close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jaké bylo a je loutkové divadlo v Broumově. 4. část.

11. září 2015 v 7:00 |  Loutkové divadlo


Do těchto let spadá i začátek působnosti Jardy Dařbujana v tomto loutkovém divadle. Na jeho začátky se pamatuje, když za ním a Milou Morávkem někdo přišel a vypravoval o loutkovém divadle. A že potřebují někoho, kdo by dělal zvuk a osvětlení. A že tam je príma parta a hezká děvčata a mnoho legrace.


Slovo dalo slovo, a my jsme se s Milou Morávkem rozhodli, že to zkusíme. Při první návštěvě v divadélku jsme zjistili, že mnohé členy souboru známe. Trudu Millerovou, Jitku Bekovou (dnes Grunerovou), Václava Zeleného, Alenu Dziakovou i Jirku Volhejna. No a s ostatními jsme se lehce seznámili. Jirku Volhejna jsem znal již dříve. V době, kdy jsem chodil do školy, on režíroval tehdejší dětskou činohru. Hrála se "Princezna Tatranka". V této hře jsem hrál tenkrát čerta Černobila. Po první zkoušce v loutkovém divadle jsem dostal funkci osvětlovače a Míla Morávek dělal zvuk. Připravovala se pohádka ,,0 čem král nevěděl" v režii pana Hevery.


Mé začátky v loutkovém divadle byly myslím normální, jako u každého, kdo začíná s něčím novým. Zásadně jsem nechtěl mluvit a vodit loutky, protože jsem byl velký trémista. Ale nastaly chvíle, kdy se nedalo nic dělat, a musel jsem zaskočit za někoho, kdo nepřišel ať již z důvodu třeba nemoci, či jiného. Takže původní záměr dělat jen osvětlovače a zvukaře začal dostávat trhliny. Jeden záskok, druhý záskok, třetí a pak už to ani nepřišlo. A Jirka Volhejn mi již dal roli. Největší problémy byly s voděním loutek na 2,5 metrových nitích. Když se toto vedení zamotá, nejraději byste to ihned ustřihli a začali navazovat znovu. Jirka byl ale zkušený a smotanec dokázal v klidu rozmotat. Dokázal to někdy i během hry, aniž vznikl nějaký větší problém. Tak jsem si řekl, když to svede Jirka, tak to musím zkusit taky. Po delší době to už nebyl velký problém ani pro mne. V sezoně 1967 - 68 byla dostavěna klubovna a ve dvou termínech byla svolána brigáda na úklid jak klubovny, tak i pracovní místnosti.



Principál Jirka Volhejn byl prima chlap, výborný kamarád. Nepamatuji se, že by při zkouškách nadával. Když někomu něco nešlo, předvedl, jak si to představuje a vše řádně vysvětlil. Své představy dokázal vysvětlit jasným způsobem a dokázal pro ně každého získat. Jirka hrál, dělal kulisy i předměty (rekvizity) na scénu, dělal dramaturga, režiséra, sjednával představení, zajišťoval dopravu. Zkrátka se bezvadně staral o divadlo i soubor. Myslím, že jsem se od něho naučil hodně a to i proto, že byl nejen učitelem, ale i kamarádem. I v pozdější době, když už jsem vedl divadlo já, přišel, poradil a dokonce pro jednu inscenaci vyrobil krásné 80 cm velké loutky. Příhod je mnoho. Snad nejvíce mi utkvěla v paměti legendární cesta do Šonova. Malý, čtyřkolový žebřiňáček, na něm uložené loutky a rekvizity, parta komediantů ustrojených do starých hadrů, kytara a hurá pěšourem ve sněhu do 8 km vzdáleného Šonova. Cesta zledovatělá. Něco jsme proklouzali, cestou se zpívalo a šonovský kopec jsme sjížděli na starém nočníku, který se našel u cesty.



Šonov - Vzhůru na další štaci.

Byly i štace, kde děti viděly loutkové divadlo poprvé v životě, a po představení se nás ptaly: "Jak to, že nemáte před kukátkem žádné sklo?" Museli jsme jim vysvětlit, že to není televize, ale divadlo. Nebo další příhoda. Hrála se pohádka, kde čarodějnice udělala na zemi začarovaný kruh a čekala, až přijde Kašpárek a do kruhu vstoupí. Tím by se proměnil v kůzle. Když Kašpárek přišel, tak jej děti hlasitě upozorňovaly na začarovaný kruh. Křičely: "Pozor, je tam začarovaný kruh!" - Ale protože Kašpárek měl ve scénáři napsáno, že vstoupí do kruhu a v kůzle se promění, tak to také učinil. A stalo se. Rána, kouř a z Kašpárka bylo kůzle. Děti začaly křičet "My jsme ti to říkaly, my jsme ti to říkaly!" Loutkové divadlo mělo vlastně dvě období. V původní scéně v areálu Veby, kde jsme díky divadlu prožívali úžasné mládí, a druhé období po likvidaci budovy. Od roku 1968 soubor stagnoval, scházel se jen občas.


V roce 1970 se divadlo opět rozehrálo. Sehrála se představení Honza a zlá princezna, Jak Kašpárek se Šmidrou zvítězili nad ježibabou, Začarovaná skříňka. V tomto období měl největší zásluhu o chod divadla Jiří Volhejn, režisér, výtvarník, herec-vedoucí souboru.





Ze hry, Jak kašpárek a Šmidra zvítězili nad ježibabou.

Kolem roku 1970 Jiří Volhejn s divadlem skončil a vedení divadla převzali bratři Milan a Dalibor Novotní. Ti při setkání s bývalým členem Jaroslavem Dařbujanem, který se po návratu z vojny odstěhoval do Otovic a tam si založil nejmenší loutkové divadlo na okrese pro 24 diváků a hráli s loukami 25 cm ve skříni, přesvědčili ho, aby se vrátil zpět.

Další pokračování v úterý 15. září.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 11. září 2015 v 9:20

To je dobře, že divadélko období stagnace začalo znovu zkoušet a fungovat, byla by škoda výborné party a divadelního vybavení. :-) Mimochodem. Zaujalo mě jméno Dařbujan. Zprvu jsem si myslela, jestli to není přezdívka, protože znám jen toho pohádkového s Pandrholou, ale zdá se, že je to regulérní příjmení. ;-)

2 Hanka Hanka | E-mail | Web | 11. září 2015 v 15:23

Pěkné pokračování příběhu loutkového divadla, Mirku. Moc hezky se to čte.
Už dřív mě napadlo, že vodění loutek není vůbec jednoduché, chce to pořádný cvik.
Moc se mi líbí fotky, v souboru byla hezká děvčata a kluci nakonec taky. ;-)
Musela to být dobrá a veselá parta.
Je fajn, že se soubor nerozpadl. :-)
Přeji příjemný víkend a těším se na úterý! ;-)  :-)  Hanka

3 Drak Drak | Web | 11. září 2015 v 19:09

zajímavé! u nás funguje od padesátých let divadlo Radost,
je to docela logické, jelikož v našem
městě se narodil J.Skupa :-)

4 děda tik tak děda tik tak | Web | 12. září 2015 v 12:29

[1]: Díky Jarko a nenapadlo mne spojovat jméno Dařbujána s tak známou a oblíbenou pohádkou. :-)

5 děda tik tak děda tik tak | Web | 12. září 2015 v 12:39

[2]: Tak jsem rád Hani,když se ti to hezky čte.Vodění loutek na dlouhých nitích chce určitě cvik a jejich zamotání může skončit i nepříjemnou příhodou.Fotografií by mohlo být víc,ale buď jsou již vyhozené,nebo poschovávané. Hezký víkend a bude hezky,tak jsem zvědav jaké máte plány. :-) Mirek.

6 děda tik tak děda tik tak | Web | 12. září 2015 v 12:41

[3]: Díky Draku a už jsem se díval po nějakých odkazech uvedeného divadla. Vím, že jsi už jednou psal, že jsi byl i nějakou dobu členem souboru. :-)

7 Hanka Hanka | E-mail | Web | 13. září 2015 v 0:01

[5]: Plány jsme neměli v podstatě žádné, domluvili jsme se až ráno, ale den se nadmíru vydařil, Mirku. :-)

8 Drak Drak | Web | 13. září 2015 v 22:01

[6]: jojo, byl, a moji rodiče stáli u založení,
tenkrát byla Radost hodně populární a vyhrávala i celostátní, vlastně mezinárodní
festival v Chrudimi

9 děda tik tak děda tik tak | Web | 14. září 2015 v 13:31

[8]: Je vidět Draku, že Skupovo rodiště v každém z Vás zanechalo něco kladného pro loutky a loutkové divadlo. Je možné, že se vzájemně oba soubory mohly na některých soutěžích i setkat. :-)

10 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 14. září 2015 v 21:02

Na loutky jsem se vždycky ráda dívala..:). Pěkný dokument jsi napsal, Mirku a moc se mi líbí i ty staré fotografie..:). Je to příjemné počtení..:). Měj se hezky a díky :).

11 děda tik tak děda tik tak | Web | 14. září 2015 v 21:52

[10]: Díky Jituško a můžeš ve čtení pokračovat v dalších dílech, které budou postupně vycházet. :-)

12 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 19. září 2015 v 18:13

Ono vést loutku není vůbec jednoduché. Doma jsme koupili synovi divadélko, pak se mi časem  smotaly loutky dohromady a některé se už ani nevymotaly. Zůstal jen čert.

13 děda tik tak děda tik tak | Web | 19. září 2015 v 21:28

[12]: Příjemná zábava s motáním. :-D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama