Červen 2013

Broumovská pouť.

30. června 2013 v 15:51 Broumov aktuálně

Pouť byla původně církevní slavností, konanou na památku světce, jemuž byl objekt (kostel, kaple) vysvěcen. Od 19. století získala i zábavný charakter, po mši svaté následovala taneční veselice, nechyběly kramářské boudy, vystoupení potulných herců, později i atrakce. Poutě patřily k nejvýznamnějším svátkům obce. Charakter poutí se nezměnil, pouze se podle místních podmínek přizpůsobil současné době. V sobotu 29. 6. 2013 se konala i v Broumově pouť, která svým programem obohatila celý průběh letošní poutě. V porovnání s těmi, které se konaly na náměstí, bylo zvoleno vhodné místo v přírodním prostředí, mimo veškerý provoz. Dostatek různého stánkového prodeje, včetně občerstvení bylo vše doplňováno různým programem a ukázkami. Tak jak sliboval moderátor kulturního programu, že přijde i kouzelník, přišel a pobavil. Mimo to pro zájemce byla i ukázka ze Sokolnictví a příslušníci policie přdvedli ukázku výcviku služebních psů. Pro doplnění několik fotografii na ukázku.


Výrobky ze dřeva


Broušené kameny.



Proutěné výrobky.


Jednu decku na posilněnou.


Hledal jsem podobu, ale po té medovině to nebude.


Všude bylo co prohlížet.


Velká Pardubická to není, ale pro tyto žokeje to stačí.


Z vystouprní kouzelníka Tommiho.










Současně probíhla do neděle 30.6. v zahradním altánu ve Schrollově parku za Městským úřadem výstava kaktusů a sukulentů.
V broumovském klášteře probíhala unikátní prohlídka v doprovodu jeho administrátora - převora břevnovského kláštera Prokopa Siostrzonka, při které osobně seznamoval s bohatou historií kláštera, hodnotami benediktinského řádu a jeho dnešním životem v Česku.
Dále v klášteře brobíhala vernisáž výstavy VIA BENEDICTINA 800 let příchodu benediktínů na Broumovsko.
Po celý den se konaly různé kulturní akce, o kterých pro rozsáhlost celého programu není možné v krátkosti psát.
Vyvrcholením této poutě byl ve 22 hod. ohňostroj.

Hřbitovní kostelík Panny Marie v Broumově.

26. června 2013 v 14:01 Broumov aktuálně

O tomto hřbitovním kostelíku jsem již psal v souvislosti s obnovou ohradní zdí, při které uvnitř hřibova bylo zřízeno Lapidárium z renesenančních a empírových náhrobků. Kostel byl postaven ve 13. století a v archivních pramenech je označován jako " starý farní " nebo " český ". V roce 1421 byl zničen požárem při obléhání města husity. Kostel byl znovu obnoven po roce 1450 a dnes představuje nejstarší dochovanou celodřevěnou stavbu ve střední Evropě. Kostelík je stále využíván, konají se zde bohoslužby a také pohřby. V dnešní ukázce se podíváme na vnitřní vybavení a uspořádání.




















Hasiči Veba Olivětín. Z činnosti v letech 1983 - 1985.

24. června 2013 v 17:26 Hasiči Veba Olivětín

S ohledem na to, že následující část pravidelně zaznamenává všechny účasti na soutěžích, kterých se sbor účastnil včetně pořadí v umístění, vynechám většinu těchto údajů a zmíním se pouze o některých. Podrobný přehled má sbor zaznamenán ve své kronice.
Význačný byl rok 1983, kdy družstvo mužů v celopodnikové soutěži v požárním sportu se umístilo na 1. místě. Družstvo nacvičil a vedl velitel pan Kleandr Václav. V tomto roce se sbor umístil na 1. místě v činnosti závodních sborů v rámci okresu Náchod.
Následující roky jsou již pravidelně dokumentovány počínaje rokem 1984 tak, jak si jednotka stanovila o zavedení nové kroniky. K tomuto roku má požární jednotka 25 mužů a 16 žen. Na své výroční schůzi bylo zvoleno vedení sboru a mimo potřebných funkcionářů ve výboru, byl velitelem závodního sboru zvolen Kleandr Václav. Sbor má k dispozici automobil s cisternou CAS 25, Tatru 805 valník s přenosnou střkačkou P-12, dva přenosné stroje PS-8, přenosnou stříkačku na přívěsu Magirus.




Při svých cvičeních provádí údržbu a opravu techniky, výstroje apod. V tomto roce byly členy sboru provedeny preventivní protipožární prohlídky v domech a objektech soukromých majitelů. Celkem se uskutečnilo 85 prohlídek. Jednotka se zůčastnila soutěží požárních družstev v Křinicích a Šonově u Broumova. Na této poslední jmenované soutěži se umístilo družstvo mužů i žen na 2. místě. Pro členy a rodinné příslušníky byl zorganizován dvou denní pobyt v Krkonoších na chatě závodu 02 ke všeobecné spokojenosti všech zůčastněných. V měsíci září se uskutečnil IV. Ročník turistického pochodu " Hasičská dvacítka ". V tomto roce se jednotka rozloučila s bývalým dlouholetým velitelem Antonínem Jelínkem , který zemřel 14. dubna. Funkci velitele vykonával v letech 1969 - 1979 a za jeho vedení sbor dosáhl mnoha významných úspěchů.
Výcvikový rok 1985 by zahájen 15. ledna údržbou požární výzbroje a výstroje. Cvičení družstva mužů probíhala po celý rok každou druhou středu. Okrskové soutěže se náš sbor zůčastnil v Martínkovicích, kde se muži umístili na 4 místě a ženy na 2 místě. Následně 8. června se konala podniková soutěž ve Žďáru nad Metují, kde soutěžila družstva mužů i žen. Umístění bylo výtečné, muži na 1 místě, ženy na 2 místě. Tímto výsledkem byla naše účast družstva mužů na oborové soutěži v měsíci srpen v Rychnově nad Kněžnou.




Umístění našeho družstva bylo na 11 místě ze 16 soutěžících. Toto umístění odpovídá stávajícím možnostem. Účast na V. Ročníku turistického pochodu " Hasičská dvacítka " byla v tomto roce menší z důvodů podobných akcí v blízkém okolí. Členové našeho sboru v tomto roce odpracovali při údržbě požární techniky 284 hodin, na údržbě vodních zdrijů 108 hodin. V praktické přípravě bylo odcvičeno 1032 hodin. Tento rok byl význačný tím, že požární sbor se nemusel podílet na žádném výjezdu k požáru.

Malé letní dovádění v Otovicích.

22. června 2013 v 23:24 Broumov aktuálně

V sobotu 22.6.2013, se uskutečnilo na hřišti TJ Sokol v Otovicích, od 14 hod. Malé letní dovádění. Byl to již 4. ročník dne plného her, zajímavých činností, nových poznání a dobrého jídla. Soutěže v netradičních disciplínách mezi týmy Broumovska se zůčastnila následující družstva. Broumov, Hejtmánkovice, Adršpach, Martínkovice, Křinice, Jetřichov, Vernéřovice, Božanov, Heřmánkovice, Meziměstí , Hynčice, Šonov, Teplice nad Metují a pořádající obec Otovice. Pouze pro připomenutí uvádím, že první ročník se uskutečnil v roce 2010 a tuto sportovně - kulturní akci připravil Dobrovolný svazek obcí Broumovsko. Starostové a zástupci měst a obcí Broumovska připravili pro své občany a pro další veřejnost den plný soutěží, legrace a zábavy. Týmy složené ze zástupců jednotlivých obcí mezi sebou soutěžily v netradičních disciplínách. Ve vědomostní soutěži Tady to znám jako doma, ve Skoku přes lano, v Hodu dřevěným válečkem, v Chození na chůdách, v Jízdě zručnosti se žebřiňákem a v soutěži pro šikovné Zpátky do dětství. Poslední disciplínou byla Jízda na divokém býku, naštěstí mechanickém. V roce 2011 se na hřišti TJ Sokol v Božanově uskutečnil 2. ročník Malého letního dovádění, uspořádaný Dobrovolným svazkem obcí Broumovsko. Přestože počasí akci nepřálo, na tomto skoro "olympijském" klání se sešlo 14 družstev z Broumovska a Teplicka - Adršpachu, Broumova, Hejtmánkovic, Heřmánkovic, Hynčic, Jetřichova, Křinic, Martínkovic, Meziměstí, Otovic, Šonova, Teplic n. Met., Vernéřovic a domácí z Božanova. Soutěžilo se v 7 disciplínách - štafetě, skoku přes lano, chůzi na chůdách, zatloukání hřebíků a loupaní brambor, běh s nosítky, slalom na žebřiňáčku a soutěži s vajíčky. Po úporném zápolení ve všech těchto disciplínách zvítězilo družstvo Vernéřovic. Další třetí klání se uskutečnilo v roce 2012 na hřišti ve Vernéřovicích. Malé letní dovádění připravili opět starostové a zástupci měst a obcí Broumovska pro své občany a pro další veřejnost. Týmy složené ze zástupců jednotlivých obcí soutěžiy v netradičních disciplínách, jako je Skok přes lano, Věšení prádla podle abecedy, Chůze na chůdách, Jízda zručnosti se žebřiňákem a další.
Letošnímu 4 ročníku přálo nejen počasí, ale tím pádem i velká návštěvnost. Zahajovacím ceremoniálem byl slavnostní nástup všech zůčastněných družstev a zapálení " Olympijského ohně ". Poté se již mohlo začít soutěžit ve všech připravených, opět netradičních disciplínách. Největším hitem, který přitahoval všechny přítomné bylo flaškování. Na ukázku ještě pár fotografií s přáním, aby podobné akce se na Broumovsku opakovaly i nadále.











Ráno na zahradě.

21. června 2013 v 19:18 příroda
Hradecký rozhlas dnes ráno varoval před bouřkami, krupobitím a nárazovým větrem, který se stáčí na Náchodsko. Proto jsem se zašel podívat na zahradu, abych ještě viděl všechny kytičky než budou pomláceny ohlášeným krupobitím.












Sice bylo z povzdálí slyšet bouřku, spadlo pár kapek deště a to bylo pro dnešek vše.

Něco z historie obce Mařenice, část 4.

19. června 2013 v 14:40 Mařenice - historie

V srpnu 1900 byla konečně do školy přivedena pitná voda. Byla vyhloubena 21 metrů hluboká studna ( z toho 16 metrů ve skále ), opatřená železnou pumpu, která bude i sousedy pilně používána. 20. prosince 1902 bylo zahájeno vydávání polévky chudým dětem. Ostatní školáci dostali polévku proti zaplacení ( 3 haléře, později 4 haléře ). Tentp polévkový ústav se s krátkými přestávkami udržel do 11. března 1916.
1. dubna 1918 zřízena v uhelně školy válečná kuchyně, která byla v provozu do dubna 1919. Dočasně se zde stravovalo až 700 lidí. 29. ledna byla válečná kuchyně v Semperově hostinci. Roku 1921 byla založena zemědělská lidově - vzdělávací škola, podléhající Ministerstvu zemědělství. Působila pouze jeden rok, v roce 1924 byla znovu zrušena, neboť do druhého a třetího ročníku se nepřihlásili žádní žáci. Od 3. dubna 1925 zůstalo obydlí ředitele školy prázdné, nebť zatímní ředitel dosud bydlel ve svém dřívějším obydlí č.p. 146.
Roku 1396 uvedl Jindřich Berka z Mühlsteinu na kostel v Mařenicích faráře. Tehdy tedy muselo být kostelu vyhrazeno jisté neznámé místo. Kostel mohl přestát husitské války, byl však poté filiálním kostelem Cvikova ( kam patřily i Lindava a Kunratice ). Sloužící duchovenstvo přečkávalo ve farním útulku ( Pfarrstübl ) naproti staré škole. Mohli na místě dnešního hřiště založit farní zahradu. Ta byla později přenechána učiteli, roku 1864 však zpět odkoupena či vyměněna. Již v roce 1500 založen hřbitov ( na vchodu do márnice uveden údaj 1589 ). Později byla na výšině za kostelem vystavěna dřevěná zvonice ( Glockenberg - Zvonový vrch ). Roku 1568 a 1570 sem byl dopraven zvon ze zrušeného kláštera sv. Celestýna v Ojbíně.
Roku 1704 položen základní kámen k novému kostelu a starý kostel zbourán. Stará dřevěná kaple stála pravděpodobně za ním, ( na místě dnešní křížové cesty ). Roku 1706 namalován na hraběnčiny náklady hlavní oltář pražským malířem Johannem Hibelem. Hraběnka v té době dočasně přebývala na loveckém zámečku č.p. 148. 4. prosince 1719 byla farářem Niclaschem vysvěcena nová část hřbitova. 5. května 1720 pátou neděli po velikonocích byl nový kostel farářem Niclaschem zasvěcen sv. Maří Magdaleně. 20. dubna 1730 byly slavnostně přeneseny ostatky sv. Mučednice Fortunaty, za kterýmž účelem po straně lodi zhotovena hraběcí světnička ( Fürstenzimer ) pro zakladatelku kostela. Mimo to vystavěn ještě jeden postraní oltář. Nad postraním vchodem do kostela zavěšena plechová korouhev na připomínku toho, že Mařenice zůstanou vždy katolickými.
O zřízení budovy fary je podán právní doklad v tzv. Zřizovacím dokladu, datovaném 20. února 1708. Roku 1852 provedena velká přestavba fary. Farář zatím bydlel v č.p. 16. a kaplan v č.p. 15. V roce 1866 ustavena komise za příčinou rozdělení ku Kovandově náležejícího a císařem Ferdinandem zakoupeného pozemku. Plot farního pozemku byl rozšířen na délku hřbitovní zdi a zabrána někdejší pěšina. Zbývající část louky ponechána k užívání učiteli.
O kostelních zvonech je první zmínka z let 1568 - 1570. Tehdy byl opatřen jeden zvon z Ojbína. Roku 1614 byl velký zvon pražským arcibiskupem zasvěcen sv. Maří Magdaleně. Na pahorku východně od kostela se nacházela zvonice, ve které byly umístěny následující zvony. 1. Velký zvon, 1. Prostřední zvon a 1.Malý zvon. Později zaplatila církev pět zvonů.Velký (1609 ), prostřední ( 1772 ), malý ( 1618 ), umíráček ( 1879 ), pozdvihovací ( 1726 ).
11. ledna 1917 byly zvony číslo 2, 4 a 5 vyžádány pro válečné účely. Jelikož mohlo následovat ještě druhé rekvírování zvonů, byla c.k. Ministerstvu kultury a vyučování podána žádost, v níž bylo poukázáno na historickou hodnotu velkého zvonu a byla předána rovněž c.k. Zemskému konservačnímu radovi k dotázání a vyjádření v této věci. Následkem toho bylo velký zvon rozhodnuto uchránit. 18. srpna 1917 byl vyžádán rovněž malý zvon č.3 a současně se zvony v místech Mařeničky ( 2 kusy ), Naděje ( 1 kus ), Horní a Dolní Lichtenvald ( po 2 kusech ) a zvon z Kalvarijního vrchu odvezen. 2.červma 1929 odpoledne se konalo vysvěcení a instalování tří nových zvonů. Částka 20.655 Kč 36 hal. Pro ten účel byla získána dobrovolnými sbírkami podomním způsobem sbírkami kmoter a výtěžku na zvony, odvezené během války. Tyto tři zvony byly zhotoveny 27. února 1929 firmou Richard Herold, slévárna v Chomutově. 1. zvon H ton 310 kg., 2. zvon D ton 175 kg., 3. zvon Cis ton 61 kg.
Pošta byla zřízena 19. srpna 1870. Založení poštovního úřadu prosadil majitel přádelny Pick. Do té doby byly poštovní zásilky doručovány 1 - 2 kráte denně ze Cvikova. Prvním poštovním úředníkem ( expedientem ) byl Franz Brosche, prvním poštovním poslem do r. 1872 Josef Goth. Pošta byla ze Cvikova vypravována denně v ranci ( na zpáteční cestě posel někdy používal povozu pana Frieseho z Hamru ). Za pochůzku mu byla měsíčně vyplácena mzda. Z vlastních prostředků si opatřil za 200 fl. koně a vůz ( polouzavřený ) a položil tak základ pozdější pošty povozné ze Cvikova do Mařenic. Pak bylo požádáno o státní souhlas s provozováním pošty povozné. Pan Franz Schier z Trávníku ( velkoobchodník vínem v Praze ) podpořil žádost svým vlivem, takže povolení dosaženo v březnu 1890. Pan Engelmann byl zaopatřen 30 fl. Měsíčního služného, musel však sám opatřit nový poštovní vůz ( od šluknovského poštmistra ). Do okrsku poštovního úřadu Mařenice náleží Krompach a Horní a Dolní Lichtenvald ( pro ta dvě místa bral poštu poštovní zásilky posel celního úřadu. Od roku 1908 je v místě telegrafní spojení a telefoní stanice. Telegramy jsou předávány do Cvikova k další dopravě. Od 1. května 1910 byla pošta povozná prodloužena na Krompach a převzata hospodářem Franzem Hockaufem z Krompachu, který od 15. listopadu 1926 provozoval poštovní autobusovou dopravu. Protože sloužila také osobní přepravě, byla stálým spojením a tak z jednání druhého automobilu se stalo nezbytným.
Počínaje 1. březnem 1928 vyjel na trasu Wache - Německé Jablonné autobus - nejprve na zkoušku 3 kráte týdně, od 8. dubna téhož roku již denně ( ráno, v poledne a večer ).
V Mařenicích je od 1. září 1879 četnická stanice a již tehdy měla sídlo v domě č.p.16.. Dne 11. ledna 1912 byla dosavadní jednočlenná posádka zesílena na dva muže a od 1. listopadu 1919 byl stav zvýšen na tři muže. Dříve bylo v Mařenicích oddělení finanční stráže a jeho služebny byla nejprve rozptýleny, roku 1868/69 pak jeden oddíl přibyl do Mařenic - 4 muži a jeden respicient. Tento oddíl sídlil v horní části vsi v domě č.p.161, konečně pak v domě č.p.243 ( Konsumní spolek ).
Od roku 1922 je tento oddíl zrušen. Pohraniční služba je zajišťována oddíly v Krompachu, Dolním Lichtenvaldu a Heřmanicích.
V období první republiky se obec rozrůstala nejen co do počtu, ale i co do množství služeb.V obci byly dva obchody, cukrárna, řeznictví, několik hospod,zubař, kampelička,prodejna textilu, kovářství, drogerie, pila, mlýny, krátce na to i četnická stanice, truhlářství a pošta. Obec byla zemědělská, ale to nestačilo pro obživu všech obyvatel a tak se jezdilo za prací do Cvikova, Obersdorfu, Žitavy, Vansdorfu či Liberce. Většinou se jezdilo na kolech. Doma se vyráběly umělé květiny, smolnice, pletly se slaměnné klobouky, prodávaly se otýpky, písek na nádobí, brousily se korále (tuto práci vykonávali i děti). Vodovod byl postaven v roce 1910. V roce 1989 byl vybudován nový zdroj v Horní Světlé, který stačí krýt spotřebu pitné vody způsobenou vzrůstající rekreací. Elektřina byla zavedena v roce 1922 a obec to stálo 80. tis, kčs. V roce 1928 byla elektřina zavedena do čtyřdomí za 30 .tis. kčs. V roce 1894 byla v Mařenicích zřízena pošta, nejprve doručování, od roku 1933 pak i telefon a telegraf.
V Mařenicích je domov mentálně postižených, dříve přestárlých. V těchto místech byla v letech 1826 - 1830 malá přádelna. Po požáru zde bylo v letech 1840 - 1878 zřízeno zámečnictví, v letech 1903 - 1905 zde bylo krejčovství. V roce 1915 se zde vyráběly nábojnice. V roce 1924 zde byla koželužna, ale na podzim objekt koupil Cvikov a dal zde vybudovat chudobinec, který byl otevřen 1.12.1928. Na konci roku 1934 se rozhodlo o výstavbě opevnění Českého pohraničí a s jeho realizací se začalo v roce 1936.
Úsek M1. do kterého patřili Mařenice se začal stavět roku 1937. Po Mnichovské zradě byly Mařenice obsazeny Wehrmachtem a dne 3.10.1938 jsou Mařenice připojeny k Německé říši. Dne 6.10.1938 při cestě do severních Čech se Hitler zastavil v Mařenicích a u bunkru M.1. na okraji obce se pozdravil s místními občany .Po celou válku byl tento objekt poutním místem. Dne 10. února 1945 se na svahu Luže zřítil německý dvoumotorový bombardér Heinkel 111. Mařenice jsou osvobozeny dne 9. 5. 1945, kdy v dopoledních hodinách přijeli do obce vojáci 28. armády ukrajinského frontu. Po osvobození započal odsun převážné většiny němekého obyvatelstva. Odsun se prováděl na základě dekretu presidenta republiky.

Příhodná poloha a přírodní krásy v okolí vytvářejí podmínky pro čilí cizinecký ruch. Za tento rozmach patří dík roku 1906 založenému Horskému spolku.
Podle překladu Bohdana Tlustého a T.Nováka.

Dne 3. září 1946 byla znovu otevřena škola pro české děti, kdy jich nastoupilo 14. Ke konci školního roku bylo ve škole 33.žáků.Obec Mařenice leží v chráněné krajinné oblasti Lužických hor v nadmořské výšce 392 m., poblíž města Cvikova. Součástí správního celku jsou ještě obce Mařeničky, Dolní Světlá a Horní Světlá. Obec Mařenice se rozprostírá po obou březích potoka Svitávka. Okolí obce je ohraničeno řadou kopců, ze kterých je nejznámější Jezevčí vrch ( 665 m.), Kalvárie ( 445 m.), Ovčí vrch ( 495 m.), Soví vrch ( 491 m.), Zámecký vrch ( 535 m.) a Suchý vrch ( 641 m.). Jedná se o rekreační oblast a většina chalup je využívána pro rekreaci.
zdroj:http://marenice.eu/

Trhy v klášteře Broumov.

17. června 2013 v 19:17 Broumov aktuálně

V sobotu 15.6.2013, se uskutečnily na nádvoří kláštera v Broumově, od 8,30 hod. TRH REGIONÁLNÍCH PRODUKTŮ VÝCHODNÍCH ČECH. Tentokráte se již trhy konaly od 8,30 do 16 hodin. V prodeji byly produkty z Broumovska, Krkonoš, Orlických hor, Českého ráje. Součástí trhů byly ukázky řemesel: kovář, řezbář, ruční soustružení dřeva. Mimo prodej květin byl prodej různých potravin od farmářů, prodej keramiky, řezbářských výrobků, různé druhy čajů a dalších výrobků. Zájem byl o výrobky z ovčí farmy ze Šonova u Broumova, která má své oblíbence.










Něco z historie obce Mařenice, část 3.

17. června 2013 v 17:18 Mařenice - historie

V Praze na Hradčanech získala palác, zvaný Toskansky. Ve Cvikově na náměstí zbudovala roku 1739 panskou sněmovnu. V ní od té doby až do zrušení patrimoniálního soudu pravidelně odbývány úřední dny. Hraběnka zemřela 15. října 1741. Její dcera dědička Anna Karolina, ovdověla po vévodovi Ferdinandovi Bavorském, přemístila své sídlo rovněž na Zákupy. Byla však obviněna císařovnou Marií Terezií z paktu s nepřáteli, roku 1743 vyhnána a její statky byly dány do správy císařské dvorské komisi, řízené hrabětem Rudolfem Chotkem. V letech 1747 - 1753 vládla Anna Karolína na Zákupech dále, po ní její syn Clemens Franz de Pauler, vévoda bavorský, do roku 1770. Jeho otec Maxmilian, kurfiřt bavorský, nový pán zákupských statků, zemřel roku 1777 bez nástupce. Za jeho panování vypuklo v roce 1775 selské povstání, zámek byl vypleněn a povstalci brzy nato přemoženi.
Za nového majitele Karla Augusta, hraběte rýnského, se vrátil zákupským majetkům dřívější blahobyt, přičemž se majitelem stává hrabě z Waldecku Maxmilian Josef ( 1795 - 1803 ), později kurfiřt bavorský. Ten se jako král bavorský vzdal českých statků, které obdržel od arcivévody Ferdinanda Rakouského ( od roku 1814 velkovévoda toskánský ) Od roku 1814 byla majitelkou Zákup Marie Luisa, dcera císaře Františka I. a manželka Napoleonova. Napoleonuv syn, vévoda ze Zákup ( které po její smrti dostal do majetku ) zemřel však již roku 1832, jeho matka roku 1847. Pak bylo vlastnictví císaře Ferdinanda I. Rakouského připsáno po jeho smrti roku 1875, císaři Františku Josefu I..Roku 1876 se Zákupy staly místem světodějné schůzky mezi Františkem Josefem I. a ruským carem Mikulášem II.
Světová válka ( červenec 1914 - říjen 1918 ) měla za následek vytvoření Československé republiky. Správa zákupského panství přešlo do majtku tohoto státu. Hajní revíru Mařenice podléhali Státnímu lesnímu ředitelství v Liberci ( v letech 1919 - 1926 náležely Zákupy Ředitelství statků v Brandýse ). Zákupy přicházely v úvahu již jako církevní patronát.
Ostatní dějinné památnosti se nacházejí pod různými poznámkami. Poté následují další tématické okruhy, zabývající se školou, kostelem, poštou, četníky, myslivnou, lékaři, spolky. Od roku 1100 nastává nové osídlování čech cestou pokojné kolonisace německými kmeny, z převážné části na pozvání vládců a vládnoucích šlechtických rodů. Tyto kmeny měly v zemi rozšířit německou píli a kultůru. Němečtí mistři učitelští požívali vyjímečného postavení, jejich obce byly nezávislé, volili si své soudce a obecní starší ( porotce ). Těžké případy rozhodoval statkář. Margenthal, Krombach a jiné pohraniční obce byly ( rovněž po roce 1100 ) založeny německými osídlenci.
Doba husitská a spory mezi šlechtickými rody působily nesmírné škody, někdejší německá laskavost šlechty začala narážet na odpor. Útisk sedláků a výpady loupeživých rytířů se staly příčinou toho, že třicetiletá válka přinesla i do našich končin strašlivé utrpení. Brambory se zde ujaly roku 1740 a ocenění došly zvláště v hladových letech 1771 - 1773.
Již roku 1640 vznikla v Obermergenthalu škola. Prvním učitelem byl jmenován Andreas Friedrich. Roku 1741 před sv. Martinem vpadla do země braniborská vojska; nad Labem začala zuřivě hospodařiti a nesmyslně berně zdvihla. Všechny osoby dospělé, kteréž dosáhly vhodné výše, násilím byly odvedeny. Lidé prchali do lesův a na svátek sv. Tomáše obvyklá bohoslužba sloužena býti nemohla, neb zdejší učitel i s preceptorem na útěku vojáky chyceni byli.
Léta páně jeden tisíc osm set padesát devět ( 1859 ) 12 tého září jest položen základní kámen této školy a okresním vikářem Dechante páterem Jakobem Jakowitzem za asistence místního faráře pátera Franze Görnera a obecního kaplana pátera Franze Ludwiga za příhovoru c. a k. Pana patronátního komisaře Petterse a c. a k. okresního úředníka Rincheka ze Cvikova slavnostně požehnán. Tato nová škola bude postavena Jeho cís. král. Veličenstvem císařem Ferdinandem I., nejvyšším a nejjasnějším konkurenčním způsobem obcemi Mařenice, Mařeničky, Naděje a Juliovka. Jeho veličenstvo císař Ferdinand poctil však mimo to obec samostatným podílem - darem 1.000 zlatých rak. měn. A krom toho věnoval ještě dřevo ze staré školy k libovolnému užití a upotřebení. Stavitelem byl Oppelt, mistr zednický z Trávníku ( ? ).
Obecním představeným v Mařenicích byl tehdy pan Franz Schier, sedlák č.p. 139, který se vyznamenal svým smyslem pro věci obecné, svou činností v pořádkumilovnosti. Obecní radní v Mařenicích pan Josef Köhler, č.p. 133, v Mařeničkách pan Josef Tischer, č.p. 4 v Naději pan Ignaz Pihan, č.p. 35 v Juliovce pan Ignaz Kreibich, č.p. 15. Představený školy a učitel pan Franz Jirschik. Dlouho potlačované přání přiškolených obcí bude od dnešního dne blíže skutečnosti; stará škola postavená 1709 byla na spadnutí, pro potřebu nedostačující, hrozící zřícením, již delší čas uzavřená, takže škola musela být umístěna v pronajatém lokále. Bůh dej této stavbě šťastné, klidně a požehnaně pokračovati dovršení vstříc. Mařenice, 12. září 1859 páter Franz Görner m. p. Farář.
Roku 1869, 14. května byl vyhlášen Říšský zákon o národních školách, jeden z důležitých zákonů z období vlády císaře Františka Josefa I. Nejhorší překážky kulturního rozvoje byly odstraněny, rozmach počal prouditi říší. Osmiletá povinná školní docházka zvýšila počet školou povinných dětí, takže v roce 1874 doposud dvoutřídní národní škola změněna na třítřídní, 1. ledna 1876 pak povýšena na čtyřtřídní. To ukázalo správnost rozhodnutí, jemuž školní budova vděčí za to, že hned poté, ač potřeba toho ještě nevyžadovala, byla škola odpovídajícím způsobem zprovozněna.
Roku 1878 odešel na odpočinek pan řídící učitel Jirschik. Jako uznání za svou činnost obdržel stříbrný záslužný kříž. 19. června 1876 bylo poprvé na zdejší škole zavedeno řemeslné vyučování ( ruční práce ). První učitelkou ručních prací byla slečna Laura Kretschmerová z Chrastavy. 13. června 1882 byla převzata školní zastava, v listopadu 1881 byla v průčelí školy osazena pamětní deska u příležitosti oslav stého výročí zrušení nevolnictví. Za touto deskou byla zazděna schránka s pamětním zápisem, podepsaným členy obecního zastupitelstva a spolků, jakož i zástupcem sousední obce. 4. září 1898 byl ve školní zahradě vystavěn válečný pomník, zhotovený na památku padlých v roce 1866 a jeho zakladatelem byl Spolek veteránů. Pomník byl předán obci.

Něco z historie obce Mařenice, část 2.

14. června 2013 v 18:01 Mařenice - historie

Někdejší zámožnost Berků vzala za své. Zákupy připadly Cvikovu, vsi Trávník, Naděje, Horní a Dolní Mergenthal přešly roku 1612 do majetku příbuzného Jana Novohradského z Kolowrat a v témže roce jeho syna Zbynka, 1632. Jeho vdova se provdala za vévodu Jindřicha Julia ze Sachsen Lauenburgu ( Heinrich Julius von Sachsen Lauenburg ), oddaného stoupence Valdštejnova ( 1665 ). Jejich syn Julius Franz, vévoda Lauenburský učinil ze Zákup dvůr plný lesku. Vystavěl dvě sklářské huti, z nich jednu v po něm pojmenovaném Juliusthalu ( dnešní Juliovka, poz. Překl. ). První Mistr huti sklené v údolí Juliově byli Eliáš Wolf a Eliáš Schier. Julius Franz, vévoda Lauenburský zemřel roku 1689, po něm se stala zákupskou paní jeho dcera Anna Marie Františka, která se provdala za hraběte Philipi zu Pfalz-Neuburg. Roku 1690 navštívil hraběcí pár město Cvikov, přičemž starosta Christoph Franz Strobach pronesl oslavnou řeč. ( Cvikovská kronika IV, 235 ). 10. dubna 1694 vévoda zemřel a vdova se provdala za velkovévodu toskánského, Johanna Gastona III. Toto druhé manželství však nebylo vůbec šťastné. Františka se rozešla se svým manželem, opustila Itálii a žila na svých českých statcích, které většinou sama řídila, obklopena rozsáhlým, přepychovým dvořanstvem.
Františka Toskánská byla dobročinná, hodná žena. V roce 1699 založila nynější v barokním stylu vystavěný kostel. Stavba byla zahájena roku 1704 litoměřickým stavitelem Antonio Octavio Broggio ( také Ottavio Broggio nebo Octavian Broggio, česky také Oktavián Broggio ) 2. ledna 1670 - 24. června 1742 byl český architekt a stavitel italského původu z období baroka. Roku 1705 je vystavěno ( stavební náklady 900 zl. ). Již roku 1705 je založena fara a 22. května 1706 byla sloužena prvním farářem Christophem Nikolaschem první slavnostní bohoslužba na svatodušní neděli.
10. června se poprvé v Mařenicích konala slavnost Božího těla, sloužena dvaceti kněžími za přítomnosti nejjasnější hraběnky a celého dvora, mnoha set cizincův, panští myslivci I. Řádu nesli nebesa, ostaní v počest pálili, taktéž malé polní pychy byly odpouštěny. Roku 1716 je kostel vybílen a vyčištěn, též hraběcí oratorium zhotoveno, další velký oltář na náklady jejich nejjasnějšího panstva namalován. V příštím roce darovala velkovévodkyně tomuto kostelu lampy z čistého cínu, dva cínové lustry, dvě stříbrné mešní konvice a k nim náležející tácek. ( Mařenická kronika 1,2,167,168 ).
Roku 1720 ( 1750 ? ) byla za myslivnou postavena velkovévokyní socha sv. Trojice. Socha je mistrovským dílem a nese bavorský erb. Z římských katakomb nechala hraběnka přivézti vykopávky a velkým nákladem nechala zhotovit relikviáře z koster mučedníků, které rozdělila do kostelů ve svých sídlech. Rovněž Mařenice obdržely ostatky Marie Fortunaty ( roku 1730 ) a sv. Terezie a Maří Magdaleny.
Při neštěstích se obyvatelstvo často obracelo k velkovévodkyni o pomoc, kterou jim neustále rozdělovala, jako ku příkladu po veliké povodni 27. ledna 1700. V cvikovské pozemkové knize IV,118 se píše, že měšťan se v nouzi obrací na její vysokohraběcí jasnost a poslušně žádá a prosí, byste nejmilostivěji nám potřebné dřevo z milosti vydati ráčila.
Františka Toskánská byla vášnivou lovkyní, zvláště ovšem v mladších letech a zejména tetřeví tokání ji přinášelo velké obveselení. 26.července 1704 zakoupila v Mařenicích od vdovy po Šimonu Khölerovi a Georga Scholtzena některá pole z pozemkův jejich a půdy pod podmínkou, že vdova Khölerova od robotní povinnosti osvobozena bude a v případě kontribuce na vsi Mařenicích se kněžna zavazuje ku zaplacení 17 kr. Za každou stranu kupní, aby tak smysl naplněn byl a ku spokojenosti došlo. ( původní kupní smlouva z majetku Josefa Oppelta, běliče, Mařenice ). Na takto získaném pozemku zřídila Františka myslivnu a odtud vyrážela na Kahleberg při tetřevím toku. Na střeše myslivny se blyštěla větrná korouhvička v podobě tetřeva ( v roce 1789 byla tato myslivna , hrozící již spadnutím zbořena a postavena nová ). 12. 13. a 14. července 1706 uspořádala velkovévodkyně na lukách při myslivně ( v Mařenicích ), které se tehdy Františčino údolí nazývaly, velkolepou čarostřelbu, na kterou přibylo mnoho hrabat a jiných kavalírů a z celé vsi mnoho národa jest se seběblo, by to shlédli; ku konci ….. prostému lidu dva sudy piva vydány. ( Farní kronika 1. a 3 ).

Část 39. Tábor Mír v Olivětíně.

10. června 2013 v 15:45 Od minulosti k současnosti

V Olivětíně se rovněž nachází tábor, který má svou historii, i když ne tak dlouhou jako pivovar Olivětín nebo Schrollovy závody. Tábor je umístěn za Olivětínským pivovarem směrem na Benešov při pravé straně.



Dětský tábor Mír v Olivětíně.

Postaven byl někdy kolem roku 1938 jako výcvikový tábor pro tzv. Hitlerovu mládež a Hitlerjugend. Organizace přímo podléhající Hitlerjugend, sdružovala mladší děti od 10 let obou pohlaví. Jungvolk ( pro chlapce ) a Jungmädel ( pro dívky). Cílem této organisace bylo vychovat mládež, která by byla zcela oddána myšlenkám nacistického Německa.
Tomuto cíli byla podřízena i výchova v těchto organizacích či jejich táborech. Důraz byl kladen na fyzickou připravenost, schopnost rozumět taktice a umění ovládat zbraně. Pro tyto děti byl život naplánován na dlouhou dobu dopředu. Diktátor pro " svou " mládež vytvořil jednotný program: v deseti nástup do Jungvolku, ve čtrnácti Hitlerjugend, potom NSDAP; následovala pracovní služba a odvod do wehrmachtu.
V letech 1942 - 1945 tábor sloužil pro ubytování válečným zajatcům a zavlečeným civilním dělníkům z Polska a Ukrajiny, kteří byli stále ve větším počtu nasazováni na práci na Broumovsko. V pozdějších letech kolem roku 1950 začal být tábor využíván pro dětskou rekreaci. Tábor byl upravován a rozšířen o další objekty tak, aby vyhovoval všem požadavkům. Od roku 1998 již tábor není využíván ani udržován a v současné době je v soukromém vlastnictví.

Výstava fotografií s názvem Zmizelý Broumov.

7. června 2013 v 19:58 Výstavy

V těchto dnech probíhá až do 23. června 2013 výstava historických fotografii Broumova, pod názvem " Zmizelý Broumov ". Nejedná se doslova o zmizelý Broumov, ten stále stojí i když před lety nějaký šprýmař umístil na Pasa před příjezdem do Broumova ceduli " Půlnoční království ". Od té doby se mnoho změnilo a o město je v cestovním ruchu stálý zájem. Jak město vypadalo v období pořizených fotografii v časovém rozmezí od 80. let 19. století až do 40. let 20. století ukazuje právě tato výstava, která je umístěna ve výstavní síni Muzea Broumovska v 1. patře opatského křídla benediktinského kláštera.



Výstava je rozmístěna ve třech místnostech a jedná se o cennou sbírku fotografii, která je v současnosti uložena ve Státním archivu v Náchodě. Tento soubor fotografii vytvořil před druhou světovou válkou soudní úředník a také tehdejší broumovský archivář Josef Streubel. K proměnám Broumova docházelo již před válkou s ohledem na rozmáhající se průmysl a po roce 1945 se tato podoba měnila podstatně výrazněji, kdy byly odstraňovány nejen jednotlivé staré chátrající domy, ale i celé bloky těchto domů. Tato sbírka nebyla nikdy zveřejněna s vyjímkou její části, která byla vystavována v německém Forchheimu. Většina fotografii zachycuje dnes již neexistující, případně změněné domy i ulice, které si dnes již těžko dokážeme představit, nebýt této dokumentace. Bohužel nemohu tuto výstavu dokladovat ani jediným snímkem, jelikož celá výstava je zahrnuta do autorského práva, které nedovoluje fotografování ani natáčení.

Hasiči Veba Olivětín, Dalším dokladovaným rokem je až rok 1979.

3. června 2013 v 17:25 Hasiči Veba Olivětín

Tento rok byl pro Broumovsko rokem, kdy musel čelit a posléze se vyrovnat s odstraňováním následků jedné z největších povodní, které Broumovsko zasáhly v červnu roku 1979.
Jak to bylo v těchto dnech v Olivětíně. Vlivem déle trvajících srážek došlo dne 17.června v poledních hodinách k ucpání průchodu pivovarského potoka pod mostem z důvodů naplaveného dřeva, které se místním hasičům podařilo odstranit a zajistit průchod.








Později v odpoledních hodinách se začala zvedat hladina Stěnavy a tak se sirénou začaly svolávat všechny dostupné členy požárního sboru a další zaměstnance z blízkého okolí. U nejvíce ohrožených provozů jako byly provozy tkalcoven a úpravny, které jsou nejblíže k řece, byla prováděna opatření proti proniknutí vody do provozů. Nejvíce ohroženým místem byl most spojující horní tkalcovny a teplárnu se spodní části závodu. Pod tímto mostem se začalo zachytávat velké množství naplaveného dřeva a tak jedna skupina dobrovolníků začala háky a jiným dostupným nářadím uvolňovat průtok pod mostem. To ale netrvalo dlouho, pak přišla druhá větší povodňová vlna, která přinesla velké kusy různého dřeva a průchod vody pod mostem se začal rychle zmenšovat.





Podobná situace byla i u mostu za teplárnou u hřiště, kde došlo k ucpání a voda začala zaplavovat prostor kolem teplárny a brát sebou zásoby uhlí ze skládky.









To již voda dosáhla horní hranice a bylo dílem několika minut, kdy se voda začala přelévat přes okraje břehu. Hlavní nápor vody vedl na provoz úpravny, který tvoří jakýsi tunel.







Proto jedna skupina začala ze skladu barev, který byl ve sklepě pod skladem CTX vynášet do přízemí zásoby barev do té doby, než voda vnikla do sklepních prostorů. Další skupina začala na provoze úpravny odvážet zboží, které bylo na velkonábalech do prvního poschodí.




Toto bylo zpomaleno tím, že se to muselo provádět výtahem, ale po nějaké době došlo k výpadku elektřiny. To již voda v provoze dosahovala přes půl metru a tak se za pomoci traktoru podařilo vyrazit na konci provozu velká dřevěná vrata a tím se podařilo zajistit aspoň volný průtok vody přes provoz.



















Přístup do závodu v této době již byl nemožný, jelikož pod mostem u pivovaru byla voda do výše 2. metrů a voda která se přelila přes most u hlavní vrátnice, strhala zábradlí a dlažbu na mostě. Po opadnutí vody zbyly přes most pouze traverzy a několik panelů.













Zatopeny byly všechny sklepní prostory a největší škoda byla způsobena pod provozem přípravny, kde byl umístěn podnikový archiv.




Provoz úpravny byl zcela odstaven, musely být demontovány všechny motory, které byly zatopeny vodou, ty se vysoušely v sušícím rámu a pak rozebrány, vyčištěny a postupně se uváděly do provozu jednotlivé stroje. Mezi tím všichni zaměstnanci úpravny čistili provoz od nánosu bahna a hasiči vyčerpávali vodu ze sklepních prostorů. Velkým nebezpečím pro pohyb po venkovních prostorách závodu byly volně plovoucí demižony s kyselinou, která se používala k neutralizaci vody na čističce odpadních vod.




Po opadnutí vody byla zprovozněna horní vrátnice, aby byl umožněn vstup do závodu, a vedení n. p. Veba ihned zabezpečovalo dodávku uhlí, jelikož zásoba na skládce zůstala pouze na několik dní, a opravu mostu u hlavní vrátnice. Byla to jedna z největších povodní na Broumovsku a škody byly na celém povodí Stěnavy.
Při stoleté povodni 19. června 1979, členové závodní jednotky SPO projevili ze všech složek největší obětavost při záchraných pracech v našem závodě. Byla to povodeň, která se nedala srovnávat s povodněmi z let 1956 a 1962. Náš závod byl téměř celý zaplaven vodou.