Část 43. Broumov v roce 1945.

10. září 2013 v 16:08 |  Od minulosti k současnosti

Ještě jedna ze vzpomínek a poznatků na poválečné období roku 1945 podle vzpomínek Františka Nohy, velitele oddílu "Toledo a železo", na Broumovsku a podle článku ve warMag-svět války a bojů. Nechme ale vypovídat osobu nanejvýš povolanou - velitele oddílu Železo, nadporučíka Františka Nohu. Ve svých pamětech uvedl některé skutečnosti, na které by již rád zapoměl, ale stále se vrací. Taková byla doba.
S oddílem Železo, nyní tedy vlastně již II. praporem SNB, odjel do Broumova také zvláštní pověřenec komise vnitřní národní bezpečnosti při Zemském národním výboru v Praze Václav Sýkora, jemuž měli lidé z oddílu Železo při jeho zjišťovací a analytické činnosti všestranně pomáhat. Působivě naléhavými větami, podtrženými v textu ráznými tahy pera, končil dopis, který autorovi této statě již před lety poslal člověk, jenž zblízka poznal květnové a pokvětnové dění v Broumově a okolí.
Od samého počátku zastával dost významné funkce v Okresní správní komisi, později také v ONV - a dle písemných hodnocení tehdejšího ministerstva vnitra si po všech směrech vedl dobře. Jeho prosba o utajení jména souvisela zřejmě s pozdějšími složitými léty, což znamená, že je třeba ji i respektovat. Broumovsko svou odloučenou polohou nesporně nabízelo werwolfu lepší podmínky, než některá jiná místa pohraničí, uvádělo se v dopise. Že tato organizace zde pravděpodobně existuje, bylo Okresní správní komisi v Broumově známo. Šlo nám o to, abychom případné teroristické činnosti preventivním způsobem čelili. Uvažovalo se takto: Členové werwolfu zřejmě pocházejí z řad NSDAP a jejich odnoží. Proto bylo nutné celý funkcionářský sbor ihned zjistit. Budou li vědět, že jsou evidováni, rozmyslí si cokoli podnikat.
Přesná zjištění o nacistech předácích byla však složitá, protože kartotéky Němci před svou porážkou zničili a špičkoví funkcionáři veškerých nacistických organizací před příchodem Rudé armády uprchli. Přesto se podařilo nově organizovanému Sboru národní bezpečnosti je shromáždit. Seděli na velitelství SNB tak dlouho, dokud se jeden na druhého neupamatovali a nepřestali zapírat i ty nejjasnější věci. Bylo jim pak řečeno, že o organizaci werwolf víme, ale že také víme, že oni nic neprozradí, a my že na nich nechceme používat metod, Jaké praktikovalo gestapo. Pak byli propuštěni s tím, že v plné míře odpovídají za klid a pořádek. Jestliže k něčemu dojde, budou okamžitě voláni k odpovědnosti. Krátce na to, koncem června, přijel do Broumova se zvláštním posláním pražský revoluční prapor Železo pod vedením nadporučíka Nohy. Jakmile se Noha a Sýkora seznámili se situací v Broumově, projevili nesouhlas s dosavadním postupem. Zejména Václav Sýkora se domníval, že je třeba bez váhání znovu zatknout všechny bývalé funkcionáře NSDAP a ihned se pokud možno co nejvíce dozvědět o existenci werwolfu. Střetly se tu dva názory : radikálnější těch, kteří přišli z vnitrozemí, s umírněnějším pohledem domácích, kteří tu žili a chtěli žít i nadále. Nakonec vše rozhodla noc ze 27. na 28. června 1945.
Nad podstatou toho, co se stalo a proč se to stalo, se vznášejí nevyjasněné a nyní už těžko vyjasnitelné otazníky, takže je třeba přidržet se dokumentů a svědectví. Dne 28.června 1945 v 0. 30 hodin ohlásil nadporučík Noha velitelství 1. pluku SNB v Praze "Dva neznámí muži v civilním oděvu podnikli útok na stráž, stojící u rohové budovy věznice na broumovském náměstí. Pachatelé zahájili palbu ze vzdálenosti asi 80. metrů, a to pistolí ráže 8 mm. a automatem ráže 9. mm. Bylo vystřeleno několik krátkých dávek z automatu a pistole. Dodatečně se zjistilo, že byla ustřelena také pouliční lampa na protějším rohu náměstí, tedy vlastně za zády pachatelů. Jelikož se tak stalo současně s palbou na stráž, lze předpokládat, že pachatelé byli nejméně tři".
Nadporučík Noha okamžitě zareagoval. Nařídil poplach u části praporu ve vlaku v Broumově a během nástupu pak telefonicky povolal svého zástupce nadporučíka Káše s druhou části praporu bývalé Toledo - z Meziměstí do Broumova. Ve 13. 30 hod. byly na náměstí v Broumově předány mužstvu písemné rozkazy, provizorní formou napsané během příprav k nástupu.
Bylo v nich uvedeno, jakým způsobem a u koho provádět domovní prohlídky. Současně jsme vyzvali všechny bezpečnostní orgány v místě, posádkového velitele i předsedu Okresní správní komise ke spolupráci. Celé město jsme obklíčili, obsadili výpadové cesty. Poté jsme zahájili rozsáhlé pátrání po pachatelích a jejich pomahačích. Osmačtyřicet hodin trvaly prohlídky a výslechy. S nejméně stovkou podezřelých osob se sepsaly podrobné protokoly. Z výpovědi zadržených osob se příslušníci II. praporu a pověřenec KVNB Sýkora dozvěděli řadu dosud neznámých informací o werwolfu. Především se mohlo začít s tím, co bylo neodkladné, pátrat po jejich skladech zbraní a sabotážního materiálu.
Za dané situace se nedaly sklady objevit jinak, než že nám je ukáži sami zatčení vlkodlaci. A bylo přece také nejjednodušší, aby nám o nich pověděli ti, kteří se podíleli na jejich budování. V paměti mi zůstal případ německého učitele z obce Benešov, která se nacházela severovýchodně od Broumova. Zatkli jsme ho při té noční razii po přepadení věznice. Učitel se přiznal, že jako přesvědčený nacista cítil v období před porážkou říše povinnost stát se aktivním činitelem werwolfu, a potom také slíbil, že nám poví o skladu třaskavin. Naložili jsme ho do auta a jeli s ním do okolí Benešova. Šli jsme za ním stále vzhůru do lesnaté stráně, a on se z důvodů, které nemusím popisovat, potil strachy. Určitě si v duchu strašlivě přál, aby našel to, co hledal. Trochu bloudil a stále se koukal nahoru k vrcholkům stromů. A pak najednou zajásal. Našel! My jsme pak na ten strom vylezli, abychom viděli, jak to dělali. Na větvi byla drátem připevněna hůlka s přírodní vidličkou na konci. Přivázali ji na dvou místech, aby se nemohla pohnout nebo spadnout.
Německý učitel se pod tou větví natočil do směru, kam mířila hůlka, a začal odpočítávat kroky. Pak se zastavil, udělal vpravo vbok a začal odměřovat stopy. Nakonec nám oznámil: Tady někde to je! Sehnali jsme v okolí několik zdatných Němců a ti začali kopat. Nebylo to zbytečné. Po několikahodinovém úsilí byla ze země vytažena bedna. Velká bedna, o něco větší než běžná rakev a uvnitř? Třaskaviny, zbraně, zánovní výstroj pro pět lidí. Všechno bezvadně uložené. Bylo zajímavé, že ani ta bedna nebyla poškozena pobytem v zemi, zřejmě ji něčím účinným natírali, a takhle to šlo i jinde.
Další bednu jsme našli poblíž obce Šonov. Přivedl nás k ní místní řezník, o kterém se říkalo, že byl velitelem celé oblasti werwolfu. Našel místo úkrytu podle způsobu, jakým byly u silnice složeny nějaké kamínky. A představte si, oni někde vykopali stromek i s kořeny a vrstvou půdy a potom celý tento bal posadili přímo na bednu. Kdyby nám řezník neukázal, o který stromek jde, v životě bychom to nemohli najít. Podobných úkrytů objevili několik. Nadporučík Noha byl už tehdy a pak až do své smrti přesvědčen, podobně jako jiní, že jich v pohraniční půdě na různých místech ještě hodně zůstalo, a to už jako kdyby navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bábina bábina | 11. září 2013 v 19:33

Podobné příběhy znám z vyprávění ze Šumavy.

2 Helena Helena | Web | 12. září 2013 v 20:13

Měli to důkladně vymyšlené.Něco našli,a hodně leží v zemi dodnes,a to je dobře.

3 děda tik tak děda tik tak | Web | 12. září 2013 v 21:53

[2]:To máš Helenko sice pravdu, ale dnes je tendence chodit po lesích se zařízením na vyhledávání kovů. Při nálezu a neodborné manipulaci se starou municí, není třeba dále rozvádět. :-(

4 Helena Helena | E-mail | Web | 12. září 2013 v 22:34

[3]: To je pro mě novinka.

5 pizlik1 pizlik1 | Web | 16. září 2013 v 15:21

Oni ti hledači pokladů určitě ještě něco objeví.

6 děda tik tak děda tik tak | Web | 16. září 2013 v 15:51

[5]: Jsou to většinou sběratelé vojenských součástí výstroje nebo výzbroje a občas nacházejí i jiné staré věci, které pak vyměňují. Je to koníček, jako každý jiný. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama