiči 20. výročí založení. O půl druhé odpoledne začalo řazení spolků a hostů v aleji, pak následoval odchod na náměstí, kde byla provedena zdravice pana starosty Dr. Josefa Dimtera přítomným spolkům. Po pozdravu měl obchodní vedoucí Karel Staudl z Josefova jménem ústředního zemského hasičského svazu slavnostní projev. Oba vyzvedli zásluhy těchto institucí pro Broumov a okolí, uctili památku našeho zemřelého šéfa pana Josefa Edler von Schroll jako zakladatele hasičů a podporovatele všech obecně užitečných institucí. Požádal hasiče, aby neslevili ve výcviku a účinné pomoci při nebezpečí požárů. Nakonec provolali třikrát sláva Majestátu našeho císaře Franze Josefa I. s čímž všichni přítomní nadšeně souhlasili. Pak následovalo cvičení hasičů z Broumova společně s továrním hasičským sborem firmy Benedikta Schrolla syn a Hermanna Pollacka syn. Po obvyklém defilé se přesunul náš oddíl společně s meziměstskými kamarády do Olivětína, kde byli firmou odměněni příslušníci činní 12. případně 20. roků. Vedle diplomů obdrželi šarže s 20 služebními léty zlatý prsten a mužstvo s 12 služebními léty 2. dukáty se 20 léty 4. dukáty. Dne 2. července 1895 se naše deputace 11 mužů účastnila pohřbu bývalého velitele křinických hasičů, inspektora a člena okresního výboru pana Celestýna Hofmanna. V tentýž den se naše deputace podílela na svěcení praporu heřmánkovického tělovýchovného spolku.

Letní počasí.

22. listopadu 2012 v 23:09 příroda

I když zimní počasí o sobě dalo v nedávné době vědět, přesto jsem si vybral jednu fotografii z měsíce července letošního roku. Počasí si nevybírá a dokáže připravit překvapení i v letním měsíci.Zamračený


Část 26. Výroba ve Schrollovych závodech v období I. světové války.

21. listopadu 2012 v 19:29 Od minulosti k současnosti
Od počátku roku 1913 byl dr. Eduard Langr takřka stále těžce nemocen a tím přešlo vedení závodu do rukou jeho manželky Johanny, která vedla přádelnu i tkalcovnu a závod v Králikách po celé období první světové války. Počátkem února 1913 se projevila dočasná nadvýroba a ještě v březnu byla zastavena výroba na 189 stavech v Olivětíně. Dočasné omezení nemohlo mít vliv na Schrollův závod a již v dubnu 1913 bylo rozhodnuto zakoupit nové stavy. V prvním roce světové války zemřel v Broumově majitel Schrollových závodů JUDr. Eduard Langer.
Od srpna roku 1914 stavy rachotily pouze tři dny v týdnu a 40 žen z Meziměstí přišlo o práci. Aby továrna ušetřila za osvětlení, začalo se opět pracovat sice celý týden, ale jen od půl osmé do čtyř. Válka ochromila i dodávky bavlny a uhlí a v roce 1916 byla do Schrollových podniků zavedena vojenská správa, přímo řízena rakousko-uherským ministerstvem války. Jutu pro tkaní pytlových látek nahradila papírová příze. Válečná léta se podepsala i na hospodářské ztrátě, kterou Schrollův podnik poprvé ve své historii vykázal. Nejenže ceny vzrostly trojnásobně, ale chyběly i ty nejzákladnější potraviny. Ale když v dubnu 1919 opět zahájily provoz Schrollovy dělnické lázně, bylo to dobré znamení, že se život podniku opět vrátil do starých kolejí. Byla zavedena výroba dětských výbaviček a kapesníků. V Olivětíně již pracovalo 2109 stavů a kromě jiného i 16 tiskařských strojů - na ložní a stolní prádlo, záclonoviny z umělého hedvábí a dekorační látky. Podle záznamů byla roku 1915 Zákonem ministerstva obchodu zastavena veškerá výroba ložního a stolního zboží, výroba Schrollových závodů pracovala pro válečné účely.. Bylo vyráběno především balonové hedvábí pro vzducholodě a látka na uniformy z kopřiv. Z kopřiv byly vyráběny také přikrývky pro vojáky a koně. Celková situace v Broumově se podstatně zhoršovala a v březnu 1916 byly poprvé vydány potravinové lístky na mouku a brzy poté i na další potraviny.

Proměny Černé stezky.

20. listopadu 2012 v 16:02 Aktuality

Černá stezka je spojnicí mezi Olivětínem a Broumovem, která je převážně využívána od pěších obyvatel, kteří míří do Broumova za nákupy či jinými pochůzkami, a převážně školní mládeží, docházející do broumovských škol. Na druhé straně tudy docházejí občané z Broumova do zaměstnání v Olivětínské Vebě. Dlouhá léta byla tato cesta písková, na podzim a na jaře často blátivá. Velmi často tudy míří i zahraniční turisté na návštěvu pivovarského muzea v Olivětíně a to nebyla zrovna ta nejlepší vizitka pro město v údržbě a vzhledu této celkem frekventované cesty. V minulém roce došlo k celkové úpravě této cesty, byl položen asfaltový povrch, na jaře letošního roku poraženy stromy, které byly již narušeny a nyní byly vysazeny nové. Mimo toho bylo obnoveno veřejné osvětlení, které je doplněno i kamerovým systémem. V této části ještě zbývá oprava mostu, o které se jednalo již před více roky, ale zatím bez žádoucího výsledku, a dále je to budova bývalého mlýna, která je již v neopravitelném stavu a ohrožuje poblíž obydlený dům.




Rok 1979.


Březen 2012.


Listpad 2012.

Hasiči Veba Olivětín, výpis let 1892 - 1894.

18. listopadu 2012 v 18:53 Hasiči Veba Olivětín
Dne 28. září 1892 se zůčastnil náš oddíl praporového průvodu na počest 50 letého pracovního jubilea zemského soudního rady pana Eduarda Sponnera.

V měsíci května 1893 byla ve dne nastupující hasičská stráž zesílena o dva muže, byl zřízen šestý strážný oddíl a všechny byly posíleny o jednoho muže a přiděleni dva velitelé stráže, kteří se ve službě střídali. Odpovídajícím způsobem musel být také zvýšen stav mužstva. Dne 23. července 1893 bylo odesláno našim oddílem 8 mužů jako deputace na slavnost 25 letého výročí založení broumovských dobrovolných hasičů. Na této slavnosti se podílelo celkem 60 spolků zdejších i z jiných krajů. Pan poslanec JUDr. Eduard Langer pronesl slavnostní projev. Ukázkové cvičení bylo provedeno ke spokojenosti všech přítomných.

Opravdový přítel hasičského továrního oddílu, pan Josef Kulich, prokurista firmy Benedikta Schrolla syn měl 1. srpna 1893 25 leté výročí vstupu do uvedené firmy. Delegace našeho oddílu předala jubilantovi přání mnoha štěstí v další práci. Dne 13. srpna 1893 se náš hasičský oddíl podílel na svěcení praporu broumovských ostrostřelců.

Při slavnosti Abrahámovin předsedy broumovského okresního hasičského spolku pana Ferdinanda Rofelda dne 10.1.1894 předal zástupce velitele pan Celestýn Scholz za náš hasičský oddíl jmenovanému přání hodně štěstí. Shromáždění delegátů zemského ústředního svazu v Praze dne 2. února 1894 nás zastupoval náš velitel pan Frederich Thiemann i jako delegát našeho okresního svazu. Dne 17. června 1894 zastupovalo 14 mužů náš oddíl při svěcení pomníku veteránů na broumovském hřbitově a Liběšicích u Litoměřic. Dne 15. srpna 1894 následovalo ze strany vedení firmy ke zrušení 37 členné tovární hasičské kapely. Osm mužů našeho oddílu doprovodilo dne 4.12. 1894 na místo tichého odpočinku mistra sukárny pana Franze Pohla, kterého postihlo neštěstí při výkonu jeho povolání.

Farmářské trhy.

18. listopadu 2012 v 15:46 Aktuality

Podle rozhlasové relace městského rozhlasu v Broumově ze dne 15.11.2012 se v neděli 18.11.2012 uskuteční na Mírovém náměstí v Broumově, od 9 hod. " Farmářský a řemeslnický jarmark ". Různé farmářské produkty a ukázky řemesel z oblasti Broumovska a Východních Čech. Pořádá: Krámek u Matky Terezy.
Přišel onen slibovaný den a bylo s manželkou dohodnuto, že se nebude vařit a buď se někde stavíme a nebo se udělá něco rychlého až po návratu. Po příchodu na náměstí kolem 9,30 hod. jsme nevěděli kam se dříve podívat, u kterého stánku se zastavit nebo se kouknout co jak se vyrábí. Skutečnost byla taková, že doma jsme byli již krátce po desáté doma.




Takže snad zase jindy.


Školní léta Aloise Jiráska v Broumově.

14. listopadu 2012 v 16:27 Aktuality

Alois Jirásek se narodil 23. srpna 1851 v Hronově jako čtvrté dítě Josefu Jiráskovi. Jeho otec tehdy provozoval pekařskou živnost, i když byl původně vyučen tkalcem, ale pekařství se vyučil už jako ženatý. Maminka totiž z pekařství pocházela. Jirásek sám píše, že rodiče měli osm dětí, ale při studiu matriky se zjistilo, že dětí bylo devět. Dospělosti se jich dožilo i s Aloisem šest. Od šesti let chodil Alois do místní jednotřídky, ale do čtvrté třídy šel do tehdy převážně německého Broumova, to ještě rodiče platili, ale když měl jít na gymnázium, bylo to způsobem, jak se tehdy říkávalo "na handl" - místo něj přišlo do domku Jiráskových vždy dítě z Broumova, aby se naučilo česky. Aloisu Jiráskovi bylo 11 let, když ho na podzim roku 1862 odvezli z hronovského domova do Broumova na studie. První školní rok, pro zlepšení své němčiny, navštěvoval čtvrtou třídu hlavní školy a bydlel v podnájmu u sedláka Josefa Dimtera ve Velké Vsi. Druhý rok studii byl Jirásek "na handlu" u Kahlerů v Hejtmánkovicích. Jeden z jejich synů zase našel nový domov v Hronově u Jiráskova strýce. Následující část ze vzpomínek Aloise Jiráska na Hejtmánkovice je použita z http://www.pozitivni-noviny.cz/.
Po svatém Václavu roku 1863 vezl mne (otec) do Hejtmánkovic. Skoro před samým Broumovem zabočili jsme nalevo od silnice na cestu vedoucí mělkou, táhlou dolinou, v níž při potoku dole i po nevysokých bocích rozkládají se Hejtmánkovice. Jeli jsme hodný kus dědinou, nežli jsme dorazili na místo, na statek "u Kahlerů". Stál nahoře nad cestou.,všechen ode dřeva, otevřeného nádvoří, bez brány, bez ohrazení. Skládal se ze tří stavení: v hlavním, dolů do cesty obráceném, obydlí, chlév, konírna; s ním do úhlu nevalná stodola pod slehlými došky a přes nádvoří výměnkářova chalupa s nevelkým sadem. Byl jsem zaražen, když jsme vyjeli nahoru, a lekl jsem se, když ze stavení se vyrojil houfec dětí a když jsem vstoupil do světnice, ne hrubě bílé, v níž od stropu visela na bidélkách dětská, všecka dřevěná houpačka. A dětí kolem nás! Byly větší, menší, hoši v brslenkách, také jeden nebo dva v košili, a nejmenší ještě v peřince leželo na kolíbce. Stál jsem jako vyjevený obstoupen tím hlučným houfcem. Mou truhličku zanesli do přístěnku o jednom okně; tam jsem měl svou ložnici, ale bez stolu, bez židle. Všechno mne tu zaráželo i lekalo... Když otec s německým pantátou vše smluvili zašli jsme také na výměnek k starému hospodáři, jenž nebyl, jak jsem se pak dověděl, otcem ani hospodářovým, ani jeho ženy. Kdysi ji přijal jako děvče za vlastní a nemaje sám dětí přenechal jí a jejímu muži statek. Starý ten hospodář se jmenoval (František Franz). U něho na výměnku zdálo se mi světleji, ač stavení bylo již staré, nevzhledné, o síni jen a jediné světnici nevelké. Ale uvítal nás tam milý dědeček dlouhých, bílých vlasů srdečně a vesele. A vlídně také jeho žena, suchá stařena, poloslepá, pořád si zastiňující dlaní zesláblý zrak...
Uměl jsem už dost německy, mohl jsem se smluvit a ve statku samém nebylo přece tak zle, jak se dalo očekávat. S dětmi hospodářovými býval ovšem kříž, zvláště když jsem se měl učit. Ale jinak jsem se s nimi skamarádil. Sedlák sám i selka byli na mne tuze hodni. Přitom maně vzpomínám, že selka měla na plotně skoro stále 1 velký hrnec kávy uvařené z praženého obilí a v troubě pekáč plný sirobu, který si sama z řepy vyvařila. Z toho hrnce jsem si mohl kávy nabrat, kdykoli jsem chtěl, a tím sirobem si ji osladit a chleba namazat. To mně lépe chutnalo nežli podmáslí s brambory a "kramatyka", polévka z kurek a suchého chleba uvařená, kterou zbystřovali kořalkou a kterou jsem jen jednou okusil a víckrát nejedl... V Hejtmánkovicích, jakož zajisté také i v ostatních na Broumovsku, mandlovali prádlo na váleček navinuté váladlem, tj. prkénkem rukojetí opatřeným, a jak lepší kousky prádla ne cihličkou, nýbrž skleněným hladítkem, kotoučem to vypouklým, opatřeným skleněným držadlem. Alois Jirásek vzpomíná i na Benedikta Schrolla když chodíval ze svého dočasného domova z Hejtmánkovic do gymnázia v Broumově. Vídával jsem ho, sedával v zahradě před tím starým roubeným stavením, jadrný stařec hustých šedobílých vlasů, ve vestě po krk zapjaté, většinou bez kabátu.
Hlavně se však Alois Jirásek stal studentem prvního ročníku klášterního gymnázia. Třetí broumovský školní rok si třináctiletý Jirásek našel místo u vdovy Terezie Neumannové, majitelky krupařského obchodu v Dolní ulici, dnes ulice Protifašistických bojovníků č.p. 199. U Neumannů bydlel Jirásek dva roky.





V kvartě ( 1866 - 67 ) se Jirásek dostal "na handl" ke kováři Wenzelu Mayerovi a bydlel v jeho domě na předměstí, dnes v Soukenické ulici č.p. 22. V paměti mu zůstal pohled z domu na monumentální klášterní budovu i práce v nedaleké kovárně ( její dřevěná budova již nestojí, na jejím místě jsou garáže).




V broumovské klášterní škole tehdy existovaly jen čtyři třídy tzv. nižšího gymnázia. Po jejich absolvování odešel Jirásek v roce 1867 na vyšší gymnázium do Hradce Králové.