Část 50. Pokračování článku ze vzpomínek p. Arn. Obsta na Olivětín.

21. prosince 2013 v 14:51 |  Od minulosti k současnosti

Olivětín byl známý svou plochou dráhou. Dodnes si pamatuji jména Rosák, Lucák, Špinka, a Havelka.Také jména našich domácích jezdců, pánů Ulwera, Fišera a Vlčka.To bylo slávy a návštěvníků! Povodně a zvyšující se náklady na údržbu, úbytek ochotných organizátorů a snad i vzdálenost od center, to vše se podepsalo na skutečnosti, že se v Olivětíně již ploché dráhy nejezdí.
Když se vybudovalo kluziště a hrál se hokej, nemohli jsme chybět. Jen kopaná se hraje dodnes.(dnes se již nehraje). Vzpomínám, že v dnešní škole byly nějakou dobu řádové sestry, že jsme k nim nesměli chodit, ale zato jsme občas navštívili cihelnu. Dívali jsme se na lanovky, které převážely svůj náklad z Benešova a zase se vracely, a někteří neukáznění z nás (ti odvážnější) se dokonce potají svezli. Lanovka už není, zůstaly po ní jen pilíře mostu přes cestu v Benešově. Cihelna už také není, ale byly tam alespoň postaveny garáže. Není ani slévárna. Ty tam jsou obchůdky, do kterých jsme chodili nakupovat. V prvním domě vpravo od hospody na Heřmánkovice bydlely Řekyně, ve druhém byla mlékárna, kde bylo vždy studeno, a kde paní Chmelíková prodávala z konví do džbánků mléko nebo podmáslí, jogurt za 0, 80 Kč. a sýry.



dům s č.p. 78 kde bývala mlékárna.

Vedle byl řezník pan Tůma, v dalším pekař pan Štandera ,kde byl také obchod se smíšeným zbožím.


Dům s č. p. 79 kde býval řezník.


Dům s č. p. 80 kde byla pekárna a obchod se smíšeným zbožím

Pak přišla na levé straně prodejna tabáku, a vpravo drogerie a pošta u Hvězdů.



Dům s č. p. 87 kde bývala prodejna tabáku. Později byl přestavěn na prodejnu potravin Jednota, nyní prodejna Hruška.


Dům s č. p. 139 kde bývala drogerie. Nyní přestavěn a užíván jako rodinný domek.

Pamatuji si ještě jednu malou prodejnu naproti slévárně. Prodávala tam paní Ryšavá a maminka mně u ní koupila motýlka na kolečkách. Tam jsem chodil rád, protože paní Ryšavá k nákupu vždy stočila z papíru malý kornoutek a nám dětem do něho dala zadarmo bonbony. Byly to třeba fialky, hašlerky, lesněnky, kousek cukrkandlu, atlasky nebo i nějaký čokoládový bonbon.Tak si v nás pěstovala budoucí zákazníky. Paní Ryšavá již dávno spí svůj věčný sen a obchůdek již dávno není.


V jedné z těchto vilek byla vzpomínaná prodejna p. Ryšavé.

Chodilo se nakupovat také k Pášmům. Vedle jídelny byl holič pan Tůma, kterého jsem se hrozně bál, protože nosil bílý plášť a připomínal tak doktora. Hrozně rádi jsme chodili za trať u Baboráků, kde za nízkými keři rostly v trávě jahody. Dříve Baborákových krásné stavení u trati stále stojí, ale závory, které svým cinkáním oznamovaly příjezd vlaku, již dávno nejsou. Hráli jsme si také u splavu na Stěnavě, chodili do Ráje, kde byla v provozu restaurace a prodávali tam zmrzlinu, a kde jsme čistívali studánky, ze kterých bylo možno se napít. Hrávali jsme si u potoka, na kterém u Buriánových bývalo máchadlo a nebylo dne, aby tam nějaká maminka nemáchala. Kousek nad máchadlem pod mostem jsme chytávali raky. Nevím, jestli se dá dnes v potoce máchat, a jestli se do něho raci vrátili, spíše zbyly jen vzpomínky. Nad mostkem byl kopeček Šramarák, na kterém se nádherně sáňkovalo.

Ještě bych se měl zmínit o loutkovém divadle, které vždy praskalo ve švech, o družině a družinářce paní Kučerové, na kterou rád vzpomínám, o jídelně, kde pan Klusáček vyráběl skvělou zmrzlinu a téměř obden pekl k obědu vynikající zákusky, o kuželníku, kam jsme chodili stavět kuželky. V hospodě u Vorlíčků bývaly tancovačky a maškarní bály. Za hospodou stával altán, kde se také tančívalo. Vedle pivovaru kaplička, kde se občas konala i mše, a jejíž střecha byla nedávno opravena. Často jsme se chodili máchat za hřiště do náhonu protékajícího Vebou a pokračujícího pod Černou stezkou a ulicí na Příkopech. Pod Černou stezkou byl mlýn, dnes opuštěný, kde voda z náhonu poháněla turbinu. Škoda jí i mlýna. Na konci Olivětína na křižovatce do Heřmánkovic a Hynčic byla také hospoda "U Habrů" a kousek za ní na Stěnavě stál mlýn a na mostě byly sochy. Mlýn nestojí a sochy nejsou. Určitě jsem na mnoho věcí zapoměl, ale to snad nevadí. Olivětín byl po válce pěkný, i když v některých domech byly ještě společné vodovody s typickými litinovými od- pady a označením Wasserleitung Braunau, společnými suchými záchody nebo společnými prádelnami ve dvorech. To se změnilo k lepšímu. Důvodem k zamyšlení je však otázka, jestli to všechno hezké zničil jenom režim, nebo zda to také nebylo a není v nás samotných. Vždyť hezky upravený dům, zametený chodník, zahrádka plná květin vypovídá o svém majiteli nebo uživateli víc, než co sám poví. Je otázka jestli jsme horší než ti před námi, a jací budou ti, co přijdou po nás.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. prosince 2013 v 19:48

Pěkně stavěné domy. Nevím,, zda v dnešní době, kdy je relativně více peněz, lepší technika, zanecháme po sobě památku, za kterou se nemusíme stydět. Těžko říct. :-|

2 Katka Katka | E-mail | Web | 21. prosince 2013 v 20:59

To jsou pěkné vzpomínky. Já pocházím ze Žďáru nad Sázavou. Dostala jsem knížku Žˇárský uličník se starými fotkami a byla jsem hrozně překvapená, že si skoro nepamatuju, jak vypadalo náměstí někdy v 60. letech. Škoda, že ty domy nejsou udržované. Když projíždíme podkrkonošské vesnice, v každé vesnici jsou domy, které bývaly honosné....všecno zašlo. Tolik prošustrovaného bohatství - ne mamonu,  ale ducha, pracovitosti, fortelu....

3 děda tik tak děda tik tak | 21. prosince 2013 v 21:50

[1]:  [2]: Vím, že domy doplněné k tomuto článku, nepůsobí zrovna dobrým dojmem. Uvádím je pouze jako doplněk na dokreslení toho, co bývalo. Tyto vzpomínkové články rád uvádím, protože za dalších pár desítek let již nikdo nevzpomene na to, jaké, a kde co bývalo. Díky za oba komentáře. :-)

4 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 11:10

Přeji krásné Vánoce, pohodový nový rok a hlavně zdravíčko! :-) A spoustu zajímavých článků a pěkných fotografií! :-)

5 děda tik tak děda tik tak | Web | 22. prosince 2013 v 16:09

[4]: Díky moc za přání a hezký komentář. :-)

6 Hanka Hanka | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 23:30

Krásné vzpomínání, Mirku. :-)
Mívala jsem taky moc ráda malé obchůdky. V naší ulici bývalo pekařství a v ulici to pořád úžasně vonělo čerstvým pečivem ... a jak bylo dobré! :-P O kus dál jsme měli obchod se smíšeným zbožím a bylo to, jak píšeš ty (vlastně pan Obst). K nákupu jsme dostali do kornoutku zadarmo bonbóny. Na fialky si vzpomínám, měla jsem je hrozně ráda. :-) O tom by se dalo psát dost dlouho. Konkrétně na tyhle obchůdky vzpomínám moc ráda. :-)

7 bartoma6@seznam.cz bartoma6@seznam.cz | E-mail | 10. ledna 2016 v 1:23

Dobrý den.
Hledala jsem nějaké informace o Olivětíně a dostala se na Váš blog . Děkuji za osvěžení vzpomínek z dětství, Váš článek mne dojal a potěšil.
Celé dětství jsem žila v Broumově (odešla jsem až po absolvování gymnázia), mnoho z toho, co popisujete si pamatuji, nejvíc Lamkův mlýn pod Černou stezkou i tu plochou dráhu, chodili jsme se dívat s tatínkem. Hrávala jsem v broumovském loutkovém divadle a vzpomínám si na vystoupení v Olivětíně, myslím, že tam byla nějaká soutěž.V cihelně jsme byli se školou na exkursi,lanovku  s vozíky hlíny si vybavuji jasně. V roce 2012 jsem si na kraji Olivětína- až někde u lesíka, myslím, že se ta ulice jmenovala Cihlářská- nafotila zachovalou budovu z červených cihel,takový ten sudetský nádražní typ. (V příloze) Nemůže to být správní budova bývalé cihelny, konečná té lanovky???
Marie Bartošová (Lípová)

P.S. Nakoukla jsem i na stránky o loutkovém divadle (jen zběžně, musím se k nim vrátit a pečlivě je pročíst), Na podnět pana učitele Pajkerta jsem byla Alenkou v prvním nastudování Kačátka v divadélku za jídelnou Veby(1961) a od té doby jsem zůstala "mluvičem" až do mého maturitního roku 1965. Pamatuji si dobře Pajkertovy, pana Šrůtka, Teplého,Volhejna, Řeháka, paní Adamovou, pomáhala jsem vytvářet garderobu některých loutek. Truda Müllerová, Pepík Gruner, Jarda Holeček, Jarča Zimová a také Bóža Krtička, Béda Ducháč byli moji spolužáci, ale přišli do hereckého souboru až o něco později. Tonda Kohl je také můj spolužák, dodnes jsme v mailovém spojení, ale z divadélka si ho nepamatuji. Bylo by to na dlouhé povídání, znovu děkuji za obnovení mnoha vzpomínek a těším se, že mi odpovíte.
MAB

8 děda tik tak děda tik tak | Web | 10. ledna 2016 v 17:06

[7]:Díky moc za Vaší návštěvou na mém blogu. Váš komentář mne moc potěšil a určitě se ozvu na Váš email. Přeji hezké dny a příjemné čtení dalších článků. Věřím, že tam najdete mnoho známých míst i událostí. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama