Jaké bylo a je loutkové divadlo v Broumově. 2. část.

4. září 2015 v 7:00 |  Loutkové divadlo



Po technické stránce bylo divadélko na velmi dobré úrovni. Zvuková část byla vybavena mikrofony, gramofonem a magnetofonem, zesilovačem, který posílal zvuk do reproduktorů v sále ukrytých u stropu v osvětlovacích rampách. Pak dřevěný stroj s klikou a pruhem plátna na kvílení větru a meluzíny, tabule plechu na imitaci hromu za bouřky. A nádherný elektrický gong, čtyřhlasý, vyrobený amatérsky z měděných tyček a cívek z telefonních sluchátek. Zněl ale nádherně, samozřejmě přes zesilovač a reproduktory. Za jevištěm byl poměrně velký sklad pro kulisy se spoustou krásných kulis a dílna pro jejich výrobu, nad tímto skladem pak klubovna pro herce, která sloužila pro čtené zkoušky a jiné schůzky loutkářů.



1963 - ze hry "Ďáblův most". Stálá scéna Velká Ves.

Za rampami pro vodění loutek byl prostor pro zavěšení loutek. Bylo jich snad 70 nebo určitě více, velké byly asi 40-60 cm a asi 2 metry vodících nití k vahadélku. Byly zde loutky jako král, královna, princezna, Honza, Kašpárek, čarodějnice, vodníci, rytíř, čaroděj, smrtka, Jeníček a Mařenka, čerti i sám Lucifer, drak, kůň, bába s nůší, dědek, kostlivec, starý voják, kouzelný dědeček, a mnoho dalších postav a i zvířátek.




K tomu ve skladě mnoho scénických rekvizit jako různý nábytek, kamna, oheň pod kotlem, ohniště v lese, rakev, sud, nádobí a nářadí i hudební nástroje pro loutky a jiné a jiné. Hlediště bylo pro děti uspořádáno geniálně stupňovitě, aby děti dobře viděly i vzadu, kapacita snad 150 diváků, sál po stěnách obložen textilem a koženkou kvůli zatlumení akustických odrazů, stěny přecházely ve strop zaoblením, pod kterým byla světelná "vana" se žárovkami a reproduktory, takže světlo se zvukem byly příjemně šířeny do hlediště. Na zadní straně hlediště ještě dvě okénka z promítací kabiny, takže zde mohly být i promítány filmy, a dveře, kudy se vcházelo z vestibulu se šatnou s věšáky jako v řádných divadlech. Na stěnách byly dětské pohádkové obrázky malované na skle, zezadu prosvěcované žárovkami. Zde byly také vchody do toalet, umyvadla s teplou i studenou vodou. Toalety, které byly určeny pro děti, byly vybaveny dětskými splachovacími mísami. Celé divadlo bylo vytápěno parou ze závodu VEBA a topilo se nepřetržitě, jak šel třísměnný provoz závodu, takže kdykoliv i v zimě bylo možno zkoušet i hrát. Z toho je vidět, že tato scéna byla doslova unikátem nejen v okrese a je veliká škoda, že již nebyla znovu obnovena. Scéna fungovala díky neomezenému sponzorování (i když tehdy se to tak nejmenovalo) ZV ROH podniku VEBA, i samotným podnikem.



1964 - Naplněné hlediště stálé scény Velká Ves při hře "Kačátko"

Herci i veškerý personál pracovali sice naprosto zdarma v rámci svého "koníčku", ale veškeré potřeby jako žárovky do místností i reflektorů, barvy na kulisy, dřevěné desky a překližky, plechy, hřebíky, šrouby, textil na převleky loutek i scénu, elektrické kabely, zásuvky, rozdvojky, pásky na magnetofon, elektrickou energii a teplo, případně i nějaké opravy budovy či zařízení, to vše neprodleně a bez problému Veba uhradila, či zařídila. Dokonce úklid v divadle prováděly uklízečky závodu. Sál byl totiž také používán pro různá podniková školení. Zdá se vám to vše nepravděpodobné? Mně dnes už taky, ale je to pravda. Jako soubor jsme se scházeli jednou, ale často i dvakráte týdně ve všední dny, zkoušeli a o víkendech, (vždy v zimním období) jsme hráli. Pamatuji roky, že za zimu byly i tři premiéry, a opakovaná představení, jak na scéně domácí, tak i zájezdy do jiných divadélek. V paměti mi zůstávají vzpomínky na zájezd do již neexistujícího divadélka v Meziměstí na "Vyhlídce", kam jsme kulisy, rekvizity a sebe stěhovali na korbě půjčeného dodávkového auta.



Meziměstí - divadélko na Vyhlídce.

Dále divadelní představení v Šonově ve škole, kam jsme se přemisťovali pěšky (cca 8 km) a loutky a rekvizity vezli na vozíku žebřiňáčku. Rovněž jsme si hodně užili na zimním zájezdu do Jánských lázní, kde jsme hráli pro dětské pacienty a kde se nám porouchalo rovněž půjčené skříňové auto značky ROBUR tak, že jsme po představení museli zpět odcestovat vlakem, což znamenalo pěší cestu do Svobody nad Úpou ve sněhu. Ale byli jsme mladí a náladu nám nic nezkazilo.



Fotografie spadá do let, kdy v tomto prostoru stávalo loutkové divadlo, dnes parkoviště a.s.Veba.
Vpravo autobusové nádraží.








Další pokračování v úterý 8.září.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 4. září 2015 v 7:39

Mirku, moc hezky sepsáno, dobře se to četlo, jako pohádka. Věřím, s jakou melancholií vzpomínáš. Dřív šlo všechno, s chutí a zadarmo, a dnes jde všude jen o ty peníze. Ale abych nehanila, v našem městě máme pěkné divadélko pro děti a kvalita je dle mého posouzení velmi dobrá, hodně cestují po republice. A ještě jsi nám neřekl - který Ty jsi na tom společném obrázku? Nebo i na jiných fotkách Tě najdeme? :-)

2 Jarka Jarka | Web | 4. září 2015 v 9:43

Divadélko mělo štěstí nejen na zapálené lidi pro věc, ale i na to, že si ho vzal "za své" podnik VEBA. Určitě to byla ohromná pomoc, jak s vytápěním, tak s úklidem i financováním všeho potřebného. :-) Dobové fotky si užívám. Lidi sice neznám, ale koukám se, co se nosilo a u děvčat vidím ty natupírované účesy, které jsem taky nosila. :-D

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 4. září 2015 v 12:01

To byla krása, nádherně jsi to napsal a mne to vrátilo spoustu let zpátky na malé jeviště kina a na loutková představení, která jsem milovala.

4 Hanka Hanka | 4. září 2015 v 12:25

Je krásné si to připomenout, z fotografií je vidět, že to byli mladí lidé, těm v kapsách nevyzváněly mobily a po večerech neseděli na facebooku [:tired:]  :D . To nadšení je z dnešního pohledu obdivuhodné, nekoukalo se na čas a pohodlí, kdo by dneska takhle cestoval a převážel kulisy, že jo. Ze společné fotografie čiší pohoda a kamarádství. Trochu to připomíná dobu obrozenců, už samozřejmě v modernějších podmínkách. Díky za článek i fotky. :-)

5 děda tik tak děda tik tak | Web | 4. září 2015 v 19:33

[1]: Díky moc a jsem rád, že se to opět líbí. Musím tě ale uvést do obrazu k celé sérii těchto článků. Tak jak jsem psal už v prvním dílu, není to moje osobní vzpomínka, ale vše bylo připravováno ve spolupráci bývalých i současných členů tohoto souboru. Podle jejich vzpomínek a fotografii jsem to uvedl do této podoby a proto mne nenajdeš na žádné fotografii. Osobně jsem se věnoval dětským táborům, ale k tomu až v jiném článku. :-)

6 děda tik tak děda tik tak | Web | 4. září 2015 v 19:41

[2]:Bez podpory podniku by takovou činnost ani nebylo možné uskutečnit, protože to byla a stále je dobrovolná a zájmová práce lidí, ochotných obětovat hodně svého volného času. :-)

7 děda tik tak děda tik tak | Web | 4. září 2015 v 19:44

[3]:Hezké věci je dobré si takto připomenout. Díky moc :-)

8 děda tik tak děda tik tak | Web | 4. září 2015 v 19:47

[4]:Díky za hezký komentář, který musí potěšit všechny příznivce tohoto souboru. :-)  :-)

9 Hanka Hanka | E-mail | Web | 4. září 2015 v 19:55

Máš tak krásně až sugestivně napsaný článek, Mirku, že si připadám, jako kdybych byla přitom.
Všechna čest, že Veba tuhle činnost podporovala. Ono se to nezdá, ale náklady musely být značné.
Dobové fotky jsou fajn, to snad ani není pravda, když si pomyslím, že mi v uvedených letech bylo 13 a 14 roků. ???  :-D
Už se těším na pokračování!

Užij si příjemný víkend. :-) Hanka

10 děda tik tak děda tik tak | Web | 4. září 2015 v 22:16

Díky Hani a přivádíš mne tak trochu do rozpaků. Tvoji chválou. Jsem rád, že to nachází zájem a připomínají se i další, kde i dnes stále fungují tato ochotnická divadla. Rád bych s Tvým dovolením uvedl odkaz na jeden  konkrétní článek, kde je nádherná ukázka, jaká pozornost je loutkám věnována. http://sceneryphoto.blog.cz/1508/soukrome-muzeum-v-zaluzi. :-)

11 Luďkaw Luďkaw | Web | 4. září 2015 v 22:55

Moc se mi líbí Tvůj článek,jó kde jsou ty časy kdy lidé byli nadšení něco dělat a přinášet radost nejen sobě ale hlavně druhým,vše to bylo s vlastního zájmu a nutné podotknout že zdarma.Ale to je nenávrátně pryč. :D

12 děda tik tak děda tik tak | Web | 5. září 2015 v 19:33

[11]: Díky Luďko. :-)

13 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 19. září 2015 v 18:17

Nejhorší je, že dnes by asi na taková představení už nikdo nechodil.

14 děda tik tak děda tik tak | Web | 19. září 2015 v 21:33

[13]: Opak je pravdou Ilonko, a určitě se o tom dočteš v dalším povídání. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama