Červen 2015

Příroda po dešti.

30. června 2015 v 17:59 příroda

Tyto fotografie jsou z jednoho mála dnů, které vystihují červnovou pranostiku. "Netřeba v červnu o déšť prositi, přijde, jak začnem kositi".





















Čápata z pivovaru.

23. června 2015 v 14:08 Čápi



Je tomu pár týdnů, co jsem ukazoval krátce vylíhnutá čápata. Dnes je tomu trochu jinak a hnízdo začíná být pro tři rozpustilá mláďata zřejmě malé. Snaží se okusovat zelené výhonky na okraji hnízda, zřejmě pro lepší výhled do okolí. V jiné chvilce se jedno z mláďat zase ukáže na opačném konci hnízda, takže rodiče mají stále co hlídat, aby některé z nich nevypadlo. Současné počasí nedává moc možností častěji sledovat jejich život na hnízdě a těchto pár fotografií bylo vzácnou výjimkou, kdy bylo bez deště a obloha téměř bez mraků. To bylo také příležitostí, pro čápy z celého okolí, kdy jich kolem hnízda kroužilo asi deset. Bylo to asi dodatečné vítání nově vylíhnutých potomků.












Na jiném místě také komínu, ale bývalé truhlárny, je od dubna letošního roku nové hnízdo. To jsem zatím neukazoval a ani není vidět, zda mají nějaké mladé. Občas jeden z čápů přiletí s kusem větve, kterou pak doplňuje hnízdo.










Stolová hora, Hejšovina.

13. června 2015 v 22:16 Zajímavosti z cest



Stolové hory se z převážné částí nacházejí na území Polska, mezi městečky Radków, Kudowa-Zdrój a Polanica-Zdrój). Na Stolovou horu ( 919 m. n. m.) se vychází po umělém jednosměrném schodišti. Na vrcholu je zpoplatněné skalní město, v němž najdeme například největší skalní gorilu Polska či soutěsku s názvem Pekielko. Zajímavý skalní labyrint má trochu jiný charakter než Adršpašsko-Teplické skalní město. Skály leží těsněji u sebe, lze vidět rokle, ve kterých se ještě i v červnu drží sníh. V labyrintu je množství úchvatných vyhlídek. Stezky skalami jsou dobře udržované a opatřené místy kovovým zábradlím. Nemělo by se scházet z vyznačených cest. U východu se rozšiřuje dinosauří park, atrakce pro nejmenší. Hejšovina se pyšní nejvyšším vrcholem Stolových hor (919 m n.m.), skalním městem a četnými výhlídkami. Procházkový okruh vede od horské chaty k vyhlídkovým plošinám na okrajích strmých stěn, kolem skal nazvaných Mamut, Velbloud, Kvočna, Želva, Hlava indiána a pod. Asi nejzajímavější částí je však hluboká temná skalní průrva, nazvaná Pekélko. Dál se ale stezka zavrtává do útrob hory a vede v mnoha temných puklinách, několika tunelech. Některé trhliny jdou pod třicetimetrovými skalami.

Po příjezdu na parkoviště se vydáváme po udržované cestě, kde je na levé straně dinosauří park a další atrakce pro nejmenší. Celá tato spodní část je lemována po obou stranách stánky, s různým občerstvením a suvenýry.


Vstup do skal je označen jako jednosměrný a tato první část není zpoplatněna. Celá cesta je udržovaná, opatřená zábradlím, takže chůze je bezpečná i pro starší méně zdatné návštěvníky.


Po celé cestě se nabízí řada krásných útvarů




Po vystoupání se dostáváme k této horské restauraci, kde je několik vyhlídek do okolní krajiny.




Po prohlídce okolní krajiny s vyhlídkou i na vzdálený Broumov, se vydáváme na další část skalního okruhu, který je již zpoplatněn.





Jedna z nejvýše položených vyhlídek, kterou jsem nemohl vynechat.


Tady to ještě jde, stačí se přikrčit.








Tady jen trochu pozor na hlavu. (pozdě)


Tady se vnoříte do přítmí.








Tady hezky na všechny čtyři a pokud se Vám podaří se vysoukat, čeká Vás už jen další příjemná cesta vedoucí směrem zpět k parkovišti.





Dóbro došli.

Čápi a čápata.

5. června 2015 v 19:46 Čápi



Začátkem dubna jsem psal o návratu čápů a přípravě hnízda pro nové potomky. Od konce měsíce května, jsem sledoval, zda nejsou v dění na hnízdě nějaké změny. I tak jsem se opozdil s pořízením fotografii asi o týden. Teprve ke konci tohoto týdne jsem byl upozorněn, že tam byla vidět maličká hlavička. První fotografie jsem pořídil nedaleko komína, ale ze spodního pohledu se nedalo poznat, zda jsou už nějaká mláďata. Po domluvě s kamarádem, jsem pořídil z devátého poschodí několik fotografii. Jejich kvalita není nijak valná, pro značnou vzdálenost k pořízení detailnějších záběrů. Nejprve se ukázala jedna hlavička, po chvilce druhá a nakonec i třetí potomek. Dostal jsem také tip, kde se občas dá vidět i čáp černý. Měl jsem štěstí, že jsem ho zastihl, ale smůlu v tom, než jsem stihl připravit fotoaparát, postřehl v jeho blízkosti pohyb a uletěl.

Nejdříve několik fotografií dospělých čápů.








Tady jsou rodiče s jejich potomky.
















Jako bonus místo fotografií čápa černého, jsem zastihl tohoto ušáka.








Loutkové divadlo BRUM Broumov.

3. června 2015 v 10:35 Loutkové divadlo



Název tohoto divadla není původní. Mnozí si jistě vzpomenou na jeho název "Loutkové divadlo Zdeňka Nejedlého", které působilo ve Velké vsi a bylo v prostorách dnešního parkoviště a. s. Veba. O působnosti tohoto divadla by se dalo hodně vypravovat, ale k tomu se dostaneme v některých dalších článcích, podle toho, jak se podaří dát dohromady všechen potřebný materiál, jako jsou texty, fotografie apod. Dnes se chci věnovat představení, které se uskutečnilo v úterý 2. 6. 2015. Loutkové divadlo BRUM odehrálo představení pro děti z mateřských škol. Hrála se hra pod názvem "Ženich pro čertici" pod vedením principála Zdenka Beneše, který převzal tradici loutkového divadla v Broumově po panu Dařbujanovi, který byl dlouhá léta principálem souboru. První představení proběhlo od 9,oo hod. pro děti z Jetřichova a Vernéřovic, druhé od 10.00 hod. pro děti z Hejtmánkovic. Při vstupu do tohoto divadélka, Vás nejprve zaujme výzdoba po celém obvodu, kde na zdech jsou různé loutky a nechybí ani malé papírové divadélko, které bylo v mnoha domácnostech. Představení probíhalo za doprovodu mnoha působivých efektů, které přiměly značnou část dětí zalehnout na bříška co nejblíže k jevišti, aby jim neunikla žádná ze scén této hry. Po skončení hry přišli mezi děti členové divadla s ukázkou loutek, které měly nemalý úspěch v tom, že se mohly podívat, jak se takové loutky ovládají.

Ukázka z výzdoby.




Představení pro děti z Jetřichova a Vernéřovic.


Toto bylo pro děti z Hejtmánkovic.




Ukázka z průběhu hry.










Tady jsou už členové souboru mezi dětmi.









Co říct závěrem? Snad jen to, že tuto práci členové souboru dělají ve svém volném čase pro hezké prožitky a vzpomínky dětí. Rádi by mezi sebou uvítali i nové zájemce a tím pomohly rozšířit další možnosti v působnosti divadla, včetně hraní náročnějších her i za použití živého slova.