Září 2013

Hasiči Veba Olivětín, výpis z let 1997 - 1998.

26. září 2013 v 16:16 Hasiči Veba Olivětín

V průběhu měsíce dubna 1997 byla z naší strany zabezpečena účast na školení řidičů v Meziměstí. V květnu tři členové absolvovali kurz hasiče v Jaroměři, kde dva získali odbornost hasič II.st. Opět proběhl výcvik s dýchací technikou a školení preventistů se zůčastnil 1 náš příslušník. Červenec tohoto roku 1997 potrápily závod a okolí povodně, které prověřily akceschopnost naší jednotky. Škody byly sníženy na minimum a provoz závodu byl obnoven v krátké době. Je jen škoda, že vedení a.s. Nezhodnotilo náležitě tuto činnost. V tomto měsící také jednotka zasahovala u požáru v bednárně Broumov a při bytovém požáru v Olivětíně. Z tohoto výčtu výjezdů je patrné, že i přes dobrou vybavenost a možnost vyjetí k zásahu do 10 minut po celých 24 hodin denně, není plně využíváno. Ze společenských akcí se uskutečnila oslava 50 let dvou našich příslušníků.. Zájezd byl uskutečněn koncem měsíce října, kdy jsme navštívili hasičské muzeum v Přibyslavi. Zde jsme si připoměli historii hasičských sborů. Pokračování bylo směr Znojmo s dalším programem. Zájezd se velice vydařil.
Jubilanti tohoto roku:
60 let - 1. členka
50 let - 3.členové
55 let - 1. členka
Z tohoto pohledu je zřejmé, jak naše jednotka postupně stárne, a musíme udělat maximum pro získání nových mladých členů.
Naše jednotka se v roce 1998 účastnila na výjezdu v měsíci dubna, kdy bylo neohlášené pálení komunálního odpadu v Heřmánkovicích. V červnu do Broumova k požáru rodinného domku a další výjezd byl v srpnu opět do Heřmánkovic k požáru rodinného domu. Kromě těchto výjezdů se uskutečnilo námětové cvičení ve Vebě Meziměstí za účasti dalších sborů ze závodu Veba 02 Velká Ves, sboru z Meziměstí, HZS Broumov a jednotky z Walzbrychu. Námětem tohoto cvičení byl zásah na kotelnu, zámečnickou dílnu, ropnou havárii a ochranu nezasažených objektů. V rámci technického výcviku to byla účast čtyř příslušníků v Hronově na lezeckém výcviku, jeden člen sboru spojařského výcviku a na podzim absolvovali 4 naši příslušníci kurz na práci s motorovou pilou. Z dalších kurzů a školení to bylo na kurzu vůdce malého plavidla a náš velitel opět získal způsobilost velitele jednotky na dalších pět let. V letních měsících se vyzkoušelo používání záchranných vest a člunu na akumulační nádrži v objektu závodu. V rámci školení se uskutečnil výlet do Brna na veletrh požární techniky PYROS 98.


Zde se účastníci tohoto zájezdu seznámili s novou špičkovou technikou, výstroji a výzbroji. Bohužel pro nás zatím nedostupnou z finančních důvodů. I tak to bylo pro všechny poučné a zajímavé jak se požární technika neustále modernizuje pro náročnější zásahy při požárech. Opět je nutné vyzvednout činnost bratra Knittla, který i v současné době provedl již 20 preventivních prohlídek v provozovnách na Broumovsku. Aktivita se v tomto roce začala opět stupňovat a účast na akcích je v hojnějším počtu proti předcházejícím rokům. Byla také uskutečněna společná akce k oslavě našeho příslušníka jubilanta s 50 lety výročí narozenin. Závěr roku byl pro nás všechny smutný tím, že jsme se v prosinci rozloučili s dlouholetým členem našho sboru panem Richtrem Bohumilem, který zemřel 12. prosince. Tohoto pohřbu se zůčastnili naši příslušníci v hojném počtu.

Část 44. Broumov po roce 1945.

25. září 2013 v 17:11 Od minulosti k současnosti

Proces znárodňování započal na Broumovsku již v roce 1945, kdy podle rozhodnutí ministerstva průmyslu, zemského národního výboru v Praze a OSK (okresní správní komise) v Broumově, byly nejprve zavedeny národní správy na podniky Benedikta Schrolla a synové a Broumovská přádelna a tkalcovna Gryger a spol..Tyto podniky byly podle znárodňovacího dekretu presidenta republiky z října 1945 znárodněny. Ze čtyř závodů na Broumovsku - Olivětína, přádelna Meziměstí, ve Velké Vsi firma Gygar a spol. a Martímkovice firma Schur byla podle vyhlášky ministerstva průmyslu zřízena 23.7.1949 Veba n. p. Bavlnářské závody v Broumově. Průkopnickou činnost na poli iniciativy vedly především ženy přadleny a tkadleny broumovských textilek. Bylo to především údernické hnutí, ve kterém se nejvíce projevovala pracovní iniciativa. Již v roce 1947 předal předseda ÚRO Antonín Zápotocký pochvalné uznání Olivětínskému závodu za vzorné umístění v Národní soutěži ve výstavbě republiky. Dále to bylo například:

nositelé Československého vyznamenání práce III. stupně - bronzové medaile Za pracovní obětovast - vyznamenání dne 27. října 1949.
Emilie Šulcová, přadlena, Veba, n.p. bavl. závod Zd. Nejedlý, Broumov, Velká Ves.
Anna Vacková, tkadlena, Veba, n.p. Broumov.



Snímky bronzové medaile Československého vyznamenání práce - Za pracovní obětavost.
Zdroj informací: www.vyznamenání.net
Československé řády a vyznamenání - Czech Medals and Orders Cociety.

Hlavním exportním artiklem olivětínského závodu se po válce staly kapesníky, které našly odbyt hlavně v USA, Kanadě a Mexiku. V roce 1948 se zboží vyváželo celkem do 7 zemí. Výrobu prvních poválečných let provázely velké potíže pramenící ze všeobecného rozvratu národního hospodářství. Byla nouze o základní suroviny a vázlo zásobování, nebylo uhlí ani bavlna. Broumovsko navíc hluboce poznamenal odsun německého obyvatelstva a Schrollův podnik, stejně jako většina ostatních, ztratil řadu kvalifikovaných zaměstnanců, za které mezi novoosídlenci jen obtížně hledal náhradu. Proto již v srpnu 1945 žádala národní správa, aby odsun 15 klíčových výrobních specialistů a jejich rodin byl odložen. Z deportovaného počtu přibližně 22 tisíc broumovských Němců bylo povoleno zůstat více než padesáti odborným pracovníkům. Dokonce ještě v roce 1948 žádalo vedení olivětínského závodu o roční odklad jejich odsunu s odůvodněním, že by poklesla produkce, a podnik by tak nesplnil plán daný dvouletým plánem československého hospodářství. Nouze byla také o řadové dělníky, které z nejvzdálenějších vsí začal svážet podnikový autobus. Jinak se i nadále hodiny docházelo do továrny pěšky, neboť kolo bylo stále ještě velkým luxusem. 224 rodin zaměstnanců továrny trvale bydlelo v bytech olivětínské tovární kolonie.


Téma týdne, život na vesnici.

18. září 2013 v 22:06 Téma týdne,

Kdo by se nechtěl jednou za čas, případně podle možností alespoň jednou za život vrátit a prohlédnout si své rodiště a někdy i místo svých dětských vzpomínek. Většinou si tato místa pamatujeme dětskýma očima veliké a rušné. Někdy pak dochází i na zklamání , že to není tak, jak si to pamatujeme. Prohlídku jsme chtěli začít místním zámkem, kde jsem byl naposled, když byl ještě veřejnosti přístupný.
Nynější zámek byl založen r. 1693 Jiřím Fridrichem hrabětem z Oppersdorfu. Ještě nedostavěný v r. 1699 z většího dílu shořel. Roku 1703 byla sepsána nová smlouva o jeho dostavění. V roce 1753 shořela na zámku střecha. Josef Jan Sosnovec ( Miletín držel v letech 1766 - 1780) dal zámek opravit. V roce 1846 při velkém požáru zámek také utrpěl - vyhořel až na klenutí v přízemí. Majitel Miletína Hynek Václav Falge dal po požáru zámek dostavět a opravit. Jeho Jasnost kníže Alexandr z Schonburg-Hartenšteina dal po roce 1882 zámek vkusně opravit. V r. 1897 se ujal řízení panství Jan Schonburg-Hartenštein. V r. 1914 převzala velkostatek Moravská agrerární banka a některé dvory odprodala. Zbytek velkostatku se zámkem, zahradou, parkem, polnostmi a lesy koupil r. 1915 Jan Alfons Šimáček. V r. 1941 vše zdědila dcera Marie Stýblová roz. Šimáčková. Po r. 1948 byl zámek využíván jako domov pro děti rodičů pracujících v zahraničí, později jako školící středisko celní správy. V současné době je objekt s pozemky vrácen potomkům posledních majitelů.


V popředí zámku jsou připravovány židle a stolek pro účastníky svatebního obřadu., který se tu měl uskutečnit.


Zámecký park je pro veřejnost nepřístupný, ale i tak se nám podařilo ho v krátkosti projít, a nenarušit tak přípravy svatebního obřadu.





V prostorách zámku je umístěno Muzeum českého amatérského divadla, které je možné navšívit po předchozím objednání. To samé se týká i návštěvy rodnného domku K.J.Erbrna, který je možné navštívit rovněž po objednání.




Rok 1846 byl velkou pohromou pro celý Miletín. Požár, který propukl toho roku, zničil 112 dřevěných domů, poničil zámek, faru i kostel. Na náměstí je umístěn Erbenův pomník a socha sv. Jiří Drakobijce.




Miletín je všeobecně známý díky zdobeným perníkovým cukrovinkám, které nesou v názvu jméno města, tzv. miletínské modlitbičky. V Miletíně byla zbudována i Naučná stezka K. J. Erbena. Je to okruh vedoucí městečkem Miletín a jeho okolím. Byla vybudována se záměrem seznámit návštěvníky Miletína s životem a dílem významného spisovatele. Okruh začíná u rodného domku K. J. Erbena. Na trase dlouhé cca 5 km je 10 zastavení, která jsou vybavena posezením a informačními tabulemi. Jednotlivá zastavení jsou:1. Rodný dům 2. Studánka na Koši 3. Popraviště 4. Hoj jede z lesa pán….5. Miletínské lázně 6. Očima K. J. Erbena 7. Po stopách předků - hřbitov 8. Erbenovi tváří vstříc 9. Parkáň 10. Kytice.





Hasiči Veba Olivětín, výpis z let 1994 - 1996

18. září 2013 v 19:28 Hasiči Veba Olivětín

V lednu 1994 byla zorganisována beseda ve škole v Martínkovicích a k tomuto účelu byly zapůjčeny videokazety z VPU Broumov. Bylo využito dobrých sněhových podmínek a v únoru se uskutečnil výlet na běžkách a to na Janovičky a na Špičák. V oblasti prevence byla provedena prohlídka v Mateřské škole Veby Olivětín a ZDŠ Olivětín. V měsíci srpnu se naše jednotka rozloučila s dlouholetým členem a kronikářem našeho sboru panem Židem Janem, který zemřel 28. srpna. S jistou nostalgii se uskutečnila cesta po stopách turistických pochodů " Hasičská dvacítka ", která pro klesající účast se již neopakuje. Závěr roku se uskutečnil společným silvestrem na Janovičkách.
Nový rok 1995 nezačal dobře. Zastihla nás smutná zpráva, že odešel z našich řad jeden z věrných a dlouholetých členů sboru pan Bitnar Josef. Několik let pracoval ve sboru jako trenér družstva žen, které v té době dosahovalo velmi dobrých výsledků. Působil na závodě také jako preventista. Sbor se rozrostl o dvě nové členky a v té době tvoří naš sbor 26 členů a je to 17 mužů a 9 žen. V dubnu byl první zásah u požáru rodinného domku v Heřmánkovicích. Červenec byl pro nás překvapující, jelikož se nám v úplné tajnosti oženil náš velitel pan Kleandr Václav. Dodatečná oslava byla v srpnu na hřišti v Olivětíně. K ucpání kanalizace pod pivovarem v Olivětíně došlo vlivem přívalových dešťů a byla zatopena komunikace až k závodu. V Bukavici se uskutečnilo školení strojníků a výcvik s dýchacími přístroji. V Machově proběhlo námětové cvičení na objekt Veby a hodnocení bylo kladné. Naše účast byla i na II. Ročníku LEO poháru v Jetřichově. Tato soutěž byla silně obsazena z celého broumovského výběžku s 11 soutěžními družstvy. Po mnoha nezdarech, které nás provázely, přišel konečně úspěch. V tomto roce se po mnoha letech neuskutečnila Podniková soutěž. Vebské hasičské sbory se pomalu rozpadají a zůstává pouze sbor Veba 02 Velká Ves a náš sbor. Na našem závodě se uskutečnila rekonstrukce dvora, tekže i nám je usnadněn výjezd z garáží.
V lednu 1996 se uskutečnil výjezd k požáru stodoly ve Velké Vsi, další byl rovněž v lednu a to do Rožmitálu a Heřmánkovic. V měsíci březnu se slavilo významné jubileum našeho nestora Ládi Doležala, který slavil své šedesátiny. Tato oslava se uskutečnila na hřišti v Olivětíně. V měsíci září byl další výjezd k požáru do Benešova. Jedna nepříjemná zpráva je, že v letošním roce nebyla naše účast ani na jedné soutěži. To nikdo ze sboru nepamatuje. Ale i tak nějaký sport se uskutečnil a bylo zorganizováno sportovní odpoledne v turnaji nohejbalu. V tomto roce začínají pro náš sbor nové podmínky ve výcviku. V závodě bylo zavedeno nové plynové hospodářství a na základě této skutečnosti proběhlo na podzim námětové cvičení na únik plynu. Zde jde o přísnější bezpečnostní pravidla a opatření.

