Výstava, muzeum Broumov.

7. srpna 2017 v 19:26 |  Výstavy

Výstava probíhá v muzeu Broumova, které se nachází v 1. patře opatského křídla kláštera benediktinů. Už před samotným příchodem do muzea Vás zaujme na schodišti několik stropních maleb, které navodí tu pravou atmosféru pro vše, co návštěvníky čeká.











Ze zahájení výstavy. Zleva broumovský farář ThLic. Martin Lanži, vedle něj vedoucí muzea Karel Franze, dále je to břevnovsko-broumovský převor Prokop Siostrzonek a jako čtvrtý, autor výstavy Petr Bergman.



Sigismund Ludvík Bouška (1867-1942) byl členem benediktinského řádu a katolickým knězem v Machově, Polici a Bezděkově nad Metují. Zároveň se jednalo o spisovatele, básníka, překladatele, znalce a sběratele výtvarného umění a čelného představitele Katolické moderny. Bouška byl grafoman a pečlivý archivář, takže jeho fond je natolik rozsáhlý, že jeho detailní studium by normálnímu smrtelníkovi zabralo snad celý život. Bouška byl skutečně fenomén. Bouška měl neuvěřitelný vypravěčský talent, rozvinutý smysl pro detail a obrovskou schopnost vtáhnout čtenáře do atmosféry a vlastních pocitů takovým způsobem, že situace s ním skutečně prožívají. Bouška se intenzivně věnoval dětem a těžce nesl jejich strádání nebo úmrtí. V povídkách, kde popisuje utonutí děvčátka v Machově nebo strastiplnou cestu zimní krajinou k umírající školačce kdesi ve Stroužném, aby jí dal poslední pomazání, píše skutečně mistrovsky. A další přátele měl mezi houbaři! Bouška byl opravdu vášnivým houbařem a přátelil se například se slavným mykologem Janem Bezděkem, učitelem v Polici nad Metují. Nutno připomenout, že tyto své kontakty Bouška udržoval z fary v Machově nebo v Bezděkově, případně z Broumova nebo Police, kam za ním mnozí jmenovaní i opakovaně dojížděli, a s většinou z nich byl až v nepředstavitelně čilém korespondenčním styku. Výstava pootevírá okno do Bouškovy duše a přibližuje nejen osobu a tvorbu Sigismunda Boušky, ale také řady umělců z jeho bezprostředního okolí. Výstava je koncipována do tří místností, z nichž první je věnována Bouškově výtvarné tvorbě a umělcům z Bouškova výtvarného okruhu. Druhá místnost je věnována Bouškově zálibě v hudbě, prezentovány jsou rukopisy Bouškových opisů Misálu s jeho vlastními překlady do češtiny, Bouškovy partitury kostelních písní, jeho úpravy textů a překlady, ale také skladby jeho hudebních přátel, z nichž mnozí dedikovali svá dílka právě Bouškovi, případně zhudebňovali Bouškovy básně a podobně. Výstava představuje také Bouškovu sbírkovou činnost v oblasti slovanských písní a další zajímavosti ilustrující jeho kladný vztah k hudbě. Třetí místnost je věnována Bouškově literární a překladatelské tvorbě a rovněž okruhu jeho literárních souputníků a přátel.










Fakt, že byl Bouška také schopným rytcem, dokazuje dochovaná deska a zkušební tisk portrétu opata Bruna Čtvrtečky. Portrét Bouška vytvořil v roce 1916 pro dedikační tisk. Jeho originál je k vidění ve stálé expozici Muzea Broumovska.







Nesignováno (pravděpodobně Arnold Koblitz), S. Bouška u harmonia, olej na plátně, nedatováno.


Mladý Ludvík Bouška byl veden k umění již na základní škole, jeho výtvarný a hudební talent byl rozvíjen na příbramském gymnáziu. Se spolužákem a přítelem Maxem Biedermannem skládali první hudební dílka. Hudební vzdělání a smysl pro rytmus Bouška později využíval při své překladatelské práci, zejména při překladech kostelních písní a liturgických zpěvů.








Některé již existující verze zpěvů Bouška upravoval, měl výborně vyvinutý smysl pro rytmiku a zároveň byl překladatelem a básníkem. Jeho úpravy tedy vedly k lepší zpěvnosti textů. V tomto případě rytmizoval Zachariášovu kantiku.



Jaroslav Vrchlický


Bouška byl členem spolku Felibrů , spolku pro provensálskou literaturu. Jeho zájem o překladovou práci provensálské literatury byl Felibry velmi ceněn. Rok po Bouškovi získal čestné členství Jaroslav Vrchlický, který Boušku k překladům z katalánštiny a provensálštiny přivedl a vybavil jej potřebnými slovníky, učebnicemi a tipy na zajímavé tituly a autory.







Svůj autoportrét věnoval Sigismund Bouška historikovi, básníkovi, redaktorovi a vydavateli časopisu "Meditace" Vilému Bitnarovi. Bitnar byl prvním Bouškovým životopiscem a jeho autoportrét použil jako ilustraci Bouškovy biografie, kterou vydal tiskem v roce 1932. Bitnar byl rovněž prvním vydavatelem Bouškovy sbírky povídek "Děti" v sešitovém vydání v roce 1911.


Autoportrét Sigismunda Boušky z roku 1933, olej na plátně.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luďka Luďka | Web | 7. srpna 2017 v 23:49 | Reagovat

Děkuji za poučné nvyprávění je to mocpené :-)  ;-)  :-D

2 Jarka Jarka | Web | 8. srpna 2017 v 9:24 | Reagovat

V tom Broumově se pořád něco zajímavého děje a ty jsi se svým foťákem snad u všeho. A my, tví čtenáři, z toho těžíme. ;-) Opět parádní reportáž. :-)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. srpna 2017 v 9:25 | Reagovat

Takové harmonium měla moje babička, ráda jsem na něm zkoušela hrát. A ten jeho psací stůl se mi líbí. :-)

4 MarijaKes MarijaKes | Web | 9. srpna 2017 v 9:15 | Reagovat

Trochu se stydím, když vidím, jak všechno dokumentuješ u vás a v blízkém okolí. U nás se také stále něco děje a já spíše jezdím někam pryč a na své město pak nemám tolik času. ;-)

5 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 9. srpna 2017 v 18:09 | Reagovat

Zajímavé povídání a díky za ně :-) Stropní malby obdivuji a nedokážu pochopit, že je možné něco takového vytvořit. Samozřejmě všeobecně, je to prostě nádhera :-)  :-)

6 Mirek Mirek | Web | 10. srpna 2017 v 14:51 | Reagovat

[1]: - [5]: Díky za všechny komentáře a těším se na další návštěvy. :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama