Část 49. Jaký byl Olivětín dříve.

12. prosince 2013 v 18:28 |  Od minulosti k současnosti

K této části nelze nepřipojit i malé zamyšlení a vzpomínku od p. Arn. Obsta na Olivětín. Tuto písemnou vzpomínku mi poskytl p. Chalupníček při sestavování podkladů o činnosti ČSZ, o kterém jsem psal v předcházejícím článku. K tomuto vyprávění si dovolím přiložit i několik fotografií, které jsou sice ze současné doby, ale dokladují skutečnost této vzpomínky. Asi každý člověk má místo, kam se rád vrací, ke kterému ho cosi poutá. Zpravidla to bývají vzpomínky na prožité dětství, popravdě i nostalgie, a také srovnávání. Rád bych teď Olivětíňákům mnohé připoměl a přiblížil jim časy ne tak vzdálené, i když si ti mladší mohou říkat, že zřejmě popisuji dobu, kdy měl Žižka ještě obě oči. Jestli chcete, podělte se se mnou o moje vzpomínky.


Foto: ze sbírky p. Chalupníčka.
Fotografie z roku 1956 ukazuje část Olivětína, v pozadí bývalá cihelna.

Předesílám, že se cítím být tělem i duší Broumovák, ale moje dětství se váže k Broumovu - Olivětínu. Již jsem jednou napsal, že této čtvrti Broumova jsme jako město hodně dlužni. Snad málokdo z mladších ví, že Olivětín býval snad nejhezčí části Broumova. V Alšově ulici od Pivovarské restaurace až nahoru ke slévárně byl náš rajón. Ulici si pamatuji jako prašnou, ale zdobenou vysokými stromy, které byly postupně vykáceny kvůli chodníku .


Alšova ulice od pivovaru pokračující dále ke slévárně.


U největšího domu č. p. 83 jsme se scházeli nejvíc. Tam jsme také hráli na schovku, holky hrály panáka, nebo společně vybíjenou, kuličky, nebo jsme sedávali na lavičkách a zpívali. Prý docela pěkně. Rádi jsme se chodili dívat na mandl. Byl válečkový, naplněný žulovými kostkami a mandlování stálo korunu. Umístěný byl v řadě zděných kůlen vedle domu p. Ing. Neumanna (škvárák).


Mandl v Olivětíně. ( Je stále umístěn ve vzpomínané zděné kůlně. Sice prostředí není takové jako dříve, je odpojen od elektrického zdroje, ale po ručním odzkoušení je stále funkční.).

Na louce, kde dnes stojí panelové domy, jsme vysazovali "Pionýrský sad", myslím k ničemu. Měl asi nahradit park v zatáčce pod železničním mostem, kde byly vykáceny vzácné dřeviny a dodnes tam je pouze ohrada s odhozeným a nepotřebným materiálem z Veby - zkrátka nepořádek, i když alespoň oplocený.



( V současné době stále probíhá revitalizace celé severní části závodu).



Současný stav tohoto vzpomínaného pozemku.

Vzpomínám jak se ledovalo. Na rybníku před hospodou se řezaly velké kusy ledu, nakládaly se na saně a koňmi odtahovaly do kopečka. Tam se led sekal na malé kousky a házel do kapsového transportéru, jehož prostřednictvím putoval do sklepů. Rádi jsme zapřahali sáňky za saně a nechávali se do kopečka vyvézt, protože zpátky to už jelo samo. Dnes by to pro velký provoz automobilů asi tak dobře nešlo (a kde také vzít koně). V létě byl rybník bohatě využíván ke koupání. Byly zde lavičky a svítily lampiony. Rybník postupně chátral, ale na jeho výlov jsme se rovněž těšívali, protože při troše štěstí jsme dostali kapra. Vždy, když jdu kolem staré školy, lituji, jak sešla a v tu chvíli vzpomínám, jaké to bývalo, když jsem do ní chodil. Na stará kamna, někdy kouřící, do kterých se při vyučování přikládalo, na svoji první paní učitelku Vlastu Bednářovou, která se narodila 1. května, ale už nevím v kterém roce, na hodiny náboženství, které se pak nesmělo vyučovat. Pamatuji jak se na nádraží v Olivětíně vykládalo uhlí z vagónů a buď pan Urbánek s koňmi, nebo nákladní auta je pak převážela. Když jezdila auta, byli jsme vždy v pohotovosti, protože jim uhlí přepadávalo přes postranice a co mělo ruce a nohy, běželo s košíčky a kbelíčky sbírat. Přes Olivětín projíždělo mnohem více železničních nákladních vozů než nyní, protože ještě byla v provozu trať přes hranice v Otovicích. Přepravovalo se po ní hodně uhlí. Dodneška jsem se nedozvěděl, co bylo skutečným důvodem přerušení této trati a její devastace. Jak by se nám teď ta trať hodila. Ekologové by si pochvalovali, turisté i návštěvníci rovněž. Kdoví?.

Pokračování v dalším článku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 12. prosince 2013 v 21:40

Jo, to byly doby, kdy si děti venku spolu hrály. :-)

2 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 12:34

Je vidět,  že ti Olivětín přirostl k srdci.
Jo, to byly dříve krásné časy, .. . :-)

3 děda tik tak děda tik tak | Web | 13. prosince 2013 v 17:14

Když někde Ilonko žiješ bezmála 50 let, tak určitý vztah si vypěstuješ. Máš pravdu, že to byly krásné časy. I když nebylo včeho jako dnes, vztahy byly určitě lepší a upřímnější. :-)

4 Hanka Hanka | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 13:09

Olivětín byl dříve příjemný a romantický, jako skoro všechno z vlastně nedávné historie. To bývaly časy. :-) Všude zeleň, sluníčko svítilo na nízké domy, aut jen málo, autobusy taky moc nejezdily, ... prostě idyla, i když, jak píšeš, nebylo všeho tolik, jako teď. Toho, co bylo, jsme si ale dokázali považovat, žádné plýtvání a nakupování zbytečností.
Pamatuji si docela živě, jak vypadala Třebíč předtím, než se tady začaly stavět paneláky a supermarkety. Ach jo! :-?
Co se dá dělat, nemůžeme se dívat zpátky, přestože je ten pohled moc pěkný. :-)
Měj se krásně, Mirku a užívej si příjemné předvánoční dny. :-) Hanka

5 děda tik tak děda tik tak | Web | 15. prosince 2013 v 15:14

Díky Hani za komentář i s Tvoji krátkou a jistě milou vzpomínkou na čas minulý. Čas ani pokrok se zastavit nedá, ale to ještě neznamená že porovnávání minulosti se současnosti je nějaký zpátečnické myšlení. Je to porovnání dobrého se špatným a opačně. Hezký další týden Mirek. :-)

6 Helena Helena | E-mail | Web | 16. prosince 2013 v 11:04

Mě upoutal mandl,protože jsme na něm mandlovali ložní prádlo,utěrky a ručníky. :D Některé věci jsou nenávratně pryč,technika udělala v elektronice takový pokrok,že si už dnes můžeme jen zavzpomínat,ach jo. :-)

7 děda tik tak děda tik tak | Web | 16. prosince 2013 v 16:37

Je stejně hezké vzpomenout Helenko na některá zařízení, která se v hospodářství nebo i v domácnostech používaly. Připomíná mi to, když jeden děda  vypravoval vnukovi jaké poslouchal rádio a o počitači neměl v té době ani ponětí. Vnuk se ho jen zeptal, a dědo jak jsi se teda připojoval na internet? :-)

8 děda tik tak děda tik tak | Web | 16. prosince 2013 v 16:39

[6]: Je stejně hezké vzpomenout Helenko na některá zařízení, která se v hospodářství nebo i v domácnostech používaly. Připomíná mi to, když jeden děda  vypravoval vnukovi jaké poslouchal rádio a o počitači neměl v té době ani ponětí. Vnuk se ho jen zeptal, a dědo jak jsi se teda připojoval na internet? :-)

9 Pavla Pavla | Web | 16. prosince 2013 v 22:29

Mě upoutal mand :-)

10 děda tik tak děda tik tak | Web | 17. prosince 2013 v 15:04

[9]: Více o tomto mandlu  v článku http://mareniceaokoli.blog.cz/1203/zasla-slava :-)

11 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 12:51

[6]: Na mandl si pamatuji také. :-)

12 Ježurka Ježurka | Web | 20. prosince 2013 v 13:17

To bylo ale krásné vzpomínání. Máš pravdu, já také moc ráda vzpomínám na místa, kde jsem prožila své dětství, ano nostalgie u mne také stopro funguje. Na mandl si pamatuji, že chodívala i moje maminka, ale nevím, kolik se platilo. Ve škole jsme také měli náboženství, dokonce nás jeden čas učila paní katecheta - tak jsme jí říkali, byla hodná jako pan farář, který nám rozdával známky a nálepky ze sirek. Jo, kdeže ty loňské sněhy jsou, ale ráda vzpomínám.

13 děda tik tak děda tik tak | Web | 20. prosince 2013 v 15:17

Není na škodu si čas od času připomenout dobu minulou, i když ne tak dávnou. Ještě bude Ježurko pokračování.Díky za komentář. :-)

14 děda tik tak děda tik tak | Web | 20. prosince 2013 v 15:21

[12]: Nená na škodu si čas od času připomenout dobu minulou, i když ne tak dávnou. Ještě bude Ježurko pokračování. Dík za návštěvu a hezký komentář. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama