Něco z historie obce Mařenice, část 4.

19. června 2013 v 14:40 |  Mařenice - historie

V srpnu 1900 byla konečně do školy přivedena pitná voda. Byla vyhloubena 21 metrů hluboká studna ( z toho 16 metrů ve skále ), opatřená železnou pumpu, která bude i sousedy pilně používána. 20. prosince 1902 bylo zahájeno vydávání polévky chudým dětem. Ostatní školáci dostali polévku proti zaplacení ( 3 haléře, později 4 haléře ). Tentp polévkový ústav se s krátkými přestávkami udržel do 11. března 1916.
1. dubna 1918 zřízena v uhelně školy válečná kuchyně, která byla v provozu do dubna 1919. Dočasně se zde stravovalo až 700 lidí. 29. ledna byla válečná kuchyně v Semperově hostinci. Roku 1921 byla založena zemědělská lidově - vzdělávací škola, podléhající Ministerstvu zemědělství. Působila pouze jeden rok, v roce 1924 byla znovu zrušena, neboť do druhého a třetího ročníku se nepřihlásili žádní žáci. Od 3. dubna 1925 zůstalo obydlí ředitele školy prázdné, nebť zatímní ředitel dosud bydlel ve svém dřívějším obydlí č.p. 146.
Roku 1396 uvedl Jindřich Berka z Mühlsteinu na kostel v Mařenicích faráře. Tehdy tedy muselo být kostelu vyhrazeno jisté neznámé místo. Kostel mohl přestát husitské války, byl však poté filiálním kostelem Cvikova ( kam patřily i Lindava a Kunratice ). Sloužící duchovenstvo přečkávalo ve farním útulku ( Pfarrstübl ) naproti staré škole. Mohli na místě dnešního hřiště založit farní zahradu. Ta byla později přenechána učiteli, roku 1864 však zpět odkoupena či vyměněna. Již v roce 1500 založen hřbitov ( na vchodu do márnice uveden údaj 1589 ). Později byla na výšině za kostelem vystavěna dřevěná zvonice ( Glockenberg - Zvonový vrch ). Roku 1568 a 1570 sem byl dopraven zvon ze zrušeného kláštera sv. Celestýna v Ojbíně.
Roku 1704 položen základní kámen k novému kostelu a starý kostel zbourán. Stará dřevěná kaple stála pravděpodobně za ním, ( na místě dnešní křížové cesty ). Roku 1706 namalován na hraběnčiny náklady hlavní oltář pražským malířem Johannem Hibelem. Hraběnka v té době dočasně přebývala na loveckém zámečku č.p. 148. 4. prosince 1719 byla farářem Niclaschem vysvěcena nová část hřbitova. 5. května 1720 pátou neděli po velikonocích byl nový kostel farářem Niclaschem zasvěcen sv. Maří Magdaleně. 20. dubna 1730 byly slavnostně přeneseny ostatky sv. Mučednice Fortunaty, za kterýmž účelem po straně lodi zhotovena hraběcí světnička ( Fürstenzimer ) pro zakladatelku kostela. Mimo to vystavěn ještě jeden postraní oltář. Nad postraním vchodem do kostela zavěšena plechová korouhev na připomínku toho, že Mařenice zůstanou vždy katolickými.
O zřízení budovy fary je podán právní doklad v tzv. Zřizovacím dokladu, datovaném 20. února 1708. Roku 1852 provedena velká přestavba fary. Farář zatím bydlel v č.p. 16. a kaplan v č.p. 15. V roce 1866 ustavena komise za příčinou rozdělení ku Kovandově náležejícího a císařem Ferdinandem zakoupeného pozemku. Plot farního pozemku byl rozšířen na délku hřbitovní zdi a zabrána někdejší pěšina. Zbývající část louky ponechána k užívání učiteli.
O kostelních zvonech je první zmínka z let 1568 - 1570. Tehdy byl opatřen jeden zvon z Ojbína. Roku 1614 byl velký zvon pražským arcibiskupem zasvěcen sv. Maří Magdaleně. Na pahorku východně od kostela se nacházela zvonice, ve které byly umístěny následující zvony. 1. Velký zvon, 1. Prostřední zvon a 1.Malý zvon. Později zaplatila církev pět zvonů.Velký (1609 ), prostřední ( 1772 ), malý ( 1618 ), umíráček ( 1879 ), pozdvihovací ( 1726 ).
11. ledna 1917 byly zvony číslo 2, 4 a 5 vyžádány pro válečné účely. Jelikož mohlo následovat ještě druhé rekvírování zvonů, byla c.k. Ministerstvu kultury a vyučování podána žádost, v níž bylo poukázáno na historickou hodnotu velkého zvonu a byla předána rovněž c.k. Zemskému konservačnímu radovi k dotázání a vyjádření v této věci. Následkem toho bylo velký zvon rozhodnuto uchránit. 18. srpna 1917 byl vyžádán rovněž malý zvon č.3 a současně se zvony v místech Mařeničky ( 2 kusy ), Naděje ( 1 kus ), Horní a Dolní Lichtenvald ( po 2 kusech ) a zvon z Kalvarijního vrchu odvezen. 2.červma 1929 odpoledne se konalo vysvěcení a instalování tří nových zvonů. Částka 20.655 Kč 36 hal. Pro ten účel byla získána dobrovolnými sbírkami podomním způsobem sbírkami kmoter a výtěžku na zvony, odvezené během války. Tyto tři zvony byly zhotoveny 27. února 1929 firmou Richard Herold, slévárna v Chomutově. 1. zvon H ton 310 kg., 2. zvon D ton 175 kg., 3. zvon Cis ton 61 kg.
Pošta byla zřízena 19. srpna 1870. Založení poštovního úřadu prosadil majitel přádelny Pick. Do té doby byly poštovní zásilky doručovány 1 - 2 kráte denně ze Cvikova. Prvním poštovním úředníkem ( expedientem ) byl Franz Brosche, prvním poštovním poslem do r. 1872 Josef Goth. Pošta byla ze Cvikova vypravována denně v ranci ( na zpáteční cestě posel někdy používal povozu pana Frieseho z Hamru ). Za pochůzku mu byla měsíčně vyplácena mzda. Z vlastních prostředků si opatřil za 200 fl. koně a vůz ( polouzavřený ) a položil tak základ pozdější pošty povozné ze Cvikova do Mařenic. Pak bylo požádáno o státní souhlas s provozováním pošty povozné. Pan Franz Schier z Trávníku ( velkoobchodník vínem v Praze ) podpořil žádost svým vlivem, takže povolení dosaženo v březnu 1890. Pan Engelmann byl zaopatřen 30 fl. Měsíčního služného, musel však sám opatřit nový poštovní vůz ( od šluknovského poštmistra ). Do okrsku poštovního úřadu Mařenice náleží Krompach a Horní a Dolní Lichtenvald ( pro ta dvě místa bral poštu poštovní zásilky posel celního úřadu. Od roku 1908 je v místě telegrafní spojení a telefoní stanice. Telegramy jsou předávány do Cvikova k další dopravě. Od 1. května 1910 byla pošta povozná prodloužena na Krompach a převzata hospodářem Franzem Hockaufem z Krompachu, který od 15. listopadu 1926 provozoval poštovní autobusovou dopravu. Protože sloužila také osobní přepravě, byla stálým spojením a tak z jednání druhého automobilu se stalo nezbytným.
Počínaje 1. březnem 1928 vyjel na trasu Wache - Německé Jablonné autobus - nejprve na zkoušku 3 kráte týdně, od 8. dubna téhož roku již denně ( ráno, v poledne a večer ).
V Mařenicích je od 1. září 1879 četnická stanice a již tehdy měla sídlo v domě č.p.16.. Dne 11. ledna 1912 byla dosavadní jednočlenná posádka zesílena na dva muže a od 1. listopadu 1919 byl stav zvýšen na tři muže. Dříve bylo v Mařenicích oddělení finanční stráže a jeho služebny byla nejprve rozptýleny, roku 1868/69 pak jeden oddíl přibyl do Mařenic - 4 muži a jeden respicient. Tento oddíl sídlil v horní části vsi v domě č.p.161, konečně pak v domě č.p.243 ( Konsumní spolek ).
Od roku 1922 je tento oddíl zrušen. Pohraniční služba je zajišťována oddíly v Krompachu, Dolním Lichtenvaldu a Heřmanicích.
V období první republiky se obec rozrůstala nejen co do počtu, ale i co do množství služeb.V obci byly dva obchody, cukrárna, řeznictví, několik hospod,zubař, kampelička,prodejna textilu, kovářství, drogerie, pila, mlýny, krátce na to i četnická stanice, truhlářství a pošta. Obec byla zemědělská, ale to nestačilo pro obživu všech obyvatel a tak se jezdilo za prací do Cvikova, Obersdorfu, Žitavy, Vansdorfu či Liberce. Většinou se jezdilo na kolech. Doma se vyráběly umělé květiny, smolnice, pletly se slaměnné klobouky, prodávaly se otýpky, písek na nádobí, brousily se korále (tuto práci vykonávali i děti). Vodovod byl postaven v roce 1910. V roce 1989 byl vybudován nový zdroj v Horní Světlé, který stačí krýt spotřebu pitné vody způsobenou vzrůstající rekreací. Elektřina byla zavedena v roce 1922 a obec to stálo 80. tis, kčs. V roce 1928 byla elektřina zavedena do čtyřdomí za 30 .tis. kčs. V roce 1894 byla v Mařenicích zřízena pošta, nejprve doručování, od roku 1933 pak i telefon a telegraf.
V Mařenicích je domov mentálně postižených, dříve přestárlých. V těchto místech byla v letech 1826 - 1830 malá přádelna. Po požáru zde bylo v letech 1840 - 1878 zřízeno zámečnictví, v letech 1903 - 1905 zde bylo krejčovství. V roce 1915 se zde vyráběly nábojnice. V roce 1924 zde byla koželužna, ale na podzim objekt koupil Cvikov a dal zde vybudovat chudobinec, který byl otevřen 1.12.1928. Na konci roku 1934 se rozhodlo o výstavbě opevnění Českého pohraničí a s jeho realizací se začalo v roce 1936.
Úsek M1. do kterého patřili Mařenice se začal stavět roku 1937. Po Mnichovské zradě byly Mařenice obsazeny Wehrmachtem a dne 3.10.1938 jsou Mařenice připojeny k Německé říši. Dne 6.10.1938 při cestě do severních Čech se Hitler zastavil v Mařenicích a u bunkru M.1. na okraji obce se pozdravil s místními občany .Po celou válku byl tento objekt poutním místem. Dne 10. února 1945 se na svahu Luže zřítil německý dvoumotorový bombardér Heinkel 111. Mařenice jsou osvobozeny dne 9. 5. 1945, kdy v dopoledních hodinách přijeli do obce vojáci 28. armády ukrajinského frontu. Po osvobození započal odsun převážné většiny němekého obyvatelstva. Odsun se prováděl na základě dekretu presidenta republiky.

