Školní léta Aloise Jiráska v Broumově.

14. listopadu 2012 v 16:27 |  Aktuality

Alois Jirásek se narodil 23. srpna 1851 v Hronově jako čtvrté dítě Josefu Jiráskovi. Jeho otec tehdy provozoval pekařskou živnost, i když byl původně vyučen tkalcem, ale pekařství se vyučil už jako ženatý. Maminka totiž z pekařství pocházela. Jirásek sám píše, že rodiče měli osm dětí, ale při studiu matriky se zjistilo, že dětí bylo devět. Dospělosti se jich dožilo i s Aloisem šest. Od šesti let chodil Alois do místní jednotřídky, ale do čtvrté třídy šel do tehdy převážně německého Broumova, to ještě rodiče platili, ale když měl jít na gymnázium, bylo to způsobem, jak se tehdy říkávalo "na handl" - místo něj přišlo do domku Jiráskových vždy dítě z Broumova, aby se naučilo česky. Aloisu Jiráskovi bylo 11 let, když ho na podzim roku 1862 odvezli z hronovského domova do Broumova na studie. První školní rok, pro zlepšení své němčiny, navštěvoval čtvrtou třídu hlavní školy a bydlel v podnájmu u sedláka Josefa Dimtera ve Velké Vsi. Druhý rok studii byl Jirásek "na handlu" u Kahlerů v Hejtmánkovicích. Jeden z jejich synů zase našel nový domov v Hronově u Jiráskova strýce. Následující část ze vzpomínek Aloise Jiráska na Hejtmánkovice je použita z http://www.pozitivni-noviny.cz/.
Po svatém Václavu roku 1863 vezl mne (otec) do Hejtmánkovic. Skoro před samým Broumovem zabočili jsme nalevo od silnice na cestu vedoucí mělkou, táhlou dolinou, v níž při potoku dole i po nevysokých bocích rozkládají se Hejtmánkovice. Jeli jsme hodný kus dědinou, nežli jsme dorazili na místo, na statek "u Kahlerů". Stál nahoře nad cestou.,všechen ode dřeva, otevřeného nádvoří, bez brány, bez ohrazení. Skládal se ze tří stavení: v hlavním, dolů do cesty obráceném, obydlí, chlév, konírna; s ním do úhlu nevalná stodola pod slehlými došky a přes nádvoří výměnkářova chalupa s nevelkým sadem. Byl jsem zaražen, když jsme vyjeli nahoru, a lekl jsem se, když ze stavení se vyrojil houfec dětí a když jsem vstoupil do světnice, ne hrubě bílé, v níž od stropu visela na bidélkách dětská, všecka dřevěná houpačka. A dětí kolem nás! Byly větší, menší, hoši v brslenkách, také jeden nebo dva v košili, a nejmenší ještě v peřince leželo na kolíbce. Stál jsem jako vyjevený obstoupen tím hlučným houfcem. Mou truhličku zanesli do přístěnku o jednom okně; tam jsem měl svou ložnici, ale bez stolu, bez židle. Všechno mne tu zaráželo i lekalo... Když otec s německým pantátou vše smluvili zašli jsme také na výměnek k starému hospodáři, jenž nebyl, jak jsem se pak dověděl, otcem ani hospodářovým, ani jeho ženy. Kdysi ji přijal jako děvče za vlastní a nemaje sám dětí přenechal jí a jejímu muži statek. Starý ten hospodář se jmenoval (František Franz). U něho na výměnku zdálo se mi světleji, ač stavení bylo již staré, nevzhledné, o síni jen a jediné světnici nevelké. Ale uvítal nás tam milý dědeček dlouhých, bílých vlasů srdečně a vesele. A vlídně také jeho žena, suchá stařena, poloslepá, pořád si zastiňující dlaní zesláblý zrak...
Uměl jsem už dost německy, mohl jsem se smluvit a ve statku samém nebylo přece tak zle, jak se dalo očekávat. S dětmi hospodářovými býval ovšem kříž, zvláště když jsem se měl učit. Ale jinak jsem se s nimi skamarádil. Sedlák sám i selka byli na mne tuze hodni. Přitom maně vzpomínám, že selka měla na plotně skoro stále 1 velký hrnec kávy uvařené z praženého obilí a v troubě pekáč plný sirobu, který si sama z řepy vyvařila. Z toho hrnce jsem si mohl kávy nabrat, kdykoli jsem chtěl, a tím sirobem si ji osladit a chleba namazat. To mně lépe chutnalo nežli podmáslí s brambory a "kramatyka", polévka z kurek a suchého chleba uvařená, kterou zbystřovali kořalkou a kterou jsem jen jednou okusil a víckrát nejedl... V Hejtmánkovicích, jakož zajisté také i v ostatních na Broumovsku, mandlovali prádlo na váleček navinuté váladlem, tj. prkénkem rukojetí opatřeným, a jak lepší kousky prádla ne cihličkou, nýbrž skleněným hladítkem, kotoučem to vypouklým, opatřeným skleněným držadlem. Alois Jirásek vzpomíná i na Benedikta Schrolla když chodíval ze svého dočasného domova z Hejtmánkovic do gymnázia v Broumově. Vídával jsem ho, sedával v zahradě před tím starým roubeným stavením, jadrný stařec hustých šedobílých vlasů, ve vestě po krk zapjaté, většinou bez kabátu.
Hlavně se však Alois Jirásek stal studentem prvního ročníku klášterního gymnázia. Třetí broumovský školní rok si třináctiletý Jirásek našel místo u vdovy Terezie Neumannové, majitelky krupařského obchodu v Dolní ulici, dnes ulice Protifašistických bojovníků č.p. 199. U Neumannů bydlel Jirásek dva roky.





V kvartě ( 1866 - 67 ) se Jirásek dostal "na handl" ke kováři Wenzelu Mayerovi a bydlel v jeho domě na předměstí, dnes v Soukenické ulici č.p. 22. V paměti mu zůstal pohled z domu na monumentální klášterní budovu i práce v nedaleké kovárně ( její dřevěná budova již nestojí, na jejím místě jsou garáže).




V broumovské klášterní škole tehdy existovaly jen čtyři třídy tzv. nižšího gymnázia. Po jejich absolvování odešel Jirásek v roce 1867 na vyšší gymnázium do Hradce Králové.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 14. listopadu 2012 v 16:59

Aloise Jiráska jsem měla vždy ráda, ale miloval ho můj tatínek. Ani nevím, kam se poděly všechny jeho knihy. A mám k němu také kladný vztah proto, že můj tatínek byl také Alois a rovněž bratr se tak jmenuje. Těch už dnes moc není. :-)

2 dedatiktak dedatiktak | Web | 14. listopadu 2012 v 17:04

[1]: Zřejmě bylo toto jméno dost rozšířené,můj strýc byl také Alois, a shodou náhod vydal čtyři knížky. :-)

3 Katka Katka | Web | 14. listopadu 2012 v 20:17

Teď se mi takové informace hezky čtou, zvlášť, když je to z kraje nedaleko od nás. Když jsme se podobné věci učili ve škole, nebylo to k zapamatování.

4 Hanka Hanka | E-mail | Web | 14. listopadu 2012 v 20:25

Zajímavé nahlédnutí do historie. Jsem na tom stejně, jako Katka, ve škole jsem si tyhle věci nemohla natlouct do hlavy, ani mě to nebavilo, ale teď si takové informace docela ráda přečtu. Že bych na stará kolena dostala rozum?! ??? Tak to asi nehrozí! ;-)  :-D

5 děda tik tak děda tik tak | Web | 14. listopadu 2012 v 21:45

[3]:+ 4 Asi na tom budem všichni stejně i když dějepis a dějiny jsem měl rád, ale nejhorší ty letopočty ty mne nebraly. :-?

6 Helena Helena | Web | 15. listopadu 2012 v 18:02

Krásné vyprávění na večer. :-)

7 děda tik tak děda tik tak | Web | 15. listopadu 2012 v 18:09

[6]: Není na škodu se trochu odreagovat od toho dnešního shonu. :-)

8 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 9:14

Já mám nějak Jiráska zprotiveného z povinné četby. Ta jeho epická šíře mě vždy ubíjela!

9 děda tik tak děda tik tak | Web | 17. listopadu 2012 v 14:30

[8]: Je to sice pravda, ale na druhé straně je to dar umět do takové šířky popisovat každý detail.Já kolikrát také přeskakoval některé části, abych se dostal k vlastnímu ději. ;-)

10 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 15:01

[9]: Přesně tak, dělala jsem to také. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama