Září 2015

Oslavy sv. Václava v Broumově.

30. září 2015 v 7:00 Aktuality



O knížeti Václavovi je známo, že je Čechy zbožňován jako mučedník a národní světec. Sami jsme si ho prohlásili za svatého. Vypráví se, že jednou v roce se vypraví do nebe, a to na úsvitě 28. září. Zmobilizuje válečné vojsko a hodinu před půlnocí se vrací opět do Blaníku. Až bude v Čechách nejhůře, zjeví se na Karlově mostě svatý Václav s družinou blanických rytířů, jeho kůň vyrýpne kopytem skrytý kouzelný Bruncvíkův meč, který je ukryt v pilíři. Tím mečem Václav seseká všem nepřátelům hlavy a zavládne trvalý mír.

Součástí oslav v Broumově ze dne 28. 9. 2015 byl Svatováclavský jarmark a celodenní bohatý program, jako je pohádka pro děti, koncert legendární country kapely Rangers - Plavci a další. Začátku oslav předcházela Svatováclavská mše v kostele sv. Václava Broumov. Poté odtud sv. Václav se svou družinou započal cestu na Mírové náměstí, kde ji přivítal po urputném boji šermířů starosta města ing. Jaroslav Bitnar a pan farář ThLic. Martin Lanži.































Jaké bylo a je loutkové divadlo v Broumově. 9. část.

29. září 2015 v 7:00 Loutkové divadlo



Když tady již bylo zmíněno i bývalé loutkové divadlo v Olivětíně, které bylo součástí veškerého loutkářského dění v Broumově, musím ukázat nejen jeho zázemí, ale uvést i vzpomínku od pana Miroslava Chalupníčka. Mezi nadšenci ochotnického divadla vzniklo založení loutkového divadla v Olivětíně. Na toto loutkové divadlo vzpomíná i p. Chalupníček, na jeho začátky, slávu i zánik. Dále uvádí, jak při prohlídce fotografií z rodinného archivu si připomněl, jaké v Olivětíně bylo loutkové divadlo. Vzniklo a bylo provozováno ochotníky z řad místních občanů za podpory tehdejšího Závodního klubu Veba. Toto loutkové divadlo bylo umístěno v prostorách firmy Meissner, u domu č. 88 v Alšově ulici, kde se v letech 1920 - 1945 vyráběly upomínkové předměty. Obrázky a pohlednice podle dobových fotografií, nebylo v nejlepším stavu. Na snímku vidíme několik titulů, které zhlédli malí diváci v sezóně 1959 -1960. Tak třeba 25. 11. V 15 hodin to bylo pohádka Perleťové pantoflíčky. Vstupné bylo pro děti 1 Kč a dospělí platili 2 Kč. Další názvy her: Šípková Růženka, Hračky na cestách, Jeníček a Mařenka.


Prostor pro čtecí zkoušky a plakáty her, kterré se hrály.


Záznam ze čtecí zkoušky.
Pro silné nervy pak drama Vodníkova pomsta nebo Kašpárek dvorním lékařem. Nacvičení každé hry dalo asi dost práce. Marionety měly 4 - 6 vodících šňůrek a vyžadovaly zručnost při manipulaci. Text se četl pod jevištěm do závěsného mikrofonu a reproduktory byl přenášen do hlediště. Stálo zato sledovat malé diváky, jak reagovali na výkony dřevěných herců, napětí při dramatických situacích, úleva a oddech, když vše dobře dopadlo. Kašpárek vždycky potěšil malé i velké vyřešením i těch nejzapeklitějších situací.


Pohled na malé diváky z jednoho představení.



Prostor pro vodění loutek.

Na závěr každého představení se s diváky rozloučila kapela dechové muziky řízným pochodem. Po několika sezonách bylo nutné provést rekonstrukci divadélka. Přistoupilo se k tomu se záměrem využít prostor i k promítání filmů pro veřejnost a pro místní školu. Přístavbou vstupní haly se získal prostor pro šatnu, nové sociální zařízení a kabinu na promítací přístroje. Zvětšil se prostor hlediště, šikmá podlaha byla osazena pohodlnými sklopnými sedadly. Pro dobrou akustiku byly i stěny obloženy hnědě červenou koženkou. Před oponou divadélka se dalo snadno umístit promítací plátno. Uváděním filmových představení byla ukončena činnost kroužku loutkoherců. Namátkou několik jmen těch, kteří rádi oživovali postavičky na jevišti olivětínské loutkové scény: Pánové Richter, Mach, Vít, Košťál, Pohl, paní Tošovská, Obršálová, slečna Hilšerová. Výrobou loutek se zabýval pan Beran, kulisy a scény navrhoval pan Šafář a pan Macek. Údaje, které jsem uvedl, nejsou vyčerpávající, a pokud má někdo více informací, uvítáme jejich doplnění. V devadesátých letech zaniká privatizací budovy jak školní družina, tak kino a loutkové divadlo. Snad se někdy ukáží veřejnosti, třeba jen na nějaké výstavě, nebo na mimořádném představení.



Loutky, se kterými se hrálo.


Všechny dobové fotografie z prostředí loutkového divadla, poskytl ze své sbírky p. M. Chalupníček.
Závěrečný 10. díl bude 2. října.

Putovní pohár klubu Meziměstí.

27. září 2015 v 15:22 Střelnice


26. 9. 2015 se uskutečnilo na střelnici v Olivětíně, páté kolo střelecké ligy, o "Putovní pohár klubu Meziměstí". K soutěži se dostavilo 11 soutěžících střelců s odhodláním stát se na jeden rok držitelem putovního poháru. Nad regulérností a bezpečnosti soutěže dohlížel ředitel soutěže Josef Palhoun a řídící střeleb Radek Jirman. Střílelo se na vzdálenost 50 metrů z malorážkové zbraně vleže. Časový limit 45 min. s maximální možností dosažených 300 bodů. Po kontrole terčů a součtu bodů si vítězství vybojoval Vojta Jirman s 282 body. Bodově na druhém místě se umístili s nástřelem 273 bodů tři střelci, a o pořadí rozhodoval počet středových desítek, kterých měl Radek Jirman 6, a to ho posunulo na druhé místo za Vojtu Jirmana. Jako třetí se umístil Martin Pecina s 5 středovými desítkami a tím odsunul Josefa Palhouna na čtvrté místo se třemi středovými desítkami. Vyhodnocení a předání cen provedl ředitel soutěže spolu s řídícím střeleb a pro každého soutěžícího byla připravena odměna.

Z prostoru střelnice.





Kontrola a výměna terčů.


Sčítání dosažených bodů.


Odměny pro soutěžící.


Vyhodnocení a předání odměn.









Jaké bylo a je loutkové divadlo v Broumově. 8. část.

25. září 2015 v 7:00 Loutkové divadlo



Po revoluci se začal soubor rozpadat. Najednou vidina svobody podnikání byla silnější, než divadlo. Největší krize za mého působení nastala po roce 1990. Zůstává se mnou jen Květa Němčíková a Dáša Justová. A začínám opět od začátku. Shánějí se lidi, kteří jsou ochotni dělat něco pro děti a hlavně zadarmo. V roce 1990 se soubor rozpadl a zůstali jen tři. Jarda, Dáša Justová a Květa Němčíková. Podařilo se nám sehnat dalších několik nadšenců. Zkoušíme hrát krátké pohádky a etudy. To trvá dva roky do roku 1992. Nevzdáváme se. Úspěch se pomalu blíží, přicházejí nové tváře a nadšenci. Přišli Lenka Friebertová, Renata Sedláčková, Jirka Bachura, Otta Jíra - recesista a hudebník. Začala další etapa. Naučit nováčky mluvit, vodit loutky a vůbec hrát divadlo. Ve spolupráci s Ottou a Dášou jsem napsal několik pohádek na známé náměty. Perníková chaloupka, Smolíček pacholíček, červená Karkulka. Byly to vlastně parodie na tyto pohádky. Hudbu dělal Otta. Pohádky byly natolik úspěšné, že nás dostali až na národní přehlídku do Chrudimi. Na soutěži v Chrudimi se všichni divili, proč jsme se tentokrát dali na maňásky, když jsme tak dobří marionetáři. Já ale věděl, že se někde začít musí, a potom již také přišly marionety. Hrálo se a jezdilo. V roce 2000 skončil činnost vedoucí souboru J. Dařbujan a divadlo usnulo. Město vystěhovalo divadlo do nevyhovujících prostor staré garáže. Vlhko a přístup nekompetentních lidí udělaly na fundusu své. Toho se zželelo manželům Benešovým a nastěhovali si divadlo do svého domku. Získali několik ochotníků a pozvolna začali zkoušet a jednou či dvakrát za rok sehráli představení. V té době Jarda Dařbujan občas docházel na jejich zkoušky s dobrou radou.





V roce 2012 dostali od Broumovské Ulity dvě místnosti k pronájmu. Divadlo nastěhovali a pozvolna se začalo budovat jeviště i hlediště. Realizovala se představení J. Dařbujana "Zahradník" Kouzelná perlička" a připravovaly se broumovské pověsti. Ve spolupráci s Agenturou pro rozvoj Broumovska loutkáři připravili naučnou stezku s námětem "Broumovských pověstí" - Jak vznikl Broumovský znak, Kouzelný pramen, Kovářova rokle, Poklad, Začarovaný opat. Dvě pověsti "Bílá paní a Mlýn" byly zdramatizovány Jardou a v červnu 2013 zahrány v klášterní zahradě.








Každá činnost s dětmi a pro děti má vliv na jejich vývoj a chováni. Každé dítě si hledá svůj vzor okolo sebe. Co vidí a s čím se setkává a tvaruje jeho dětskou duši. V loutkovém divadle vždy vítězí dobro nad zlem. Dítě je v divadélku vždy upřímné a nechá se vtáhnout do děje tak, že by to žádná televize nedokázala. Reakce dětí v divadle jsou emotivní a hodnocení černo-bílé. Líbilo - nelíbilo, smích - pláč, jásot nebo strach o loutku. Potlesk není nikdy hraný, ale upřímný a je největší odměnou nám komediantům. A co mi divadlo dalo? Seberealizaci, chuť dělat něco pro druhé, hlavně pro děti. Poznání výborných lidí, kamarádství, a radost z úspěchů. A co mi vzalo? Spoustu času, ale toho nelituji. Každé dobro nese s sebou nějaké zlo. A každé zlo je k něčemu dobré. A toho dobra je víc.




Kronika obsahuje i řadu poděkování za uskutečněná představení.

Další pokračování v úterý 29. září.


Houby a zase houby.

23. září 2015 v 7:00 příroda
Letošní houbařská sezona je zatím v nedohlednu, i když předpovědi slibují, že ještě by něco narůst mohlo. Jsou ale místa, která dokážou přivézt ke zvýšenému tlaku pouhým pohledem na takové úlovky, jako je to i v takovémto případu z dnešního dne.










Jak se s nima naložilo?






Jaké bylo a je loutkové divadlo v Broumově. 7. část.

22. září 2015 v 7:00 Loutkové divadlo


V osmdesátých letech absolvoval Jarda Dařbujan Loutkářskou konzervatoř v divadle Drak v Hradci Králové a začal psát i vlastní pohádky a scénky. Nejúspěšnější byly: "Votrávená princezna" - pohádka se zpěvy a hodnými čerty. Hrálo se marionetami. Na naléhání mých loutkářů, že si chtějí zkusit zahrát i jiný styl, začal jsem psát pohádku "BRUMBÁJ". Hrála se na velkém divadelním jevišti loutkami voděnými zezadu a draka hrál dospělý člověk. Loutky jsem vyrobil 80-90 cm vysoké, moje maminka je oblékla a taťka namaloval. Táta vlastně toho pro divadlo udělal také hodně. Maloval kulisy, opravoval loutky, a namaloval průčelí divadla BRUM, se kterým se hraje dodnes. Souboru se pohádka líbila, nazkoušela se a začalo se jezdit po soutěžích a jiných štacích. Měla úspěch.






Na Boučkově Jaroměři se nám stala legrační příhoda. Dodnes na ni všichni vzpomínáme. BRUMBÁJ - v polotmě na scéně svítí jen luminiscenční světlo, já sedím v propadle a věnuji se technice. Sleduji, co se děje na scéně a najednou před sebou vidím dvě zelená světýlka. Co to může být? A tu slyším šeptem z jeviště: "Jardo, co máme dělat. Je tu pes!" - Já jen sykl: "Hrajte dál!" a trochu víc jsem nasvítil scénu. Uviděl jsem psa jak tele. Obešel všechny naše herce, očichal je a pak se ze sálu ozvalo rázné: "Barone, pojď sem!" Ozval se smích a tele sešlo po schodech do sálu a my hráli dál.






Jednoho dne jsem dostal dopis od paní Vojanové, vedoucí muzea řemesel a staveb na Veselém kopci na Vysočině, zda bychom nechtěli zahrát tradiční divadlo na festivalu ve Strážnici. Nabídku jsem přijal a hledal vhodný scénář. Po dohodě v souboru a s paní Vojanovou jsme s Daliborem a Dášou provedli dramaturgické úpravy. Já vyrobil (ostatně-jako vždy) loutky, tentokrát tak zvané dráťáky, maminka je oblékla, táta namaloval loutky i kulisy a už se zase zkoušelo. Hra se jmenovala "Kníže Maxmilián aneb souboj na hřbitově." Vystoupili jsme s ní na okresní přehlídce. U diváků celkem uspěla, ale porota byla opačného názoru. Byli jsme tak trochu zklamaní. Přišla k nám ale paní, která se představila jako paní Vojancová a poblahopřála nám. A že se jí hra líbila a pozvala nás na tři dny na Veselý kopec a později i na festival do Strážnice. V roce 1987 jsme byli požádáni, zda bychom si nepřipravili staročeskou hru, se kterou bychom mohli vystoupit na festivalu ve Strážnici.






Strážnice.

Toto období já osobně hodnotím jako nejlepší z mého principálováni. Při té příležitosti nemohu nevzpomenout na řadu výborných herců a kamarádů. Tak především výborní herci Dáša Justová, držitelka mnoha uznání a cen za své výkony, Dalibor Novotný, Jirka Štěpán, nenahraditelný technik, herec i vodič, Miloš Rajn, herec a hudebník, Zdena Rajnová (Piskáčková), Václav Bednařík, Dáša Thérová, Eva Novotná, Blanka Hofmanová, Iveta Motlová a další. Byla to snad stovka jmen. Od roku 1982 jsme začali hrát pod novým názvem BRUM a to na protest, že nám divadlo Dr. Zdeňka Nejedlého zbourali. Divadlu se dařilo až do roku 1989.








Další pokračování v pátek 25. září.


Airsoftový tým Dragons, Broumov.

20. září 2015 v 10:00 Sport



Airsoftový tým Dragons Broumov se tentokrát sešel v dost nezvyklém, ale o to zajímavějším prostředí pískového lomu v Jetřichově u Broumova. Po seznámení s terénem a stanovení všech pravidel, byl vyznačen prostor hry. Po rozdělení do dvou skupin, začal boj o vlajku.Tým Dragons Broumov je i při menším početním složení velmi aktivní. K tomu lze uvést několik údajů. Od začátku letošního roku se uskutečnilo celkem 32 akcí. Za všechny uveďme např. Trutnov 1x, Hradec Králové 3x, Nowa Ruda 2x, les u pískovny v Jetřichově 8x, Farský les v Šonově 3x, Božanov a okolí 3x, chata pod Korunou v Martínkovicích 4x a mnoho dalších. Plánované akce do konce roku jsou ještě Trutnov bunkry, Hradec králové Plachta, Hradec Králové Divec, Nowa Ruda v Polsku, Nové Město nad Metuji, Hronov, Slavíkov bunkry a další. O činnosti týmu a airsoftu vůbec jsem si povídal s jeho vedoucím Vítem Kučerou. Airsoft je vlastně simulace boje. Někdo tomu říká hra, někdo jej zase považuje za životní styl. Uživatelé těchto zbraní simulují boj v jeho nejrůznějších podobách. Ke hraní airsoftu se hráči organizují do skupin obvykle založených na přátelské bázi. Skupiny společně trénují, hrají a následně se i společně účastní větších airsoftových akcí (manévrů). Jsou i týmy, které jdou vlastní cestou a volí vlastní výstroj. Jiné naopak věrně kopírují jednotky skutečných armád, policejních sborů a ozbrojených sil. Na velké airsoftové akce se sjíždí řádově stovky hráčů. Takové akce mají obvykle velmi dobře propracované scénáře. Kdo více pozná tento skvělý sport, tak u něj jistě dlouhou dobu zůstane. Airsoft není přímo uznáván jako sport, ale je určitě na místě tento výraz používat. Další výraznou vlastností u airsoftu je kolektivita. Tak jako každý sport, má i tento vnitřní pravidla, která se musí dodržovat. Je to hlavně smysl pro Fair Play, morálku a disciplínu. Čas a zkušenosti přivedou většinu lidí k dodržování všech těchto pravidel. Hra má přesný, předem stanovený průběh podle daných pravidel. Ve hře, až na malé výjimky, nedochází téměř k žádným zraněním. Při dodržování pravidel se jedná o lehká poranění. Pro uskutečnění airsoftové bitvy je nutné najít vhodnou lokalitu. Nejlepší je odlehlá část lesa kde se neobjeví civilisté. V airsoftu nevyhrává hrubá síla, ale chytrost a lest. Schopnost přelstít protivníka a napadnout ho ze zálohy je nejvíce ceněná. Není výjimkou, že tým 10 zkušenějších hráčů, je schopen se ubránit dvojnásobné přesile bez jediné ztráty ve vlastních řadách. V airsoftu se hraje Fair-Play a proto pokaždé když hráč uslyší, nebo ucítí zásah do svého těla, tak zvedne ruce nad hlavu a jde na mrtvoliště. To je předem určeno na začátku bitvy.


Z prostoru pro přípravu a úpravu výstroje a zbraní.



Instruktáž o způsobu vedení boje, a zachování všech jeho bezpečnostních pravidel.


Tady je už rozdělování hráčů do dvou skupin.


Ještě umístit vlajky, a na daný signál bude akce zahájena.


Následující fotografie jsou z průběhu boje o vlajky.








Chvilka odpočinku na občerstvení, a pak se úloha obou skupin prohodí pro další kolo boje o vlajku.


Všechny fotografie z tohoto dne jsou ZDE.



Jaké bylo a je loutkové divadlo v Broumově. 6. část.

18. září 2015 v 7:00 Loutkové divadlo


V té době jsme měli už asi čtvrtou variantu konstrukce divadélka. Každá další byla vždy jednodušší a lehčí. Na přehlídce jsme předvedli pohádku Fr. Čecha "DRAK". Obstáli jsme dobře, dostali jsme cenu za svěží ztvárnění pohádky. To nám pochopitelně dodalo další povzbuzení do naší činnosti. Byli jsme tak zaujati činnosti pro děti, že jsme ve spolupráci s ROH broumovských podniků pořádali akce i mimo vlastní loutkařiny, jako byly dětské dny, drakyády, koloběžkové závody, vánoční nadílky.





Jedna z akcí pro děti broumovských podniků.


Vánoční pásmo písniček a pohádek.

Dokonce jsme se pustili i do odpoledních pořadů pro starší mládež v Červeném salonku v bývalé radnici. Byla to odpoledne s třemi " D". Divadlo, diskotéka, Dalibor Novotný. Předváděly se tam etudy s loutkami, Dáša Justová přednášela poezii či četla úryvky z knížek. Mezi tím vším diskotéka. Sami jsme byli zvědaví, jak budou mladí reagovat na loutky a poezii. Původně jsme si mysleli, že mládež opustí sál a nebude je to bavit. Ale překvapili nás. Když skončila hudební skladba a začalo divadlo, bylo jen několik těch, kteří skutečně odešli. Většina si sedla na podlahu před jevištěm a pozorně sledovali vystoupení.


Z prostoru Staré radnice.



V sezoně 1982-83 se hrály hry Čertí mlýn, Drak, Jak Kašpárek se Šmidrou zvítězili nad ježibabou. V tomto období jsme získali 3x okresní cenu na Boučkově Jaroměři a několik ocenění v Libčanech. Začalo se o nás říkat "že jsme Broumovští rutinéři". Co se týká úspěšných vystoupení, bylo jich podle mého soudu dost. Na přehlídkách jsme většinou vyhrávali ceny dětského diváka. Jak na okresních přehlídkách na Boučkově Jaroměři, tak i na Krajských přehlídkách v České Třebové, nebo Hradci Králové, či v Libčanech.








V druhé polovině osmdesátých let a v letech devadesátých o nás po příjezdu na štaci říkávali: "Á, je tu strýc Bujan" a s ním ti broumovšti rutinéři. Byli jsme a jsme do dneška jedni z mála, kteří hrají většinou klasické marionetové divadlo skrze kukátko. V roce 1984 se uskutečnilo setkání loutkářů Broumova, spojené s výstavou loutek a dalších dokladů z činnosti. Jarda Dařbujan uvítal všechny zúčastněné krátkým přehledem. Toto setkání jsme nazvali OHLÉDNUTI za prací a činnosti loutkářů za 36 let a připomeneme si 25 let od založení stálé scény v Broumově. V roce 1964 oslavil soubor 5 let trvání. Za toto období sehráli 15 premiér a nespočet repríz. V roce 1965 zvítězili na okresní přehlídce, která se konala v Broumově, hrou Estráda šaška Juchajdy. Zúčastnili jsme se loutkářské přehlídky o cenu Matěje Kopeckého a jako hosté Jiráskova Hronova. Postoupili jsme přes okresní přehlídku do krajské a získali jednu ze tří hlavních cen. Tyto ceny nás těší, ale největším oceněním jsou pro nás rozzářené oči dětí. Od roku 1959 pracovalo a prošlo loutkovým divadlem více jak 140 ochotníků. Soubor vedlo 6 vedoucích souboru a pracovalo pod vedením 7 režisérů. Celkem bylo nastudováno 43 her.



Ze setkání loutkářů.






Další pokračování v úterý 22. září.



Jaké bylo a je loutkové divadlo v Broumově. 5. část.

15. září 2015 v 7:00 Loutkové divadlo



Jarda Dařbujan nabídku přijal a od roku 1977 soubor vedl po režijní stránce. Hrála se představení "Kašpárek vaří živou vodu, Začarovaný kašpárek, Tanec s čertem, Koza Roza, Sůl nad zlato, Krakonošova nadílka.


Ze zprávy JKP 1979

Když v roce 1979 přišla povodeň, odneslo to i naše divadlo. Podmáčely se stěny původní kuželkárny a začal se pronášet strop. Zděná budova s jevištěm a divadelním zázemím byla v pořádku, jen přízemí a zahloubenou "vanu" pod jevištěm pro mluviče a spodní vedeni loutek, zaplavila voda. A zničila téměř všechny kulisy. Loutky byly v poschodí, tudíž neutrpěly. Několik dní jsme jen uklízeli a debatovali, co dál. Zkoušet bylo kde, ale nebylo kde hrát. Divadelní sál byl neschopný provozu. Ale když je nadšení a chuť, jde všechno. Začali jsme stavět jednoduchou přenosnou scénu divadla. Byla menší, ale cestovní. Mohli jsme s ní zajet kamkoliv za divákem. Do školek, kluboven, hospod, pionýrských táborů. A tak jsme taky jezdili. A zatím kompetentní osoby jednali o demolici hlediště v našem původním divadélku a novou výstavbou se základy, protože původní stavba sálu (tedy dříve kuželníku) byla bez základů, dřevěná, pobitá heraklitem a omítkou a z vnitřní strany pobitá koženkou. Rozjela se akce "Oprava divadla". Z učňovské školy zednické jsem měl přislíbené zedníky, i nás bylo víc jak 14. Chyběla jen dokumentace a příspěvek na materiál. Ale i to se začalo příslibem broumovských podniků dařit. Když už bylo vše na dobré cestě, dostali jsme náhle vyrozuměni, že se nic adaptovat nebude, divadlo se celé zbourá a postaví se tam výpočetní středisko. Dodnes výpočetní středisko nestojí a divadlo také ne. Prvním větším úspěchem byl postup na krajskou přehlídku s pohádkou Františka Čecha "DRAK" v roce 1980 v České Třebové.


Odjezd na krajskou přehlídku Česká Třebová.

Představení bylo hodnoceno velice dobře. V této sezoně se hrál "Ostrov splněných přání" a "Honza doktorem". Jezdilo se po vesnicích a hrála se nadílková představení pro broumovské podniky. V roce 1981 došlo k demolici stálé scény a divadlo se stěhovalo do provizorií. I začalo velké stěhování. Nejprve se loutkové divadlo přestěhovalo do budovy staré radnice, odtamtud do prázdného bytu na Malém náměstí, pak odtud do skladu velkého divadla, potom do zadního traktu divadla v druhém poschodí, odtud do přízemí vpravo a později ještě i vlevo.



1980 - Zkušebna ve Staré radnici - JKP.

Nakonec se přestěhovalo do soukromého bytu Benešových. Že takové zacházení neprospívá ani loutkám ani ostatnímu inventáři je nadmíru jasné všem, kteří věci aspoň trochu rozumí nebo si to dovedou aspoň představit. Na základě ztráty stálé scény se divadlo přejmenovalo na BRUM. Nejčastěji se hrály hry Františka Čecha: Čertimlýn, Drak, atd. Soubor se věnoval i dalším akcím. V tomto období se o chod divadla nejvíce zasloužili Jaroslav Dařbujan, vedoucí, režisér, dramaturg, výtvarník (jeho otec Karel maloval loutky, kulisy), Dalibor Novotný loutkoherec, Jiří Štěpán zvukař osvětlovač, Miloš Rain herc a muzikant a Dáša Justová loutkoherec a těžko vypsat všechny další. Přes veškeré problémy se ale divadlo hrálo, i když bylo nemálo okamžiků, kdy jsme si už říkali: "Vykašlem se na to!" Ale nějak to nešlo. Stačilo se podívat na nějaké hezké dítě, nebo když kolem přešla školka s paní učitelkou na procházce, hned byly myšlenky zase u divadélka. Prošli jsme různými krizemi, ale hrálo se dál.


1980 - Jetřichov a Božanov, hra Ostrov splněných přání. Rozzářené oči nejen dětí.


Děkovačka.

Jednou z prvních pohádek byla: Kašpárek vaří živou vodu". Hráli jsme ji jako nadílkové představení" po podnicích Broumova i s Dědou Mrázem. Pak následovaly další hry: "Začarovaný Kašpárek", "Koza Róza, "Tanec s čertem", "Drak", Kašpárek se vrací" atd. Pomalu a jistě se o nás dozvídali na okrese i na kraji. Tak v roce 1980 jsme byli pozváni na Krajskou přehlídku loutkových souborů.





Další pokračování v pátek 18. září.


Jaké bylo a je loutkové divadlo v Broumově. 4. část.

11. září 2015 v 7:00 Loutkové divadlo


Do těchto let spadá i začátek působnosti Jardy Dařbujana v tomto loutkovém divadle. Na jeho začátky se pamatuje, když za ním a Milou Morávkem někdo přišel a vypravoval o loutkovém divadle. A že potřebují někoho, kdo by dělal zvuk a osvětlení. A že tam je príma parta a hezká děvčata a mnoho legrace.


Slovo dalo slovo, a my jsme se s Milou Morávkem rozhodli, že to zkusíme. Při první návštěvě v divadélku jsme zjistili, že mnohé členy souboru známe. Trudu Millerovou, Jitku Bekovou (dnes Grunerovou), Václava Zeleného, Alenu Dziakovou i Jirku Volhejna. No a s ostatními jsme se lehce seznámili. Jirku Volhejna jsem znal již dříve. V době, kdy jsem chodil do školy, on režíroval tehdejší dětskou činohru. Hrála se "Princezna Tatranka". V této hře jsem hrál tenkrát čerta Černobila. Po první zkoušce v loutkovém divadle jsem dostal funkci osvětlovače a Míla Morávek dělal zvuk. Připravovala se pohádka ,,0 čem král nevěděl" v režii pana Hevery.


Mé začátky v loutkovém divadle byly myslím normální, jako u každého, kdo začíná s něčím novým. Zásadně jsem nechtěl mluvit a vodit loutky, protože jsem byl velký trémista. Ale nastaly chvíle, kdy se nedalo nic dělat, a musel jsem zaskočit za někoho, kdo nepřišel ať již z důvodu třeba nemoci, či jiného. Takže původní záměr dělat jen osvětlovače a zvukaře začal dostávat trhliny. Jeden záskok, druhý záskok, třetí a pak už to ani nepřišlo. A Jirka Volhejn mi již dal roli. Největší problémy byly s voděním loutek na 2,5 metrových nitích. Když se toto vedení zamotá, nejraději byste to ihned ustřihli a začali navazovat znovu. Jirka byl ale zkušený a smotanec dokázal v klidu rozmotat. Dokázal to někdy i během hry, aniž vznikl nějaký větší problém. Tak jsem si řekl, když to svede Jirka, tak to musím zkusit taky. Po delší době to už nebyl velký problém ani pro mne. V sezoně 1967 - 68 byla dostavěna klubovna a ve dvou termínech byla svolána brigáda na úklid jak klubovny, tak i pracovní místnosti.



Principál Jirka Volhejn byl prima chlap, výborný kamarád. Nepamatuji se, že by při zkouškách nadával. Když někomu něco nešlo, předvedl, jak si to představuje a vše řádně vysvětlil. Své představy dokázal vysvětlit jasným způsobem a dokázal pro ně každého získat. Jirka hrál, dělal kulisy i předměty (rekvizity) na scénu, dělal dramaturga, režiséra, sjednával představení, zajišťoval dopravu. Zkrátka se bezvadně staral o divadlo i soubor. Myslím, že jsem se od něho naučil hodně a to i proto, že byl nejen učitelem, ale i kamarádem. I v pozdější době, když už jsem vedl divadlo já, přišel, poradil a dokonce pro jednu inscenaci vyrobil krásné 80 cm velké loutky. Příhod je mnoho. Snad nejvíce mi utkvěla v paměti legendární cesta do Šonova. Malý, čtyřkolový žebřiňáček, na něm uložené loutky a rekvizity, parta komediantů ustrojených do starých hadrů, kytara a hurá pěšourem ve sněhu do 8 km vzdáleného Šonova. Cesta zledovatělá. Něco jsme proklouzali, cestou se zpívalo a šonovský kopec jsme sjížděli na starém nočníku, který se našel u cesty.



Šonov - Vzhůru na další štaci.

Byly i štace, kde děti viděly loutkové divadlo poprvé v životě, a po představení se nás ptaly: "Jak to, že nemáte před kukátkem žádné sklo?" Museli jsme jim vysvětlit, že to není televize, ale divadlo. Nebo další příhoda. Hrála se pohádka, kde čarodějnice udělala na zemi začarovaný kruh a čekala, až přijde Kašpárek a do kruhu vstoupí. Tím by se proměnil v kůzle. Když Kašpárek přišel, tak jej děti hlasitě upozorňovaly na začarovaný kruh. Křičely: "Pozor, je tam začarovaný kruh!" - Ale protože Kašpárek měl ve scénáři napsáno, že vstoupí do kruhu a v kůzle se promění, tak to také učinil. A stalo se. Rána, kouř a z Kašpárka bylo kůzle. Děti začaly křičet "My jsme ti to říkaly, my jsme ti to říkaly!" Loutkové divadlo mělo vlastně dvě období. V původní scéně v areálu Veby, kde jsme díky divadlu prožívali úžasné mládí, a druhé období po likvidaci budovy. Od roku 1968 soubor stagnoval, scházel se jen občas.


V roce 1970 se divadlo opět rozehrálo. Sehrála se představení Honza a zlá princezna, Jak Kašpárek se Šmidrou zvítězili nad ježibabou, Začarovaná skříňka. V tomto období měl největší zásluhu o chod divadla Jiří Volhejn, režisér, výtvarník, herec-vedoucí souboru.





Ze hry, Jak kašpárek a Šmidra zvítězili nad ježibabou.

Kolem roku 1970 Jiří Volhejn s divadlem skončil a vedení divadla převzali bratři Milan a Dalibor Novotní. Ti při setkání s bývalým členem Jaroslavem Dařbujanem, který se po návratu z vojny odstěhoval do Otovic a tam si založil nejmenší loutkové divadlo na okrese pro 24 diváků a hráli s loukami 25 cm ve skříni, přesvědčili ho, aby se vrátil zpět.

Další pokračování v úterý 15. září.