Příhodná poloha a přírodní krásy v okolí vytvářejí podmínky pro čilí cizinecký ruch. Za tento rozmach patří dík roku 1906 založenému Horskému spolku.
Podle překladu Bohdana Tlustého a T.Nováka.

Dne 3. září 1946 byla znovu otevřena škola pro české děti, kdy jich nastoupilo 14. Ke konci školního roku bylo ve škole 33.žáků.Obec Mařenice leží v chráněné krajinné oblasti Lužických hor v nadmořské výšce 392 m., poblíž města Cvikova. Součástí správního celku jsou ještě obce Mařeničky, Dolní Světlá a Horní Světlá. Obec Mařenice se rozprostírá po obou březích potoka Svitávka. Okolí obce je ohraničeno řadou kopců, ze kterých je nejznámější Jezevčí vrch ( 665 m.), Kalvárie ( 445 m.), Ovčí vrch ( 495 m.), Soví vrch ( 491 m.), Zámecký vrch ( 535 m.) a Suchý vrch ( 641 m.). Jedná se o rekreační oblast a většina chalup je využívána pro rekreaci.
zdroj:http://marenice.eu/
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 20. června 2013 v 11:22

Teda to je informací. :-)

2 děda tik tak děda tik tak | Web | 20. června 2013 v 14:20

[1]: Možná moc najednou, ale rozdrobit to na menší články by asi nemělo smysl. :-)

3 nar.soc. nar.soc. | 20. června 2013 v 16:56

Nebýt církevních tahanic, nebyly by ani vesnické dějiny.
Obce by měly vydávat vlastní dějepisné spisky ( ovšem chce to zapálené a zkušené nadšené badatele ) pro potřeby usedlých občanů, aby se zvýšilo společenské povědomí o vývoji.
Osobně by mne zajímalo, jak se v historii uplatnila čeština.
Zajímavý je i paradox, když za vlády jeho Apoštolského Veličenstva císaře Františka Josefa I. se rekvírovaly zvony ( symbol hlasitého církevního ovládání území ) na později prohranou válku. Prostí lidé ve stínu mařenické katolické plechové korouhve, sebrali na nové zvony ( pro veličenstvo Hitlera ). Předpokládám, že Mařenice byly už v Říši i když zvony se kradly i v Protektorátu. :-D

4 nar.soc. nar.soc. | 20. června 2013 v 17:20

O zvonu.

U nás v Židlochovicích je na zvonici velký zvon Urban. Pochází z r. 1575. Za Protektorátu ho přišli rekvírovat, jenže musili by vybourat kamenné ostění věžního okna, vybudovat pomocné lešení a zvon shodit se zvonice ( asi 18m ).
Zvolili zavedenou metodu, rozbít zavěšený zvon palicí a shodit kusy dolů ( dělali to tak, aby neuspěli ). Říšský komisař dohlížel a poslouchal rány "jak Urban naříkal". Nepraskl a byl uchován dodnes.
Váže se k němu historka.
Řezník Urban, boural maso na špalku. Kus masa sjel se špalku, jeho pes ho popadl a utíkal pryč, za roh domu. Prchlivý řezník, hodil po psovi sekerou. Letící sekyra zasáhla tříletého řezníkova syna, který se vynořil z poza rohu. Byl na místě zabit. Na pokání nechal řezník ulít velký zvon ( vyhnul se dalšímu trestu ), aby na paměť budoucím připomínal událost a varoval před prchlivostí. :-(

5 pizlik1 pizlik1 | Web | 26. června 2013 v 20:14

Je to skutečně zajímavé čtení. :-)

6 Hanka Hanka | 7. října 2013 v 17:38

Dobrý den, dědo, zrovna před chvílí jsem objevila váš blog a chvíli si v něm čtu. Je to zajímavé čtení, hodně mě to zaujalo, takže jsem tady dnes poprvé, ale určitě ne naposledy. Odkud čerpáte informace? O_O  :-)

7 děda tik tak děda tik tak | Web | 7. října 2013 v 18:56

Jsem rád, že se Vám blog líbí a hlavně informace v něm. Získávat některé informace je celkem problematické hlavně pokud se jedná o dobové fotografie k doplnění textové části.Většinou jsou to zdroje z archivů pokud jsou dostupné a různých obecních kronik. Další možnosti jsou i u společenských organisací, které vedou své kroniky od svého založení  jako jsou např. Hasiči a další.Je to celkem  široká oblast zájmu . :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama