Srpen 2017

Olivětínská liška.

28. srpna 2017 v 15:18 Střelnice


26. srpna 2017 probíhal na střelnici Hubert v Olivětíně již 10 ročník střelecké soutěže o putovní trofej Olivětínské lišky. Při nástupu soutěžících střelců byla podána instruktáž o způsobu probíhající soutěže, a propozice tvoří přílohou.












































Zámek Nové Město nad Metují - 2

24. srpna 2017 v 14:41 Zajímavosti z cest


Jedním z dalších lákadel při návštěvě zámku rodiny Bartoň-Dobenín v Novém Městě nad Metují v období letních měsíců je také unikátní výstava, která připomene věhlas československých cukráren v období první republiky. Součástí výstavy je v jedné místnosti i expozice věnovaná Magdaleně Dobromile Rettigové. Dobu zašlých časů připomíná stylizovaný interiér historické cukrárny, obchodu i výrobny se zásobníky na kávu, dózami plnými bonbonů a zákusky vytvořených podle časopisů ze 30. let 20. st. K vidění byly mnohdy již zapomenuté cukrářské nástroje, jako jsou raznice a formy na bonbony nebo tvořítka dříve oblíbených sněhových koulí. Obdivovat bylo možné dobové bonboniéry i reklamní materiály a získát přehled o historii čokolády, marcipánu, perníku, zmrzliny nebo dortů, stejně jako o vývoji cukrářského řemesla v Čechách a na Moravě.

























Neodmyslitelnou součástí areálu zámku je i terasovitá zahrada s krytým dřevěným mostem a soškami trpaslíků od Matyáše Bernarda Brauna. Dřevěný most v areálu zámecké zahrady byl navržen slovenským architektem Dušanem Samuelem Jurkovičem. Postaven byl v roce 1910 v rámci jim navržených úprav celého zámeckého areálu v letech 1909 - 13 pro reprezentativní bydlení rodiny textilního velkoprůmyslníka z Náchoda - Josefa Bartoně z Dobenína. Délka mostu cca 38 m, délka přemostění cca 33 m, výška chodby nad terénem cca 4 - 8 m, výška hlavní mostní věže cca 12 m.








Kuriozitou zámku jsou sochy barokního sochaře Matyáše Bernada Brauna (1684-1738). Vypadají sice jako kamenní trpaslíci, ve skutečnosti ovšem jde o karikatury panského úřednictva a služebnictva.










Poslední pohled na zámek před občerstvením.

Bouře doprovázená Derechem.

23. srpna 2017 v 19:33 příroda
Bouře doprovázená derechem (doprovodný větrný jev v bouřce) poničila u nás v kraji plochu lesa o rozloze zhruba 150 hektarů.
Největší škody počítají Městské lesy Jaroměř, kterým lesy v zasažené oblasti na pomezí Náchodska a Trutnovska patří.
Video je pořizeno u obce Proruby, směrem na Libňatov.





Zámek Nové Město nad Metují.

19. srpna 2017 v 17:20 Zajímavosti z cest


Zámek v Novém Městě nad Metují byl v nedávných dnech místem našeho zájmu. Jeho prostory jsou přístupné z náměstí, které je perlou úpravenosti. Pouze fotografování v prostorách zámku nebylo povolené. Sice podle turistické novinky se nově ruší zákaz fotografování na českých hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu, který má ve správě většinu sídel, ale to se právě netýká tohoto zámku. Zestátnění majetku 1948 - 1992 Bartoňové z Dobenína 1992 - dosud, Josef Marian Bartoň - Dobenín 1992 - 2013, Joseph Michael Barton Dobenin 2013 - dosud. Nové Město nad Metují vyrostlo na vysokém skalnatém ostrohu nad řekou Metují a bylo založeno roku 1501 Janem Černčickým z Kácova, který na ně poté přenesl všechna městská práva ze sousedního Krčína. Nové Město nad Metují je svým unikátním palácovým náměstím s řadou jednotných renesančních štítů perlou evropské renesanční architektury, a to bylo stvrzeno už v červenci 1950 usnesením vlády vyhlášením historického jádra města státní památkovou rezervací, tento statut byl obnoven výnosem ministra kultury v prosinci 1969 a od 1. 1. 1970 je historické jádro Nového Města nad Metují městskou památkovou rezervací. Záchranou pro zámek bylo jeho zakoupení rodinou průmyslníka Josefa Bartoně-Dobenína. Renovací byl pověřen vynikající brněnský architekt Dušan Jurkovič, který spolupracoval s významnými umělci své doby, např. architektem Pavlem Janákem.



V prostoru náměstí se dále nachází barokní morový sloup z roku 1696 a rokokové sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1767.






Jan Černčický z Kácova.


Celé náměstí tvoří takováto podloubí, která poskytují různé druhy občerstvení.


Pohled do údolí.




Vstup do zámku.


Před zámkem je také pomník Bedřicha Smetany. Otec Bedřicha Smetany František sem v roce 1818 přišel jako nájemce do opraveného zámeckého pivovaru. Teprve poté se přesunul do Litomyšle, kde se Bedřich v roce 1824 narodil. Bedřich se sem vracel však za svými příbuznými, za sestřenicí Luisou, do které se zamiloval a napsal pro ní Luisinu polku.


V jedné místnosti nádvoří zámku byla také expozice těchto vozítek Velorex, jehož vlastníkem byl i Josef Abrhám ve filmu "vrchní prchni". Jeho výhodou bylo, jej nemusel čistit, ale dával ho do čistírny.






Dále byla možnost navštívit zámeckou zahradu a historickou cukrárnu s řadou receptů a různých pomůcek Magdalény Retigové, ale o tom zase až v jiném článku.

Letní hornové kurzy 2017.

13. srpna 2017 v 19:14 Broumov aktuálně


V uplynulém týdnu se uskutečnil již 3. ročník mezinárodních hornových kurzů pro studenty i veřejnost s předními českými i zahraničními lektory. Letošní, již třetí ročník kurzů opět nabídl možnost zdokonalit se ve hře na hornový nástroj za přítomnosti zkušených lektorů profesionálů. Pro účastníky kurzů byly připraveny nejen každodenní lekce, ale také koncerty před veřejností a závěrečné halali v prostorách broumovského kláštera. Letní hornové kurzy jsou doprovodným programem hudebního festivalu Za poklady Broumovska. Určeny jsou všem žákům ZUŠ, studentům konzervatoří i akademií či zájemcům z řad veřejnosti, bez omezení věku.


Následující ukázka je právě z vystoupení hornistů při slavnostním halali na nádvoří broumovského kláštera.













Přichází doba odletu čápů.

10. srpna 2017 v 19:35 Čápi


Pomalu se blíží doba, kdy koncem srpna se čápi vydávají na svou dlouhou cestu na zimoviště. Zdržují se v hejnech a společně také během dne táhnou. Odletu však předchází pečlivá příprava, kdy se musejí dobře nakrmit, aby nabrali dostatečné zásoby energie na dlouhý let. Vždyť čápi černí mají před sebou zhruba 5 000 km a čápi bílí, letící až do jižní Afriky, i dvojnásobek této vzdálenosti. Tu ale neuletí najednou. Průběžně odpočívají na tahových zastávkách, tradičních místech s dobrou potravní nabídkou u zdroje vody. Čápi od nás odlétají dvěma směry, neboť naším územím prochází tahové rozhraní. Populace žijící ve východních Čechách a na Moravě táhne východní cestou přes Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a dále Turecko a Izrael do východní Afriky, zatímco čápi ze západních a jižních Čech míří přes Německo, Francii a Španělsko do západní Afriky. Čápi černí zimují už pod Saharou, ale čápi bílí pokračují dále, někteří až do Jihoafrické republiky.










Fotografie čápa černého pochází ze Stárkova, kterou mi pořídil na požádání známý mého souseda. I když jsem čápa černého v letošním roce viděl dvakrát, nikdy se nepodařilo jej vyfotografovat. Ze Stárkova lze podnikat mnoho výletů do přírody, za aktivním odpočinkem nebo kulturním vyžitím. V jeho blízkosti se například nacházejí proslulé Adršpašsko-Teplické skály nebo Broumovské stěny se svými unikátními skalními městy a skalními "sochami".



Výstava, muzeum Broumov.

7. srpna 2017 v 19:26 Výstavy

Výstava probíhá v muzeu Broumova, které se nachází v 1. patře opatského křídla kláštera benediktinů. Už před samotným příchodem do muzea Vás zaujme na schodišti několik stropních maleb, které navodí tu pravou atmosféru pro vše, co návštěvníky čeká.











Ze zahájení výstavy. Zleva broumovský farář ThLic. Martin Lanži, vedle něj vedoucí muzea Karel Franze, dále je to břevnovsko-broumovský převor Prokop Siostrzonek a jako čtvrtý, autor výstavy Petr Bergman.



Sigismund Ludvík Bouška (1867-1942) byl členem benediktinského řádu a katolickým knězem v Machově, Polici a Bezděkově nad Metují. Zároveň se jednalo o spisovatele, básníka, překladatele, znalce a sběratele výtvarného umění a čelného představitele Katolické moderny. Bouška byl grafoman a pečlivý archivář, takže jeho fond je natolik rozsáhlý, že jeho detailní studium by normálnímu smrtelníkovi zabralo snad celý život. Bouška byl skutečně fenomén. Bouška měl neuvěřitelný vypravěčský talent, rozvinutý smysl pro detail a obrovskou schopnost vtáhnout čtenáře do atmosféry a vlastních pocitů takovým způsobem, že situace s ním skutečně prožívají. Bouška se intenzivně věnoval dětem a těžce nesl jejich strádání nebo úmrtí. V povídkách, kde popisuje utonutí děvčátka v Machově nebo strastiplnou cestu zimní krajinou k umírající školačce kdesi ve Stroužném, aby jí dal poslední pomazání, píše skutečně mistrovsky. A další přátele měl mezi houbaři! Bouška byl opravdu vášnivým houbařem a přátelil se například se slavným mykologem Janem Bezděkem, učitelem v Polici nad Metují. Nutno připomenout, že tyto své kontakty Bouška udržoval z fary v Machově nebo v Bezděkově, případně z Broumova nebo Police, kam za ním mnozí jmenovaní i opakovaně dojížděli, a s většinou z nich byl až v nepředstavitelně čilém korespondenčním styku. Výstava pootevírá okno do Bouškovy duše a přibližuje nejen osobu a tvorbu Sigismunda Boušky, ale také řady umělců z jeho bezprostředního okolí. Výstava je koncipována do tří místností, z nichž první je věnována Bouškově výtvarné tvorbě a umělcům z Bouškova výtvarného okruhu. Druhá místnost je věnována Bouškově zálibě v hudbě, prezentovány jsou rukopisy Bouškových opisů Misálu s jeho vlastními překlady do češtiny, Bouškovy partitury kostelních písní, jeho úpravy textů a překlady, ale také skladby jeho hudebních přátel, z nichž mnozí dedikovali svá dílka právě Bouškovi, případně zhudebňovali Bouškovy básně a podobně. Výstava představuje také Bouškovu sbírkovou činnost v oblasti slovanských písní a další zajímavosti ilustrující jeho kladný vztah k hudbě. Třetí místnost je věnována Bouškově literární a překladatelské tvorbě a rovněž okruhu jeho literárních souputníků a přátel.










Fakt, že byl Bouška také schopným rytcem, dokazuje dochovaná deska a zkušební tisk portrétu opata Bruna Čtvrtečky. Portrét Bouška vytvořil v roce 1916 pro dedikační tisk. Jeho originál je k vidění ve stálé expozici Muzea Broumovska.







Nesignováno (pravděpodobně Arnold Koblitz), S. Bouška u harmonia, olej na plátně, nedatováno.


Mladý Ludvík Bouška byl veden k umění již na základní škole, jeho výtvarný a hudební talent byl rozvíjen na příbramském gymnáziu. Se spolužákem a přítelem Maxem Biedermannem skládali první hudební dílka. Hudební vzdělání a smysl pro rytmus Bouška později využíval při své překladatelské práci, zejména při překladech kostelních písní a liturgických zpěvů.








Některé již existující verze zpěvů Bouška upravoval, měl výborně vyvinutý smysl pro rytmiku a zároveň byl překladatelem a básníkem. Jeho úpravy tedy vedly k lepší zpěvnosti textů. V tomto případě rytmizoval Zachariášovu kantiku.



Jaroslav Vrchlický


Bouška byl členem spolku Felibrů , spolku pro provensálskou literaturu. Jeho zájem o překladovou práci provensálské literatury byl Felibry velmi ceněn. Rok po Bouškovi získal čestné členství Jaroslav Vrchlický, který Boušku k překladům z katalánštiny a provensálštiny přivedl a vybavil jej potřebnými slovníky, učebnicemi a tipy na zajímavé tituly a autory.







Svůj autoportrét věnoval Sigismund Bouška historikovi, básníkovi, redaktorovi a vydavateli časopisu "Meditace" Vilému Bitnarovi. Bitnar byl prvním Bouškovým životopiscem a jeho autoportrét použil jako ilustraci Bouškovy biografie, kterou vydal tiskem v roce 1932. Bitnar byl rovněž prvním vydavatelem Bouškovy sbírky povídek "Děti" v sešitovém vydání v roce 1911.


Autoportrét Sigismunda Boušky z roku 1933, olej na plátně.





Slackline 2017 pokračování část 2.

6. srpna 2017 v 16:12 Sport


V posledním článku jsem ukazoval přechod "Černého jezera" na Bischofsteinu, kde se soutěžilo ve slackline nebo také zkráceně slacku. Tady můžete sledovat cestu po natažené lajně z jednoho břehu na druhý a rovněž i zpáteční cestu.




Po dosažení druhého břehu se na lajně otočil a pokračoval zpět.












Další část prohlídky můžete pokračovat po značené stezce na nedalekou zříceninu hradu Skály.




Poblíž tohoto místa je umístěna informační tabule o historii hradu, kde se uvádí.

Zřícenina hradu Skály, zvaného také Bišofštejn nebo Katzenštejn, stojí v jihozápadní části pískovcové plošiny nad osadou Skály na Náchodsku v Královéhradeckém kraji. Na nejvyšším místě stál hrad s palácem, jehož jádrem byla mohutná skalní věž. Na vrchol za překrásným výhledem vede schodiště. Při patě skály je valeně klenutý sklep a zbytky Studny, na hradišti pak místnosti tesané do skal a stopy po trámových konstrukcích. Založen koncem 14. století Matějem Salavou z Lípy, který se později stal husitským vojevůdcem a spojencem orebitů. Jeho syn odtud podnikal nájezdy do Slezska a Lužice, proto byl hrad Slezany vykoupen a roku 1447 s dalšími hrady zbořen. Jako jediný však později opět obnoven. Za knížete Bartoloměje Minstrberského, vnuka Jiřího z Poděbrad, se Slezané roku 1513 pokusili hrad dobýt. Brzy poté však přestal být obýván. Po bitvě na Bílé hoře se ve zpustlém hradním areálu tajně scházeli evangelíci v čele s českobratrským biskupem Matoušem Ulickým. Hrad stojí v jihozápadní části pískovcové plošiny nad osadou Skály. Pískovcové bloky posloužily k vybudování obranných bašt, místnosti tesané přímo do skal, zůstaly zde stopy po trámových konstrukcích. Mohutná skalní věž s překrásným výhledem po kraji. Hrad je volně přístupný.



Tady už cesta pro mne končila, a snad někdy příště při příznivějším, ne tak horkém počasí.