close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Něco z historie obce Mařenice, část 2.

14. června 2013 v 18:01 |  Mařenice - historie

Někdejší zámožnost Berků vzala za své. Zákupy připadly Cvikovu, vsi Trávník, Naděje, Horní a Dolní Mergenthal přešly roku 1612 do majetku příbuzného Jana Novohradského z Kolowrat a v témže roce jeho syna Zbynka, 1632. Jeho vdova se provdala za vévodu Jindřicha Julia ze Sachsen Lauenburgu ( Heinrich Julius von Sachsen Lauenburg ), oddaného stoupence Valdštejnova ( 1665 ). Jejich syn Julius Franz, vévoda Lauenburský učinil ze Zákup dvůr plný lesku. Vystavěl dvě sklářské huti, z nich jednu v po něm pojmenovaném Juliusthalu ( dnešní Juliovka, poz. Překl. ). První Mistr huti sklené v údolí Juliově byli Eliáš Wolf a Eliáš Schier. Julius Franz, vévoda Lauenburský zemřel roku 1689, po něm se stala zákupskou paní jeho dcera Anna Marie Františka, která se provdala za hraběte Philipi zu Pfalz-Neuburg. Roku 1690 navštívil hraběcí pár město Cvikov, přičemž starosta Christoph Franz Strobach pronesl oslavnou řeč. ( Cvikovská kronika IV, 235 ). 10. dubna 1694 vévoda zemřel a vdova se provdala za velkovévodu toskánského, Johanna Gastona III. Toto druhé manželství však nebylo vůbec šťastné. Františka se rozešla se svým manželem, opustila Itálii a žila na svých českých statcích, které většinou sama řídila, obklopena rozsáhlým, přepychovým dvořanstvem.
Františka Toskánská byla dobročinná, hodná žena. V roce 1699 založila nynější v barokním stylu vystavěný kostel. Stavba byla zahájena roku 1704 litoměřickým stavitelem Antonio Octavio Broggio ( také Ottavio Broggio nebo Octavian Broggio, česky také Oktavián Broggio ) 2. ledna 1670 - 24. června 1742 byl český architekt a stavitel italského původu z období baroka. Roku 1705 je vystavěno ( stavební náklady 900 zl. ). Již roku 1705 je založena fara a 22. května 1706 byla sloužena prvním farářem Christophem Nikolaschem první slavnostní bohoslužba na svatodušní neděli.
10. června se poprvé v Mařenicích konala slavnost Božího těla, sloužena dvaceti kněžími za přítomnosti nejjasnější hraběnky a celého dvora, mnoha set cizincův, panští myslivci I. Řádu nesli nebesa, ostaní v počest pálili, taktéž malé polní pychy byly odpouštěny. Roku 1716 je kostel vybílen a vyčištěn, též hraběcí oratorium zhotoveno, další velký oltář na náklady jejich nejjasnějšího panstva namalován. V příštím roce darovala velkovévodkyně tomuto kostelu lampy z čistého cínu, dva cínové lustry, dvě stříbrné mešní konvice a k nim náležející tácek. ( Mařenická kronika 1,2,167,168 ).
Roku 1720 ( 1750 ? ) byla za myslivnou postavena velkovévokyní socha sv. Trojice. Socha je mistrovským dílem a nese bavorský erb. Z římských katakomb nechala hraběnka přivézti vykopávky a velkým nákladem nechala zhotovit relikviáře z koster mučedníků, které rozdělila do kostelů ve svých sídlech. Rovněž Mařenice obdržely ostatky Marie Fortunaty ( roku 1730 ) a sv. Terezie a Maří Magdaleny.
Při neštěstích se obyvatelstvo často obracelo k velkovévodkyni o pomoc, kterou jim neustále rozdělovala, jako ku příkladu po veliké povodni 27. ledna 1700. V cvikovské pozemkové knize IV,118 se píše, že měšťan se v nouzi obrací na její vysokohraběcí jasnost a poslušně žádá a prosí, byste nejmilostivěji nám potřebné dřevo z milosti vydati ráčila.
Františka Toskánská byla vášnivou lovkyní, zvláště ovšem v mladších letech a zejména tetřeví tokání ji přinášelo velké obveselení. 26.července 1704 zakoupila v Mařenicích od vdovy po Šimonu Khölerovi a Georga Scholtzena některá pole z pozemkův jejich a půdy pod podmínkou, že vdova Khölerova od robotní povinnosti osvobozena bude a v případě kontribuce na vsi Mařenicích se kněžna zavazuje ku zaplacení 17 kr. Za každou stranu kupní, aby tak smysl naplněn byl a ku spokojenosti došlo. ( původní kupní smlouva z majetku Josefa Oppelta, běliče, Mařenice ). Na takto získaném pozemku zřídila Františka myslivnu a odtud vyrážela na Kahleberg při tetřevím toku. Na střeše myslivny se blyštěla větrná korouhvička v podobě tetřeva ( v roce 1789 byla tato myslivna , hrozící již spadnutím zbořena a postavena nová ). 12. 13. a 14. července 1706 uspořádala velkovévodkyně na lukách při myslivně ( v Mařenicích ), které se tehdy Františčino údolí nazývaly, velkolepou čarostřelbu, na kterou přibylo mnoho hrabat a jiných kavalírů a z celé vsi mnoho národa jest se seběblo, by to shlédli; ku konci ….. prostému lidu dva sudy piva vydány. ( Farní kronika 1. a 3 ).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pizlik1 pizlik1 | Web | 18. června 2013 v 15:57

Velkovévodkyně musela být strašně hodná, když lidem pomáhala. To nebývalo moc často zvykem.

2 Helena Helena | E-mail | Web | 18. června 2013 v 16:45

Ženy jsou vůbec hodnější. :D
Největší potěšení může vládnoucímu subjektu poskytnout pohled na spokojený lid. ;-)

3 Hanka Hanka | E-mail | Web | 19. června 2013 v 10:16

Mezi šlechtou se občas našla dobrá soucitná duše, která pomáhala poddaným. I dnes se takové duše najdou mezi bohatými podnikateli, ale je jich žalostně málo. :-(
Sepsal ji opět zajímavý kus historie, Mirku. :-)

4 děda tik tak děda tik tak | Web | 19. června 2013 v 14:22

[3]: Většinou dnes pomůžou obyčejní lidé s menším příjmem. Ti tz. lepší hledají cesty  v daňových rájích. :-)

5 Hanka Hanka | E-mail | Web | 19. června 2013 v 19:06

[4]: To máš pravdu, Mirku, třeba já dostávám každý týden nejmíň tři žádosti o pomoc pro různé nadace i jednotlivce. Dost často nějaké peníze pošlu, jenže mám obavy, že se stejně nedostanou na místo určení. Mimo to dávat finanční dary z důchodu ... však víš sám! :-?

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama