Část 37. Poslední pracovní řád firmy Benedikta Schrolla.

17. dubna 2013 v 16:50 |  Od minulosti k současnosti

Okupačním poměrům byl přizpůsoben i poslední pracovní řád firmy Schroll, který byl vypracován někdy počátkem roku 1941 s přihlédnutím k nacistické ideologii. Od vedoucího závodu, úředníků i dělníků se zásadně vyžadovala věrnost nacistickým ideálům a to, aby se zájmy závodu zcela ztotožňovaly. Tento pracovní řád se vztahoval na všechny závody, tkalcovnu v Olivětíně, přádelnu v Meziměstí a tkalcovnu v Olešnici v Orlických horách. Pracovní řád byl schválen říškým pověřencem pro práci.

Po Mnichově se Broumovsko ocitlo v Sudetech a Schrollův podnik opět vstoupil do válečných služeb, tentokrát německé třetí říše. Vstupem USA do války podnik ztratil veškerá zámořská odbytiště. Od roku 1942 začala meziměstská přádelna sloužit výrobě leteckých pum firmy Messap. Zabrala celou polovinu továrního areálu, který byl v důsledku hospodářské krize již počátkem 30. let mimo provoz a sloužil jako sklady.

V září roku 1944 vyrostla v Meziměstí z nařízení německého místodržitelství nedaleko továrny pobočka pracovního tábora Gross Rossen, jehož zajatci zde byli nasazeni na válečnou výrobu. Pracovní tábor se nacházel na jihozápadním okraji města. Tábor sestával z 30 dřevěných baráků. Byli zde ubytováni francouzští civilní dělníci s rodinami z Elsaska - Lotrinska, zaměstnaní v továrně Messap. Tábor fungoval od listopadu 1943 do 5.5. 1945. V den osvobození se v táboře stále nacházelo na 1000 Francouzů, kteří byli odvezeni dvěma zvláštními vlaky do Francie. Po válce zde byli internováni Němci určeni k odsunu.

Jeden z dalších pracovních táborů se nacházel na jižním okraji Broumova, proti mlékárně na pravé straně silnice z Broumova do Martínkovic. Byli zde umístěni totálně nasazení mnoha národností, kteří pracovali u firmy Messap - Junghans ve Velké Vsi. Trvání tohoto tábora bylo od roku 1943 do května 1945. Průměrné osazení bylo 700 - 800 osob. Táborem prošlo 75% Francouzů, 10% Poláků, 9% Čechů, 5% Holanďanů a 1% Rusů. Zemřelo 8 - 10 Francouzů. V den osvobození se v táboře nacházelo 700 osob. 7. května 1945 byl tábor před postupující Rudou armádou rozpuštěn a dělníci se rozešli. Po válce zde byl pracovní tábor pro Němce. Tyto statě o pracovních táborech v Meziměstí a Broumově jsou použity ze stránek WWW. Židovské pracovní tábory a koncentrační tábory-eStránky.cz/Katalog.


Fotografie jedné z tkalcoven v Králíkách.

Od počátku 90. let 19. století začalo pronikat na Králicko nové hospodářské odvětví - tovární textilní výroba. Králicko nabízelo tehdy modernímu továrnímu průmyslu vhodné podmínky, tzn. silniční a železniční spojení a nacházel se tu dostatek kvalifikovaných pracovních sil. Základem této výroby bylo zpracování bavlny. Jako poslední ze tří továren v tomto regionu byla vybudována tkalcovna bavlny Benedikta Schrolla z roku 1909 s přibližně 300 zaměstnanci v Dolní Lipce. Továrna vznikla v objektu bývalého mlýna. Od roku 1941 zde sídlila firma Dehler na výrobu šatů a uniforem pro armádu. Od roku 1950 jsou však prostory továrny využívány pro zcela jiné účrely, dnes pod názvem Střední odborné učiliště opravárenské KIrálíky. Tento tex a foto použito z http:// soukraliky2.orlicko.cz/o-skole.

Textilní produkci si za války zčásti zachoval pouze Olivětín. Jeho novým programem se stalo padákové hedvábí a opět se osvědčily dodávky vojenských uniforem, zčásti šitých z kopřivových vláken. Polovinu výrobních prostor Olivětína zabrala berlínská Deutsche Telefonwerke und Kabelindustrie s výrobou vojenských polních telefonů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Merk Merk | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 16:54

Zajímavé

2 Katka Katka | Web | 17. dubna 2013 v 19:28

Zajímavé a pro mě neznámé informace o pracovních táborech...že v Olešnici byla tkalcovna, to taky nevím, mám zde známé, kteří jsou z Olešnice, poptám se...

3 děda tik tak děda tik tak | Web | 17. dubna 2013 v 22:08

[2]: Pokud tě Katko zajímají některé podrobnosti ohledně Olešnice,doporučuji  oficiální stránky obce Olešnice v Orlických horách , mají výborně zpracovanou historii včetně kroniky v PDF.Na dokreslení z této kroniky. Kinzlův mlýn dům č.25/U koupil po 1. světové válce Čech Maršík. Nechal vystavět tkalcovnu a v ní 70 stavů, které byly poháněny dvěma turbinami. Ale i tato provozovna přišla po málo letech do dražby. Získal ji sedlák z Černčic a pronajal ji Johannu Semarakovi z Červeného Kostelce. Roku 1939 přešla na firmu Benedict Schroll a synové z Broumova-Olivětína. :-)

4 Helena Helena | E-mail | Web | 18. dubna 2013 v 9:51

Děkuji za zajímavý článek. :-)

5 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 8:20

Kopřivová vlákna! :-D Teď už vím, když jsme dříve fasovali tvrdé bundokošile a všichni o nich mluvili jako o kopřivových. Nechápala jsem proč, myslela jsem, že se to jen tak říká, protože byly  tuhé. :-)

6 Hanka Hanka | E-mail | Web | 20. dubna 2013 v 0:01

Moc pěkný a zajímavý článek, Mirku. Historii firmy Schroll máš podchycenou do detailu, máš můj veliký obdiv. Já na dějepis nikdy moc nebyla, aspoň na novodobé dějiny. :-?
Přeji ti krásný víkend! :-) Hanka

7 děda tik tak děda tik tak | Web | 20. dubna 2013 v 14:53

Díky Hani, jsem rád když tyto dějiny našeho města jsou zajímavá a čtivá. :-)

8 Ježurka Ježurka | Web | 20. dubna 2013 v 17:11

Krásně a zajímavě jsi popsal dějiny Vašeho města, které vlastně tady začínají mým rokem narození. Já se narodila a žila na jižní Moravě v okolí Brna a tam to naštěstí nikdy Němci nezabrali. Byli jsme tedy na tom asi líp.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama