Zámek Nové Město nad Metují.

19. srpna 2017 v 17:20 |  Zajímavosti z cest


Zámek v Novém Městě nad Metují byl v nedávných dnech místem našeho zájmu. Jeho prostory jsou přístupné z náměstí, které je perlou úpravenosti. Pouze fotografování v prostorách zámku nebylo povolené. Sice podle turistické novinky se nově ruší zákaz fotografování na českých hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu, který má ve správě většinu sídel, ale to se právě netýká tohoto zámku. Zestátnění majetku 1948 - 1992 Bartoňové z Dobenína 1992 - dosud, Josef Marian Bartoň - Dobenín 1992 - 2013, Joseph Michael Barton Dobenin 2013 - dosud. Nové Město nad Metují vyrostlo na vysokém skalnatém ostrohu nad řekou Metují a bylo založeno roku 1501 Janem Černčickým z Kácova, který na ně poté přenesl všechna městská práva ze sousedního Krčína. Nové Město nad Metují je svým unikátním palácovým náměstím s řadou jednotných renesančních štítů perlou evropské renesanční architektury, a to bylo stvrzeno už v červenci 1950 usnesením vlády vyhlášením historického jádra města státní památkovou rezervací, tento statut byl obnoven výnosem ministra kultury v prosinci 1969 a od 1. 1. 1970 je historické jádro Nového Města nad Metují městskou památkovou rezervací. Záchranou pro zámek bylo jeho zakoupení rodinou průmyslníka Josefa Bartoně-Dobenína. Renovací byl pověřen vynikající brněnský architekt Dušan Jurkovič, který spolupracoval s významnými umělci své doby, např. architektem Pavlem Janákem.



V prostoru náměstí se dále nachází barokní morový sloup z roku 1696 a rokokové sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1767.






Jan Černčický z Kácova.


Celé náměstí tvoří takováto podloubí, která poskytují různé druhy občerstvení.


Pohled do údolí.




Vstup do zámku.


Před zámkem je také pomník Bedřicha Smetany. Otec Bedřicha Smetany František sem v roce 1818 přišel jako nájemce do opraveného zámeckého pivovaru. Teprve poté se přesunul do Litomyšle, kde se Bedřich v roce 1824 narodil. Bedřich se sem vracel však za svými příbuznými, za sestřenicí Luisou, do které se zamiloval a napsal pro ní Luisinu polku.


V jedné místnosti nádvoří zámku byla také expozice těchto vozítek Velorex, jehož vlastníkem byl i Josef Abrhám ve filmu "vrchní prchni". Jeho výhodou bylo, jej nemusel čistit, ale dával ho do čistírny.






Dále byla možnost navštívit zámeckou zahradu a historickou cukrárnu s řadou receptů a různých pomůcek Magdalény Retigové, ale o tom zase až v jiném článku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | Web | 20. srpna 2017 v 3:01

Soukromé zámky samozřejmě nepodléhají pravidlům MK, ale je fajn, že umožní veřejnosti vstup. Já jsem byla nadšená z návštěvy soukromého zámku v Nových Hradech.Uzasne, co manželé Kučerovi dokázali udělat z ruiny za 4 roky. Zmíním se na svém blogu. :-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 20. srpna 2017 v 9:50

Moc hezké fotky i místečka. Pohled shora úžasný. Z výšek mám respekt, ale taky pořád někam lezu a fotím, ač se docela bojím. Luisinu polku jsem hrávala na klavír, moc se mi líbila. :-)

3 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 20. srpna 2017 v 11:41

Krásná procházka mě neznámými místy - děkuji za zprostředkování.Vozítko, tak jsme říkali doma Velorexu nám dětem umožńovalo neskutečné výlety. Táta nás tam naložil i čtyři - na sedadlo, na podlahu sestře pod nohy a jeden, či dva dle růstu i do zádu na ten malý prostor :-D a jelo se na výlet :-D

4 Jirka Jirka | E-mail | Web | 20. srpna 2017 v 14:51

Vypadá to zajímavě. O to zajímavěji, že jsou tam ty "hadráky" (Velorexy). Ty už se dnes vidí málokdy. Už se těším na další článek.

5 Luďka Luďka | Web | 20. srpna 2017 v 22:37

ZÁMEK V nOVÉM MĚSTĚ NA MNE PŮSOBÍ JAKO KULISA JE TO ZVLÁŠTNÍ VIDÍM TAKOVOU STAVBU PO PRVÉ. a HADRÁKY SI JEŠTĚ PAMA TUJI U NÁS V DĚDINĚ V TOM JEZDIL JEDEN ČLOVĚK A MY JAKO DĚTI VŽDYCKY ZA NÍM UTÍKALY,BYLA TO LEGRACE. :-D

6 Jarka Jarka | Web | 21. srpna 2017 v 9:28

Nene, ty jsi byl na stejném místě jako minulý týden my. 8-O  :-D My jsme na náměstí a v zámecké zahradě i zámky byli právě uplynulou středu. Na rozdíl od tebe jsme měli zataženější oblohu, ale jinak jsme obdivovali i ty "mongomeráky", prohlédli jsme si zahradu a navštívili zámeckou expozici. Na fotky se teprve chystám, mám jich milion. :-)

7 děda tik tak děda tik tak | Web | 22. srpna 2017 v 21:46

[1]: Budu se těšit na článek o Nových Hradech. Tam to neznam a uvidím něco nového. Mirek :-)

8 děda tik tak děda tik tak | Web | 22. srpna 2017 v 21:50

[2]: Výšky mi taky nedělají zrovna dobře, ale když jsou to většinou hezké výhledy na focení. Na klavír už nehraješ? :-) byla by škoda toho nechat pokud ti to šlo. :-) Mirek

9 děda tik tak děda tik tak | Web | 22. srpna 2017 v 21:51

[3]: Máš hezké vzpomínky na to , jak se dříve jezdilo po výletech. :-)

10 děda tik tak děda tik tak | Web | 22. srpna 2017 v 21:53

[4]: Vzácně se ještě nějaký je k vidění, ale to už je unikát do sbírky. :-)

11 děda tik tak děda tik tak | Web | 22. srpna 2017 v 21:54

[5]: Jsou to takové milé připomínky, které se dnes už nevidí. :-)

12 děda tik tak děda tik tak | Web | 22. srpna 2017 v 21:57

[6]: Tak to byla Jarko mimořádná náhoda,a  být to o pár dní dříve mohlo to být domluvené setkání. :-) Mirek

13 Intuice Intuice | E-mail | Web | 23. srpna 2017 v 9:53

[8]: Na klavír jsem hrála před 35 lety. Pak už jsem neměla klavír, dnes už ani ty noty. Měla jsem možnost hrát na elektronických klávesách, ale to není ono. Zvuk je jiný a to klapání také - např. blízkost kláves u elektro je bližší, tak se to tam nedá hrát, protože člověk to má "v ruce". takže dnes už bych zvládla jen dětské písničky, které jsem hrávala vlastním dětem (na ty elektro).

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama