Srpen 2016

Nastal čas loučení.

31. srpna 2016 v 15:14 Čápi


Tak jako každým rokem nastává čas odletu čápů do zimovišť. Ani letošní rok není výjimkou, kdy čápi od nás odlétají koncem srpna a v září. Čáp bílý patří mezi typické tažné ptáky, kteří na našem území sice hnízdí, ale každoročně od nás odlétají do vzdálených, jižněji položených krajin. Díky vyspělé technice a satelitnímu sledování se uvádí, že při podzimním tahu uletí za den 300 - 400 km. Ještě koncem minulého týdne jsem stihl pořídit několik fotografii čápů na třech hnízdech před jejich odletem. Ostatní hnízda jsou už opuštěná.



Hnízdo pivovaru Olivětín, poslední letošní pohled do krajiny.


Myslíš, že naši mají tu navigaci správně nastavenou?


Tak, a jdeme na to.


Hnízdo u nemocnice. Porodnice tady sice už není, ale hnízdo jsem vyhral hezké.


Poslední zkouška.


Tak zas příští rok.


Hnízdo u bývalé truhlárny. Doufám, že mi to tady pohlídáte.


Mějte se tady všichni moc hezky.


Tak já už taky letím.

Soutěž v požárním sportu.

28. srpna 2016 v 17:44 Soutěže

Soutěž v požárním sportu jako 8 ročník o pohár personálního ředitele a.s. VEBA se uskutečnila 27. srpna 2016. Upravený prostor víceúčelového hřiště, které navazuje na zimní kluziště Olivětín, poskytlo tak jako v jiných letech místo, pro uspořádání této soutěže. K soutěži přijela 4 družstva mužů a 1 družstvo žen, které zastupovalo obec Božanov. Z družstev mužů to bylo z obcí Božanov, Vižňov, Meziměstí a pořádající družstvo JSDHP VEBA a.s. Broumov. Bylo to o poznání méně, než v minulých ročnících. Po nástupu družstev a jejich přivítáním, kterého se ujal personální ředitel a.s. VEBA Ing. Jiří Myšák, bylo provedeno losování, v jakém pořadí budou družstva k soutěži nastupovat. Ještě před samotným vylosováním pořadí, bylo oznámeno, že soutěž bude probíhat jako klasický požární útok za stejných podmínek jak pro družstva mužů, tak i družstvo žen. Soutěž opět probíhala ve dvou kolech a započítával se nejlépe dosažený čas. Ani letošní soutěž se neobešla bez některých komplikací, které ovlivnily dosahované časy, ale to vše už k soutěžím patří. Po součtu dosažených časů všech družstev bylo vyhlášení vítězů a předání cen personálním ředitelem a. s. Veba a představiteli hostující jednotky a. s. Veba Olivětín. Umístění družstev včetně dosažených časů, je uvedeno na přiložené tabulce. Počasí celé soutěži přálo a doufáme, že příští již 9 ročník bude opět zastoupen z okolních obcí, které mají dobrovolné HS. Existence profesionálních sborů neznamená, že dobrovolní hasiči nejsou potřeba. Právě naopak, což se již nesčíslněkrát potvrdilo zejména u přímých, rychlých zásahů u menších požárů, či mimořádných událostí, kdy se prokázalo, že sbory dobrovolných hasičů stále zůstávají a i v budoucnu zůstanou nenahraditelnou složkou záchranného systému, zejména v menších městech či na venkově. Nesmíme také zapomínat na tu skutečnost, že to byla jedna z prvních organizací, která na vesnicích ovlivňovala a dosud ve velké míře ovlivňuje a podílí se na kulturním a společenském životě.













































Krkavčí kameny.

25. srpna 2016 v 17:30 Mařenice a okolí


Krkavčí kameny jsou asi 1 km severně od Dolní Světlé těsně u bývalé státní hranice s Německem. Je to nevýrazný zalesněný hřbet s pozoruhodnou skupinou pískovcových skal. Z vrcholové plošiny skalního suku (532 m), spadajícího k západu asi 12 m vysokou stěnou, vyčnívá malá skalní věž se dvěma vrcholovými "palicemi" o výšce asi 5 a 8 m nad plošinou. Tyto bizarní útvary byly známy již ve 14. století a lidská fantazie v nich viděla nejrůznější podoby, např. dvě lidské hlavy, hlavy lva a koně apod. Horolezci skálu nazývají Sokolík.

Při střetnutí pruských a rakouských vojsk v červenci 1778 byla skála obehnána palisádami a obsazena Rakušany. V roce 1877 byl na jižním úpatí skály postaven hostinec s vyhlídkovou verandou, zvaný Gondola. Ten byl kdysi oblíbeným výletním místem a byl později několikrát přestavován. Do dnešních dnů z něj ale zůstaly jen sporé zbytky sklepů, zdí a schodiště, hustě zarostlé mladými stromky. Proto je místo z české strany jen málo navštěvované, zatímco z německé strany sem vede značená cesta. Upravené vyhlídky na nich už dávno zanikly, takže výhled si mohou dopřát jen horolezci.

Text převzat z internetových stránek o zaniklých obcích.



Dobové fotografie.




Tato cesta vede od parkoviště na Dolní Světlé a před vstupem na lesní cestu se nabízí první pohled na Krkavčí kameny.






Tady se dostáváme na konec cesty, kde bývala hraniční závora. Cesta vlevo vede přímo na Krkavčí kameny.










Stěna hostince z boku.




Náhorní plošina, zde stála restaurace.


Kamenický Šenov, muzeum skla.

23. srpna 2016 v 19:15 Výstavy

Tímto článkem se opět vracím k jedné z dalších návštěv v cestě za sklem, které je velmi známé v tomto kraji a proslavilo se nejen u nás, ale i v cizině. První zpráva o Kamenickém Šenově se nalézá v českokamenické kronice, kde je tato ves, založená přistěhovalými Lužickými Srby, doložena k roku 1352 pod názvem Sonov. Počátkem 15. Století patřil Kamenický Šenov k českokamenickému panství Hynka Berky z Dubé, od roku 1427 pánům z Vartenberka, na počátku 17. Století koupil panství Radslav Kinský ze Vchinic. V 17. Století se místní obyvatelé začali zabývat zušlechťováním skla, dováženého z nedaleké huti ve Chřibské. Vedle sklářských rafinérů rytců, malířů a brusičů se zde současně rozvinul obchod se skleněným zbožím, který nacházel odbytiště také v daleké cizině. Roku 1849 byl Kamenický Šenov povýšen na městys a v roce 1900 získal výsady města. Aby se nemuselo surové sklo dovážet, byla již roku 1886 postavena první sklářská huť Adolfa Rückla. O několik let později, v roce 1905, byla postavena huť Jílkova a za dalších dvacet let huť Vetterova. Kamenický Šenov je nejen městem skla, ale i svítidel. Je to především zásluhou prácheňské rodiny Palmeů, která zahájila výrobu lustrů v roce 1724. O proslulost města se zasloužila také zdejší nejstarší sklářská škola světa, založená roku 1856. Slavnou minulost sklářské výroby dokládají i předměty soustředěné ve sklářském muzeu.



Model sklářské pece.


K nejzajímavějším a nejobdivovanějším exponátům patří skleněná židle, vyrobená místní firmou Eliase Palmeho v 90. letech 19. století na přání indického maharadži z Hajdarábádu.








"Koně v bouři"



























Farma Wenet 2

22. srpna 2016 v 13:34 příroda


Krátkým popisem o farmě Wenet jsem psal v minulém článku, kde jsem ukázal upravenost celého areálu. Dnes se vracím s ukázkou na několika fotografiích, jaká zvířata tu chovají. Pro vzdálenější návštěvníky je na této farmě možnost využít nabízeného ubytování v nově zrekonstruovaných prostorách.






































Farma Wenet

20. srpna 2016 v 14:28 příroda


Farma Wenet se nachází v Otovicích nedaleko Broumova, blízko polských hranic. Je obklopená okolními kopci, a je odtud vidět na Broumovské stěny, Ruprechtický špičák i na broumovský klášter. Na farmě se chovají lamy, od roku 2008 do chovu přibyli i velbloudi. Dále tu jsou pštrosi i klasická česká hospodářská zvířata jako jsou králíci, slepice, husy, kachny a samozřejmě také ovečky. Na farmě s chovem zvířat začali již v roce 1995. Farmu navštěvují nejen děti z okolních mateřských škol a školek, ale i ze vzdálenějších míst. Farma také zapůjčuje zvířátka na oslavu příchodu Tří králů, které pořádá město Broumov. Spolupráce je i s Jízdárnou Hejtmánkovice, při konání různých akcí. Na všechny akce jsou zvířátka zapůjčována bezplatně a vždy je po celou dobu dbáno na jejich zdraví a bezproblémový průběh. Upravenost a hezké prostředí celého prostoru farmy poskytuje nejen skvělou prohlídku, ale i případný odpočinek. V okolí farmy je rozmístěno i různé hospodářské nářadí, které bylo dříve používáno. Na přiložených fotografiích je prostředí celé farmy a ukázka chovaných zvířat bude v jednom z dalších článků.
























V krátkosti jsem se tu zmínil o spolupráci této farmy s jízdárnou Hejtmánkovice, která se rovněž vyznačuje svoji upraveností. Obec Hejtmánkovice vznikla krátce po osídlení Broumovska ve 13. století - první písemná zmínka pochází z roku 1296. Najdeme zde cca třicet křížků, které se většinou nachází u cest a v polích. Křížky jsou většinou jednoduché robustní formy, typické pro Broumovsko. Nejznámější jsou sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, které se nachází na mostě u vjezdu do Broumova. Obec získala významné ocenění v soutěži "Vesnice roku 2014".



















Klášterní halali.

18. srpna 2016 v 13:20 Broumov aktuálně


Letní hornové a flétnové kurzy v rámci letního hudebního festivalu Za poklady Broumovska, se uskutečnily ve dnech 8. - 13. 8. 2016 Klášter Broumov. Kurzy byly vhodné pro žáky ZUŠ, studenty konzervatoří i akademií bez omezení věku a jsou doprovodným programem hudebního festivalu Za poklady Broumovska. Veřejné vystoupení nejmladších účastníků kurzu ve hře na hornu, se uskutečnilo 13. 8. 2016 jako halali na nádvoří kláštera Broumov. Jedno z předcházejících vystoupení účastníků tohoto kurzu se také uskutečnilo podle programu ve středu 10. srpna jako Halali show ve skalách u jezírka Pískovna v Adršpašských skalách. Na tento záznam se můžete podívat na videu s odkazem na konci stránky.



















Odkaz na video ZDE

Skleněná zahrada.

17. srpna 2016 v 13:44 Zajímavosti z cest


Poslední ukázkou z prostoru sklárny a jeho přilehlého okolí, je jedinečný projekt Skleněná zahrada, který prezentuje umělecké sklo přímo pod širým nebem u sklárny Ajeto. Na tomto projektu se podílela řada světových umělců a stromem Bořka Šípka, byla v roce 2002 zakončena základní linie Skleněné zahrady. V roce 2004 se kolekce přesunula i do dalších míst okolí sklárny. Projekt stromu Bořka Šípka se najde na několika místech a jedním z nich je Nový Bor, kdy Bořek Šípek věnoval městu Novému Boru unikátní plastiku nazvanou Strom. Plastika je kombinací kovu a skla. Obsahuje 350 skleněných částí, na jejichž výrobě podle Šípkova návrhu pracovali skláři ve sklárně Ajeto v Lindavě.




















Poslední dvě fotografie už nejsou ze skla.


Motýlice obecná.


Sklářská krčma u sklárny Ajeto.

15. srpna 2016 v 15:07 Zajímavosti z cest


Nezapomenutelným zážitkem je posezení ve sklářské restauraci, kdy se stáváte očitými svědky umělecké tvorby sklářů, kteří navazují na tradice sklářského umění. V této krčmě je dokonce umožněno vyzkoušet si práci skláře a pomocí sklářské píšťaly vytvořit svůj první skleněný výrobek. Sklárně Ajeto se dostává velkého ocenění u nás i ve světě za unikátní styl dekorativního skla i skleněného šperku. Je to odměna za náročnou práci a umění lindavských sklářů, kteří pokračují v tradici českého sklářství. Kdo neodolá, může si dokonce práci sklářů vyzkoušet.
























Sklárna Ajeto, Lindava u Cvikova.

13. srpna 2016 v 15:16


Sklárna leží v malé obci asi 10 km od Nového Boru, města se sklářskou tradicí Lužických hor. Obec Lindava byla již od počátku 18. století začleněna do panství rodu Kinských a spojována s rozvojem výroby textilu a skla. Sklárna byla vybudována v letech 1992 - 1994 na základech textilní továrny Ignaze Richtera z roku 1816 na výrobu a barvení manšestru. Hrabě Kinský významně podporoval nejen textilní průmysl, ale i sklářskou výrobu. Díky tomu vznikla na území Lindavy, Svitavy a blízkého okolí celá řada domácích dílen pro opracování skla a zejména pak na výrobu stříbřených zrcadel. Slavnostní zahájení výroby v nové sklárně dne 28. 10. 1994 otevřelo novou cestu českého uměleckého skla do zahraničí. Práce zdejších sklářských mistrů a jejich řemeslná úroveň vytvořily ze sklárny Ajeto mimořádný prostor, vyhledávaný světově uznávanými sklářskými výtvarníky, architekty, designéry a dalšími tvůrčími osobnostmi. Poskytuje jedinečnou příležitost pozorovat práci sklářských mistrů, jak se žhavá tekutá skleněná hmota mění v křehkou krásu skla. Pro zajímavost, právě skleněná cena Thálie udělovaná nejlepším divadelním hercům vzniká ve sklárně Ajeto v Lindavě na Českolipsku.











































Dernisáž výstavy s názvem V prostoru paměti.

9. srpna 2016 v 13:19


Dernisáž výstavy akademického malíře Jindřicha Růžičky s názvem V prostoru paměti, se uskutečnila v sobotu 6. srpna v 16 hodin. V rámci dernisáže proběhlo i setkání s autorem a to ve výstavní síni v 1. patře opatského křídla kláštera, kde se výstava konala. Jindřich Růžička se narodil v Polici n/Met. v roce 1947. V Broumově a Otovicích prožil dětská a jinošská léta.
Poválečné Broumovsko mu učarovalo natolik, že v něm zanechalo trvalý otisk pro jeho výtvarná díla. Jindřich Růžička je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze u profesora Slánského, Smetany a Čepeláka (1974). Jako grafik, malíř, kreslíř, fotograf a literát je znám především grafickou tvorbou a dnes již patří ke klasikům českého linorytu. Za tuto techniku získal řadu domácích i mezinárodních ocenění. Své práce vystavil doposud na 35 samostatných výstavách a byl zastoupen na řadě kolektivních výstav doma i v zahraničí. Na současné výstavě se broumovské veřejnosti představuje již po sedmé a i v tomto případě je pro vystavená díla charakteristická podmanivá atmosféra, dokonale zvládnutá technika a preciznost provedení. V tomto pojetí provázela celou výstavu i slova kurátorky výstavy Hany Larvové. Vedle několika kreseb převažují fotografie, svým originálním pojetím a virtuózním technickým zpracováním působící jako dokonalé grafické listy. Nalezneme mezi nimi i několik motivů pochmurné krásy dnes již zaniklé tváře někdejšího Broumova. Vloni se jako grafik stal laureátem u nás nejprestižnější Ceny Vladimíra Boudníka a v příštím roce pak oslaví své významné životní jubileum. Jindřich Růžička o své práci hovořil velmi poutavě. Rád se vrací do našeho města nejen ve svých vzpomínkách, ale i jako prostý návštěvník a sleduje aktuální dění. Má zde mnoho místních přátel, známých ale i spolužáky. To se také projevilo v průběhu dernisáže, kdy byl stále středem pozornosti, a diskusní skupinky nebraly konce. Na ukázku pouze zlomek z toho, co bylo vystavováno.




























































Motýlí dům Jonsdorf.

5. srpna 2016 v 14:59 Zajímavosti z cest


Návštěva Motýlího domu v Jonsdorfu je zážitek, který udělá Váš volný čas v Sasku ještě atraktivnější. V osmihranné, velké hale se cítí cca 200 exotických motýlů velmi dobře. 35 druhů ze čtyř kontinentů - jižní a střední Ameriky, Afriky a jihovýchodní Asie. Provoz je zde celoročně, denně od 10 do 18 hodin. Uprostřed tropického světa rostlin, obklopeni palmami, banánovníky a bambusovníky, je možné hodně zblízka zažít tropické motýly v jejich přirozených podmínkách. Atmosféru džungle dodává jezírko s malým vodopádem. Misky s ovocem a karafiáty jsou ideálním místem na pozorování krásně zbarvených a zároveň dobře maskovaných motýlků. Osmihranná budova se skleněnou střechou se stará o optimální světlost a průnik slunečních paprsků. Vlhkost vzduchu se udržuje kolem 75%. V motýlí hale vás zabaví i potěší pohled na rodinku malých opiček Kosmana bělovousého. Můžete se procházet po upravených chodníčcích po celé hale, anebo si sednout na některou z laviček a jen se kochat tou nádherou. Někdy se stává, že motýl si splete barvu oblečení s květinou a sedne si na vás. Je zde vlhký vzduch a hodně velké teplo, tak si budete připadat jako v sauně.













































Jonsdorf terária.

3. srpna 2016 v 16:52 Zajímavosti z cest

Ve vstupním prostoru a v prvním patře jsou k vidění v teráriích různí obojživelníci. Suchozemské a vodní želvy, chameleóni. Dalšími živočichy jsou ještěrky, hadi, sklípkani a další hmyz. Před vstupem do motýlí haly je asi 3m dlouhé mořské akvárium s korálovými rybami a kolem třiceti různých korálů a sasanek obývá tento vodní svět. I tady se dá pěkně zafotit.















Strašilky jsou rozšířené v tropických zónách. Jsou velmi dobře maskovány tím, že vypadají jako větvičky. Dosahují velikosti až 28 cm, nejmenší jen 2 cm. Aktivní v noci, přes den se pohybují velmi pomalu dopředu, jako větev ve větru.


















Užovka červená. Patří ke škrtičům a je štíhlý a elegantně působící had. Nejčastěji se vyskytuje načervenalý a nahnědlý ale je i v barvě bílé nebo šedé a šedozelené.









Další a tentokrát již poslední část "Motýlí dům" bude v dalším článku, s ukázkou motýlů.

HORSKÝ EXPRES – Cvikov.

1. srpna 2016 v 13:54 Zajímavosti z cest


Ze cvikovského náměstí vyráží pravidelně dvakrát týdně vláček, který míří do německého Jonsdorfu ke krásnému Motýlímu domu. Původní úterní termíny byly pro velký zájem rozšířeny o další den v týdnu, a to čtvrtky. Tuto akci pořádá město Cvikov v rámci rozvoje přeshraniční zdravotní turistiky v Euroregionu Nisa o letních prázdninách na trase Cvikov-Trávník-Mařenice-Krompach-Jonsdorf-Oybin. Protože o návštěvě tohoto místa a hlavně "Motýlího domu" jsme uvažovali již dost dlouho, využili jsme této příležitosti. Jízdenky byly zamluveny v IC Cvikov několik dní předem a tak se konečně náš plán uskutečnil. Jízda vláčkem je zdarma, v Německu si každý účastník hradí sám veškeré vstupy, občerstvení apod. Výletní trasy nejsou hromadně organizovány průvodcem, zajištěna je pouze doprava. Počet míst ve vláčku je omezen na 56 míst. Druhou německou stanicí, kam výletníky může vláček dopravit, je lázeňské městečko Oybin. Zde se krásnou procházkou lesem můžete vydat například na pískovcovou horu, kde stojí hrad Oybin, jejž nechal zbudovat Karel IV. jako své původní sídlo. Jonsdorf je lázeňské středisko, obec v Německu, v jihovýchodní části Saska, zemském okrese Zhořelec, v Horní Lužici, na severní straně Žitavských hor, na hranicích s Českou republikou. V únoru 2004 byla otevřena pod heslem "téměř v tropech" fascinující zoologická a botanická zvláštnost, Motýlí dům a dům plazů.

Odjezd z náměstí Cvikov.



Příjezd na parkoviště u Motýlího domu. Doba jízdy 50 min.


Motýlí dům.


Vstupní část, kde jsou k vidění v teráriích různí obojživelníci.


Úprava celého okolí Motýlího domu. V zadní části je terasa k odpočinku a občerstvení.




Jeden z další turistických autobusů.



Pokračování s ukázkou různých obojživelníků bude v dalším článku.