Kostel v obci Mařenice, úpravy a opravy .

15. září 2013 v 15:04 Mařenice aktuality

O kostele v obci Mařenice jsem psal na tomto blogu již v několika článcích, přesto se ještě jednou vracím k některým údajům. Historická data o vzniku tohoto kostela a jeho opravách či úpravách zde uvádět již nebudu a zaměřím se na období od poslední odsloužené mše v šedesátých letech. V následujících letech kostel postupně chátral, vnitřní vybavení bylo zničeno, zčásti i rozkradeno. Na popud řádových sester, které působily v Antonínově údolí, kde byl po druhé světové válce zřízen domov důchodců a později ústav pro mentálně postižené ženy, se celé akce ujal Marcel Hrubý. Už jako dvacetiletý mladík pochopil, že chátrající kostely a kostelíky na Děčínsku i v sousedním českolipském regionu k životu neprobudí jen samotná víra. A tak se pustil do jejich záchrany s nadšeným odhodláním. Jeho zásluhou se začalo v červnu 1989 s postupnou opravou celého objektu. Nemalou měrou se na těchto opravách podíleli také studenti různých škol pocházející z Moravy. Naštěstí je stále dost lidí, kteří si práce Marcela Hrubého váží. Patří k nim i generální vikář litoměřického biskupství Karel Havelka. "Zejména na Děčínsku byla spousta kostelů ve zbědovaném stavu. Podařilo se je zachránit a zase ožily. Neslouží jen k bohoslužbám, ale staly se i místy společného setkávání lidí. Myslím, že je to i velkou zásluhou pana kolegy Hrubého a lidí, které dokázal svým nadšením získat," říká církevní hodnostář v Děčínském Deníku cz. Celá akce byla završna 27 července 1991, kdy byl kostel opětovně otevřen a vysvěcen Msgr. Kouklem z Litoměřic. Vzhledm k tomu, že vybavení kostela bylo zničeno, byl kostelu v Mařenicích věnován oltář z kostela v Praze - Liboci, který věnoval páter Wágner. Mimo tohoto oltáře byl dovezen i další inventář jako byla kazatelna, obrazy, lustr, klekátko, kříž a další. Souhrou náhod o navrácení majetku církví, byl oltář z Mařenického kostela navrácen v roce 1994 - (95 ?) Školským sestrám řádu sv. Františka na Malé Straně.

Původní interiér kostela.


Chátrající kostel před přestavbou.


Devastace interiéru.



Obnovený kostel v roce 1991.


Vysvěcení kostela 27.7.1991. Fotografie z vysvěcení poskytl p. Skála František.







V roce 1996 byla v ambitech kostela vytvořena nová sgrafita - zastavení křížové cesty panem Františkem Střížem z Mistřína na Moravském Slovácku. V letech 1996-1997 byl v kostele zcela zrenovován interiér v moderním duchu. Stávající nový monument oltáře pochází od architektky Jitky Švédové z Bludova u Šumperka.



Celá snaha o obnovu Mařenického kostela pokračovala odlitím dvou nových zvonů zvonkařskou dílnou Rudolfa Pernera v německém Pasově. Jejich vysvěcení se uskutečnilo v sobotu 12. června roku 2004. Zvony vysvětil generální vikář Karel Havelka z Litoměřic.


Ani současná doba se neobejde bez dalších oprav, které si údržba kostela vyžaduje a je financována ze zdrojů církve. Jedná se o opravu střechy, omítek a ambitu.




Lovy bez hranic.

12. září 2013 v 16:44 příroda





Muchomůrka zůstala na svém místě jako okrasa lesa.

Část 43. Broumov v roce 1945.

10. září 2013 v 16:08 Od minulosti k současnosti

Ještě jedna ze vzpomínek a poznatků na poválečné období roku 1945 podle vzpomínek Františka Nohy, velitele oddílu "Toledo a železo", na Broumovsku a podle článku ve warMag-svět války a bojů. Nechme ale vypovídat osobu nanejvýš povolanou - velitele oddílu Železo, nadporučíka Františka Nohu. Ve svých pamětech uvedl některé skutečnosti, na které by již rád zapoměl, ale stále se vrací. Taková byla doba.
S oddílem Železo, nyní tedy vlastně již II. praporem SNB, odjel do Broumova také zvláštní pověřenec komise vnitřní národní bezpečnosti při Zemském národním výboru v Praze Václav Sýkora, jemuž měli lidé z oddílu Železo při jeho zjišťovací a analytické činnosti všestranně pomáhat. Působivě naléhavými větami, podtrženými v textu ráznými tahy pera, končil dopis, který autorovi této statě již před lety poslal člověk, jenž zblízka poznal květnové a pokvětnové dění v Broumově a okolí.
Od samého počátku zastával dost významné funkce v Okresní správní komisi, později také v ONV - a dle písemných hodnocení tehdejšího ministerstva vnitra si po všech směrech vedl dobře. Jeho prosba o utajení jména souvisela zřejmě s pozdějšími složitými léty, což znamená, že je třeba ji i respektovat. Broumovsko svou odloučenou polohou nesporně nabízelo werwolfu lepší podmínky, než některá jiná místa pohraničí, uvádělo se v dopise. Že tato organizace zde pravděpodobně existuje, bylo Okresní správní komisi v Broumově známo. Šlo nám o to, abychom případné teroristické činnosti preventivním způsobem čelili. Uvažovalo se takto: Členové werwolfu zřejmě pocházejí z řad NSDAP a jejich odnoží. Proto bylo nutné celý funkcionářský sbor ihned zjistit. Budou li vědět, že jsou evidováni, rozmyslí si cokoli podnikat.
Přesná zjištění o nacistech předácích byla však složitá, protože kartotéky Němci před svou porážkou zničili a špičkoví funkcionáři veškerých nacistických organizací před příchodem Rudé armády uprchli. Přesto se podařilo nově organizovanému Sboru národní bezpečnosti je shromáždit. Seděli na velitelství SNB tak dlouho, dokud se jeden na druhého neupamatovali a nepřestali zapírat i ty nejjasnější věci. Bylo jim pak řečeno, že o organizaci werwolf víme, ale že také víme, že oni nic neprozradí, a my že na nich nechceme používat metod, Jaké praktikovalo gestapo. Pak byli propuštěni s tím, že v plné míře odpovídají za klid a pořádek. Jestliže k něčemu dojde, budou okamžitě voláni k odpovědnosti. Krátce na to, koncem června, přijel do Broumova se zvláštním posláním pražský revoluční prapor Železo pod vedením nadporučíka Nohy. Jakmile se Noha a Sýkora seznámili se situací v Broumově, projevili nesouhlas s dosavadním postupem. Zejména Václav Sýkora se domníval, že je třeba bez váhání znovu zatknout všechny bývalé funkcionáře NSDAP a ihned se pokud možno co nejvíce dozvědět o existenci werwolfu. Střetly se tu dva názory : radikálnější těch, kteří přišli z vnitrozemí, s umírněnějším pohledem domácích, kteří tu žili a chtěli žít i nadále. Nakonec vše rozhodla noc ze 27. na 28. června 1945.
Nad podstatou toho, co se stalo a proč se to stalo, se vznášejí nevyjasněné a nyní už těžko vyjasnitelné otazníky, takže je třeba přidržet se dokumentů a svědectví. Dne 28.června 1945 v 0. 30 hodin ohlásil nadporučík Noha velitelství 1. pluku SNB v Praze "Dva neznámí muži v civilním oděvu podnikli útok na stráž, stojící u rohové budovy věznice na broumovském náměstí. Pachatelé zahájili palbu ze vzdálenosti asi 80. metrů, a to pistolí ráže 8 mm. a automatem ráže 9. mm. Bylo vystřeleno několik krátkých dávek z automatu a pistole. Dodatečně se zjistilo, že byla ustřelena také pouliční lampa na protějším rohu náměstí, tedy vlastně za zády pachatelů. Jelikož se tak stalo současně s palbou na stráž, lze předpokládat, že pachatelé byli nejméně tři".
Nadporučík Noha okamžitě zareagoval. Nařídil poplach u části praporu ve vlaku v Broumově a během nástupu pak telefonicky povolal svého zástupce nadporučíka Káše s druhou části praporu bývalé Toledo - z Meziměstí do Broumova. Ve 13. 30 hod. byly na náměstí v Broumově předány mužstvu písemné rozkazy, provizorní formou napsané během příprav k nástupu.
Bylo v nich uvedeno, jakým způsobem a u koho provádět domovní prohlídky. Současně jsme vyzvali všechny bezpečnostní orgány v místě, posádkového velitele i předsedu Okresní správní komise ke spolupráci. Celé město jsme obklíčili, obsadili výpadové cesty. Poté jsme zahájili rozsáhlé pátrání po pachatelích a jejich pomahačích. Osmačtyřicet hodin trvaly prohlídky a výslechy. S nejméně stovkou podezřelých osob se sepsaly podrobné protokoly. Z výpovědi zadržených osob se příslušníci II. praporu a pověřenec KVNB Sýkora dozvěděli řadu dosud neznámých informací o werwolfu. Především se mohlo začít s tím, co bylo neodkladné, pátrat po jejich skladech zbraní a sabotážního materiálu.
Za dané situace se nedaly sklady objevit jinak, než že nám je ukáži sami zatčení vlkodlaci. A bylo přece také nejjednodušší, aby nám o nich pověděli ti, kteří se podíleli na jejich budování. V paměti mi zůstal případ německého učitele z obce Benešov, která se nacházela severovýchodně od Broumova. Zatkli jsme ho při té noční razii po přepadení věznice. Učitel se přiznal, že jako přesvědčený nacista cítil v období před porážkou říše povinnost stát se aktivním činitelem werwolfu, a potom také slíbil, že nám poví o skladu třaskavin. Naložili jsme ho do auta a jeli s ním do okolí Benešova. Šli jsme za ním stále vzhůru do lesnaté stráně, a on se z důvodů, které nemusím popisovat, potil strachy. Určitě si v duchu strašlivě přál, aby našel to, co hledal. Trochu bloudil a stále se koukal nahoru k vrcholkům stromů. A pak najednou zajásal. Našel! My jsme pak na ten strom vylezli, abychom viděli, jak to dělali. Na větvi byla drátem připevněna hůlka s přírodní vidličkou na konci. Přivázali ji na dvou místech, aby se nemohla pohnout nebo spadnout.
Německý učitel se pod tou větví natočil do směru, kam mířila hůlka, a začal odpočítávat kroky. Pak se zastavil, udělal vpravo vbok a začal odměřovat stopy. Nakonec nám oznámil: Tady někde to je! Sehnali jsme v okolí několik zdatných Němců a ti začali kopat. Nebylo to zbytečné. Po několikahodinovém úsilí byla ze země vytažena bedna. Velká bedna, o něco větší než běžná rakev a uvnitř? Třaskaviny, zbraně, zánovní výstroj pro pět lidí. Všechno bezvadně uložené. Bylo zajímavé, že ani ta bedna nebyla poškozena pobytem v zemi, zřejmě ji něčím účinným natírali, a takhle to šlo i jinde.
Další bednu jsme našli poblíž obce Šonov. Přivedl nás k ní místní řezník, o kterém se říkalo, že byl velitelem celé oblasti werwolfu. Našel místo úkrytu podle způsobu, jakým byly u silnice složeny nějaké kamínky. A představte si, oni někde vykopali stromek i s kořeny a vrstvou půdy a potom celý tento bal posadili přímo na bednu. Kdyby nám řezník neukázal, o který stromek jde, v životě bychom to nemohli najít. Podobných úkrytů objevili několik. Nadporučík Noha byl už tehdy a pak až do své smrti přesvědčen, podobně jako jiní, že jich v pohraniční půdě na různých místech ještě hodně zůstalo, a to už jako kdyby navždy.

Mařenice, dokončovací práce kaple na Kalvarii

5. září 2013 v 17:04 Mařenice aktuality

V letošním roce pokračovaly dokončovací práce okolí kaple na Kalvarii u Mařenic, jejíž přestavba byla zahájena v roce 2008. V září 2009 byla kaple představena veřejnosti a její vysvěcení se uskutečnilo v červnu 2010. Pod kopcem bylo zbudováno odpočinkové místo, kde jsou uvedeny podklady o původním vzhledu, postupné devastaci až po současnou obnovu. Na vrcholu kopce byla dokončena opěrná zeď, která byla po celém obvodu osazena zákrytovou deskou z přírodního materiálu. Opraven byl i reflektor, který v nočních hodinách osvětluje celou přední část kaple a tím se pohled za tmy stal obzvláště zajímavým. Od roku 2009, kdy byla kaple představena veřejnosti, organizuje obecní úřad Mařenice každým rokem setkání občanů u této kaple s kulturním programem. Zabudována je zde také orientační mapa s vyjmenováním jednotlivých kopců celého viditelného pohoří. Obecní úřad nabízí rovněž virtuální prohlídku od této kaple a je ji možné zhlédnout na tomto odkazu : Mařenice

Původní vzhled kaple.


Po její devastaci.


Po úplné rekonstrukci.



Po dokončení opěrné zdi.


Pohled od kaple na obec Mařenice.


Odpočinkové místo pod kopcem.



Pohled na kapli od kostela.


Péče a snaha obecního úřadu o obnovu a údržbu sakrálních památek je ojedinělá a spolu se všemi kouzelnými misty Lužických hor jistě napomůže ke zvýšení počtu návštěvníků.





Soutěže hasičů ukazují svou připravenost.

1. září 2013 v 18:04 Soutěže

Na sobotu 31.8.2013 byla vyhlášena soutěž hasičů o pohár personálního ředitele a.s.Veba Broumov. Soutěž se uskutečnila již tradičně v prostorách u zimního kluziště v Olivětíně, za účasti družstev mužů z obcí: Rožmitál, Vižňov, Jetřichov. Křinice, Božanov, Hejtmánkovice, Martínkovice a družstvo a.s.Veba Olivětín. Družstva žen byla zastoupena za obce: Hejtmánkovice, Rožmitál a Božanov. Ještě před zahájením, které bylo určeno na devátou hodinu dopolední se přihnalo trochu tmavých mraků a spustil se déšť. Bylo to jako povzbuzení pro soutěžící hasiče, že vody bude dostatek což se pro některé vyplnilo. Po krátkém dešti, který nijak neovlivnil začátek, se uskutečnil zahajovací nástup s podáním hlášení a vylosováním pořadí. Soutěž se uskutečnila dvoukolově v požárním útoku a dosažené časy se sčítaly. Nasazení soutěžících se dalo vyčíst z pečlivé přípravy techniky a nástupu při startu každého družstva. Ani letošní soutěž se neobešla bez cvičení prostného s hadicemi, nebo vykoupání v nádrži s vodou. Toho se dočkala oslavenkyně narozenin družstva Hejtmánkovic a v závěru i velitel vítězného družstva a.s.Veba. To, že bylo připraveno také občerstvení i pro návštevníky je samozřejmostí, a o to se postarali provozovatelé sportovního areálu. Po součtu dosažených časů všech družstev mohlo být již vyhlášení vítězů a předání cen personálním ředitelem a.s.Veba a představiteli hostující jednotky a.s.Veba Olivětín. Umístění družstev včetně dosažených časů, je patrné z přiložené tabulky. Počasí celé soutěži přálo, a to se také projevilo v účasti přihlížejících návštěvníků.







První útok

Druhý útok.